Premiéra VW Touareg: Jak jsem až v Číně pochopil, co se v Evropě děje

Určitě znáte tradiční autosalonové schéma – v předvečer výstavy se koncern Volkswagen pochlubí v předstihu se všemi novinkami, které na autosalon přivezl. A určitě jste si už taky všimli, že po dieselgate píšeme o neporovnatelně skromnější organizaci těchto koncernových sedánků. Není to tak dávno, kdy na předautosalonovém večírku zahráli pro tisíce pozvaných třeba Pet Shop Boys.

Letošní Ženeva byla v tomto směru nejskromnější, projev šéfa koncernu VW Matthiase Müllera historicky nejekologičtější a největší novinku (tedy VW Touareg) jsme ve Švýcarsku vyhlíželi marně.

Dočkali jsme se minulý týden v Pekingu. Na pompézní akci, která překonala i ty nejdivočejší koncernové večírky let minulých.

SUV ofenzíva!

Ona to totiž nebyla „jenom“ premiéra nového touaregu, tohle SUV sice bylo největší hvězdou, ale zdaleka ne jedinou. Akce byla koncipována jako „vyhlášení mohutné SUV ofenzívy značky VW v Číně“. Kromě touaregu se tak ukázal rovněž T-Roc (pro čínský trh novinka), faceliftovaný prodloužený Tiguan L (nejprodávanější volkswagen v Číně), studie středního SUV (ještě neměla název) a samozřejmě obrovský teramont (tohle sedmimístné SUV v Evropě neznáme). A tím Volkswagen zdaleka nekončí, do tří let plánuje představit dalších deset SUV modelů…

Sotva jsem stačil vstřebat další z ofenzivních koncernových slibů, vtančila na obří pódium zpěvačka Tia Ray. Čínská část novinářského publika (z tisícihlavého novinářského sboru tvořila dvě třetiny) vybuchla nadšením, jednalo se tedy asi o známou umělkyni. Tiu po pár minutách vystřídal Wang Feng, ten měl už o něco vlažnější aplaus.

Scénář zkrátka přesně odpovídal dobám hojnosti před dieselgate. Prostory připomínající sportovní halu, obrovské pódium, tribuna obsypaná novináři, střídající se řečníci, kulturní vložka, přijíždějící a zase odjíždějící novinky a nakonec fotografické defilé. V Číně ještě umí žít.

Zajímá Evropa ještě někoho?

Po ženevském večírku koncernu VW jsem napsal, že auta už nikoho nezajímají (digitalizace, sdílení, konektivita, autopiloti…). Po čínské premiéře VW Touareg začínám mít pocit, že automobilky spíš přestávají zajímat tradiční potřeby evropských zákazníků.

Už teď se každý druhý Volkswagen prodá v Číně. A jenom modelů SUV se letos v Číně prodá tolik jako všech aut na celém evropském trhu. Nyní malé historické okénko – ještě v roce 1985 se v Číně prodalo 7500 aut. Nezapomněl jsem na nuly, opravdu sedm a půl tisíce aut, z toho bylo dva tisíce volkswagenů. Už tehdy byl Volkswagen jedničkou čínského trhu, stačil mu na to jediný model, pro Číňany legendární sedan santana. Aktuálně nabízí VW šestadvacet modelů (osm je čínských specialitek) a jak jsme si už řekli, přitlačit hodlá hlavně v SUV segmentu.

Volkswagen Touareg naživo: Má pořád osmiválec a fantasticky hraje

Ten totiž zažívá nebývalý boom. V Evropě nám to možná připadá podobné, ale v porovnání s čínským boomem je ten náš takové upšouknutí. Čína byla tradičně sedanovým trhem, tříprostorové karoserie vévodily všem statistikám. Do loňska. Poprvé v historii byla úspěšnější jiná kategorie. Jasně, SUV… Jo a celkově se za minulý rok v Číně prodalo 23 milionů vozů, na SUV připadalo pětačtyřicet procent.

A teď si vysvětlíme, proč nám z interiéru nejnovějších modelů mizí tlačítka. Pro příklad nemusíme chodit vůbec daleko, mrkněte na digitální ústřednu nového touaregu. Ano, i v Evropě používáme chytré dotykové telefony, to je ale nic v porovnání s tím, jak nové technologie milují v Číně. Tady jsou do digitálních serepetiček naprosto zbláznění, nikde na světě tak nefrčí online platby a hlavně, průměrný věk čínského automobilového zákazníka je třicet let, v Německu padesát… Takže zatímco typický evropský zákazník bude možná trochu zmateně koukat, co to na něj všechno v touaregu svítí, třicetiletý čínský mileniál bude z možností konektivity nadšený. A i kvůli tomu jsou poslední volkswageny překvapivě designově expresivní, mladým Číňanům německá strohost prý zrovna neimponuje.

Tak. Už víme, proč budeme za chvilku všichni jezdit v SUV s obřími dotykovými displeji a teď si řekneme, proč půjde o elektromobily. Zatímco v Evropě se při slovech Mathiase Müllera o dalším boomu, tentokrát elektrickém, pořád ještě uculujeme a tápeme nad tím, co ty energeticky tak výhodné nafťáky komu udělaly, v Číně je smích dávno přešel. Už teď tady jezdí čtyřicet procent populace na elektrických skútrech, a zatímco na registrační značku ke spalovacímu autu čekáte v Pekingu klidně i čtyři roky, na elektromobil vyfasujete „es-pé-zetku“ hned. A taky vás nebude nikdo omezovat v rozletu, s elektrickým autem můžete brázdit pekingské ulice celý týden, se spalovacím motorem nejvýš pět dnů (povolení vjezdu se určuje podle registrační značky, systém sudá/lichá).

Dobře, to máme sice jenom Peking, podle vládního nařízení se však už za dva roky bude muset v Číně prodat dva miliony elektromobilů, za dalších pět let už dvojnásobek. S tím souvisí i snížení flotilové spotřeby (v Evropě máme flotilové emise) – v roce 2020 se budou muset automobilky vejít do pěti litrů, za dalších pět let už jenom do čtyř. A těmi našimi velebenými úspornými nafťáky si tady moc nepomůžou, osobní auta se v drtivé většině prodávají jako benzinová. Říkám si, že ten aktuální evropský hon na diesely automobilky až tak netrápí…

Jak dlouho bude Volkswagen čínskou jedničkou?

Začalo to v roce 1980 se zmíněnou santanou, od té doby okupuje Volkswagen první příčku čínských prodejů. I tady se však něco děje. Ještě před osmi lety se do osmi nejprodávanějších značek vklínil jediný čínský výrobce, loni to byli už tři. A tomu nejúspěšnějšímu (Geely) patřila dokonce bronzová pozice (za prvním Volkswagenem a druhou Hondou). Čtvrtý pak byl pro našince poněkud exotický Buick (i když se často jedná o přeznačkované Opely), pátá Toyota, šestý Nissan a pak už zase Čína – Baojun a Chang’an. A třeba takový Hyundai byl v roce 2010 ještě čínskou trojkou, loni jsme už však korejskou značku nenašli ani v nejlepší osmičce.

Asi Hyundai nezachytil nějaký z trendů. To je prý v Číně mimořádně důležité, místní se dokážou do něčeho zbláznit a novinku požadují okamžitě. Chceš prodávat v Číně? Musíš mít SUV. Hned. A digitální. A konektivní. Chceš prodávat v Číně i za pár let? V tom případě musíš mít už teď v šuplíku zástup připravovaných elektromobilů.

Hezkým příkladem, jak strašně rychle umí v Číně přehodit módní výhybku, je drtivý nástup sdílených kol v Pekingu. Ještě před dvěma lety tady na jízdu kolmo zvysoka kašlali, bez auta ani ránu. A teď? Jenom žlutých kol je v Pekingu dvacet milionů. Dva roky od zavedení služby… V Číně to fakt frčí!