Porsche 962: Číslo 108, král Daytony 1989, bude ke koupi

Porsche 962 vystřídalo v roce 1984 předchozí úspěšný model 956. Kdo by tehdy tušil, že bude závodit a vyhrávat ještě po deseti letech? Prototypy skupiny C jezdily po celém světě, byly modifikovány i pro americký šampionát IMSA a vavříny se jen hrnuly. Vznikl také bezpočet úprav, mnohé vozy havarovaly a nepostavili je znovu u Porsche, nýbrž jinde. Většinu jich koneckonců převzaly privátní týmy. O konverzi pro silniční provoz se pokusili třeba u Switecu, Koenig Specials, ale i bývalí piloti Vern Schuppan a Jochen Dauer.

O tu ale v tomto případě nejde. Exemplář s výrobním číslem 108 z evropských tratí neznáme, své úspěchy sbíral za oceánem. Síň Mecum jej nabídne k prodeji v srpnu při prestižním automobilovém svátku v kalifornském Monterey. Málo nestojí, rozmezí je stanoveno na 1,8-2,5 milionu dolarů (44,2-61,4 milionu korun dle aktuálního kurzu), jde však o obvyklou částku.

Životopis stoosmičky je velmi zajímavý. Vůz nasazoval tým Jima Rusbyho jako jeden ze svých čtyř v kategorii IMSA GTP. Po první velké bouračce v Daytoně 1985 byl postaven prakticky celý znovu. Hliníkový rám vyrobil nový Jim Champan, který dříve pracoval pro Lolu v šampionátu CanAm. Ladění, které dostal na starosti závodník s dragstery Ed Pink, vyhnalo výkon plochého vzduchem chlazeného šestiválce 3,0 l s jedním turbem a vstřikováním Bosch Motronic až k hranici 619 kW (842 k). Tedy alespoň do doby, než přišly i do IMSA předepsané restriktory.

I tak bylo toto porsche v Americe prakticky nejrychlejší a dokázalo bojovat s nastupující konkurencí, konkrétně Jaguarem a Nissanem, ještě koncem 80. let. Britská i japonská značka zde ovšem měly tovární týmy! V ročnících 1989 a 1990 mu patřilo jedenáct nejlepších tréninkových časů a pět pódiových umístění, z toho dvě zlatá. To už mělo ovšem za sebou další havárii ze srpna 1987, kdy praskla pravá zadní guma. A pochopitelně i druhé vzkříšení, opět v Chapmanově režii. Postupně následoval další vývoj včetně úprav karoserie, které si vynutil za prvé zastarávající vzhled a za druhé aerodynamika.

Největšího triumfu dosáhlo trio Derek Bell/John Andretti/Bob Wollek ve čtyřiadvacetihodinovce v Daytoně 1989, kdy porazilo nejlepší jaguar jen o necelou minutu a půl! Zároveň se jednalo o jubilejní 50. vítězství ve vytrvalostním závodě pro model 962 a poslední pro Bella. Za volant tohoto konkrétního kusu ovšem usedali kromě této trojice i samotný Rusby, dále ze známějších Evropanů také veterán Dieter Quester, Mauro Baldi, Jochen Mass a Brian Redman, všichni ostřílení borci se zkušenostmi nejen z formule 1 a cestovních vozů. Právě Baldi s Redmanem a Wollekem byli druzí v Daytoně už o rok dříve, kdy je britská kočka naopak porazila.

Po skončení poslední sezóny přešla dražená 962 do rukou soukromého sběratele. Angličan Bell, megahvězda vytrvalostních závodů, se s tímto autentickým exemplářem svezl rovněž při Festivalu rychlosti v Goodwoodu před jedenácti lety. Mluvil o něm jako svém nejoblíbenějším. Pětinásobný vítěz Le Mans, trojnásobný Daytony a držitel dvou titulů mistra světa sportovních vozů, vždy pro Porsche, jistě nelhal a věděl, co říká. Aby toho nebylo málo, slavný muž a slavný stroj se potkali poté ještě dvakrát na akcích v USA.

Bílo-zeleno-zlaté zbarvení se sponzorskými logy pivovaru Miller a pneumatikářů BF Goodrich a startovní číslo 67 jsou autentické, ze sezóny 1989. Nechybí k němu dokumentace včetně dobových fotografií a propagačních materiálů, dokonce je přiloženo i dobové týmové oblečení!