Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Práce navigátora v rallye: Nesmí se vám dělat špatně, říká kolega Kopeckého

Michal Štěpanovský
Diskuze (0)

Osm let už sedí Pavel Dresler na horkém sedadle spolujezdce Jana Kopeckého. Drobný rtuťovitý chlapík s vytříbeným smyslem pro humor umí o své profesi v rallye zajímavě vyprávět.

Naposledy jsme se tématu spolujezdců v automobilových soutěžích věnovali v březnu 2013, kdy jsme vyzpovídali Michala Ernsta a Jana Tománka, kteří se vystřídali vedle jezdce Martina Prokopa.

Teď však mluvíme o rodáku ze Studénky Pavlu Dreslerovi. První soutěž absolvoval v roce 2005, necelé dva měsíce před devatenáctými narozeninami. O šest let později získal s Miroslavem Janotou titul mistra Evropy v historických rallye a ve stejném roce (2011) vstoupil do týmu Škoda Motorsport, kde působí dodnes. Současně přednáší na Vysoké škole báňské – Technická univerzita Ostrava.  

Čím byste charakterizoval práci navigátora?

Adrenalin, i když auto přímo neovládáte. Jednoduše řečeno pilot musí dělat to, co řeknu. Spolujezdec vždy pozná, jestli se opravdu drží toho, co mu čte. Když to funguje, pak je to super pocit ze společné týmové práce. A to mě baví nejvíc. Důležité jsou také organizační schopnosti. Musíte řešit všechny náležitosti tak, aby se jezdec mohl soustředit čistě na řízení. 

Můžete popsat rozpis?

Důležitá je především ostrost zatáčky a také fakt, zda se při průjezdu dál utahuje, nebo naopak otevírá. Dalším důležitým faktorem je vzdálenost mezi zatáčkami. Rovněž musím říkat, zda se ji vyplatí říznout, nebo ne. Uvnitř totiž může být třeba kámen. Pokud je mlha nebo hustě prší, jsou důležité záchytné body kolem trati. Záleží také na způsobu čtení. Je rozdíl, zda řeknu štěrk-dlouhá- dlouhá, nebo dlouhá-dlouhá-štěrk. V prvním případě je štěrk na začátku zatáčky, ve druhém zase na výjezdu. 

Co je ještě důležité při čtení vašeho rozpisu?

Správné načasování. Jestliže spolujezdec čte pomalu, řidič má informace pozdě a posádka může vyjet z trati. Pokud je příliš rychlý, pilot se toho dozví příliš. Mohou se mu pomíchat zatáčky a výsledek je stejný. V rychlých pasážích není čas dívat se před sebe a trať pod sebou musíte prostě cítit.

Jaký máte systém psaní?

Každá posádka má trochu jiný mechanismus, některé prvky jsou však společné. Zatímco třeba my používáme pro popis numerický systém, kdy rychlou levou popíšu slovy „levá dva“, někteří soupeři preferují popisný způsob „rychlá levá“.

Když vypadne vnitřní mikrofon neboli interkom, jak to řešíte?

Křičet v tu chvíli nemá smysl. Kvůli hluku od převodovky, motoru a podvozku není šance přes helmu něco slyšet. Jedinou možností jsou ruce, kdy může spolujezdec gesty a prsty alespoň ukazovat směr a ostrost zatáčky.

Už jste se při čtení rozpisu ztratil?

Může se přihodit, že kvůli chybě v poznámkách, nebo vinou ztráty koncentrace. Stává se to, i navigátor je jen člověk, a ne robot. Hlavní je jezdce okamžitě upozornit.

Vyplatí se schovávat si starší rozpisy?

Určitě ano. Zejména na světových podnicích, kde jsou povolené jen dva průjezdy rychlostními zkouškami. Pokud se erzeta opakuje, je dobré vzít si starší rozpis a dělat v něm potřebné úpravy.

Je rozdíl psát si rozpis na domácí, nebo zahraniční soutěži?

V České republice si tratě docela rychle zapamatujete, ale venku je to jiné. Na světových a evropských podnicích mi při prvním průjezdu Honza diktuje poznámky, které si zapisuji. Při druhém je pak nahlas předčítám, on je dál zpřesňuje a opravuje. Na domácích soutěžích je dovolený jeden průjezd navíc. V mistrovství světa to kompenzujeme tím, že si Honza promítá záznam kamery z auta a já dělám případné úpravy.

Kolik stránek rozpisu ročně popíšete?

Když vezmu způsob, jakým píšu rozpis, a velikost písma, vychází mi jeden kilometr na stránku formátu A4. Letos máme s Honzou za sebou dva tisíce kilometrů na erzetách, takže z toho vychází stejný počet stránek.

Máte jako povrch raději asfalt, nebo šotolinu?

Rychlá asfaltová soutěž může být paradoxně náročnější než rozbitá šotolinová trať. Na posádku totiž působí mnohem větší přetížení a brutálnější je i akcelerace a brzdění. Mám rád Korsiku, která je pro navigátory hodně náročná. Na druhé straně se netěším do Walesu. Únava na konci sezony se stupňuje a mezi zkouškami jsou dlouhé přejezdy.

Mohou nebo měli být členové posádky kamarády?

Honza by vedle sebe nemohl mít někoho, s kým jen odjede rallye. Navíc to má výhodu, že si všechny problémy vyřešíme v autě a nic netaháme ven. Jsme kamarádi, máme společné přátele, po soutěži spolu rádi posedíme a znají se i naše rodiny.

Spolujezdec musí umět auto také řídit. Je to i váš případ?

Honza je o patnáct centimetrů vyšší, nedosáhl bych v jeho sedačce na pedály.

Poradil byste, jak se stát navigátorem?

Mnoho dovedností se dá naučit. Bez jistých vrozených předpokladů se ovšem neobejdete. Pokud si v autě nedokážete číst knížku bez toho, aby se vám udělalo špatně, spolujezdec z vás nebude.

Kopecký o Dreslerovi

Společně jezdíme od konce roku 2011. Při testování jsem zkoušel několik adeptů, ze kterých byl Pavel suverénně nejlepší. Máme se pořád o čem bavit, spolu se zasmějeme. Myslím si, že vím, co jeho práce obnáší. Dělat bych ji ale nemohl. Přípravu bych zvládl, ale já se hrozně bojím na sedadle spolujezdce. Kromě toho bych se už při seznamovacích jízdách tak v patnácté zatáčce pozvracel. Když neřídím, musím se alespoň dívat ven, jinak se mi prostě udělá zle. Jestliže známe trať rychlostní zkoušky nazpaměť, můžeme získat díky dobrému navigátorovi dalších pár sekund. Tam, kde to neznáme, je rozdíl o řád větší. Pokud se bavíme o neznámé erzetě dlouhé dvacet kilometrů, půjde rozdíl do minut. Z dosud odjetých soutěží nejvíc vzpomínám na ty, kdy jsme bojovali na ostří nože. Například na Jänner rallye 2013 nebo Německo 2018. Každý rok se těšíme také na Korsiku, což je podle mě nejhezčí asfaltový podnik na světě. Když se bavíme o Česku, je to Barum rallye. Mám na ní rád nabitou konkurenci a diváckou kulisu.

Pavel Dresler

  • Narozen: 23. 6. 1986
  • Bydliště: Ostrava
  • Povolání: navigátor a vysokoškolský učitel
  • Debut v rallye: 2005
  • Největší úspěchy: mistr světa WRC 2 (2018), mistr Evropy (2013), asijskopacifický mistr (2014), mistr Evropy historických rallye (2011), mistr ČR (2012, 2015, 2016, 2017, 2018 a 2019)

Časopis Svět motorů si můžete objednat na ikiosek.cz.

Michal Štěpanovský
Diskuze (0)

Doporučujeme