Přestavby veteránů na elektromobily nedávají smysl, říká respektovaný novinář. Jeho argumenty vás donutí přemýšlet
Elektrická revoluce vozového parku probíhá v plném proudu navzdory pádným důvodům k opatrnosti. Zejména majitelé klasických aut by měli rozmýšlet, jestli podlehnou a vymění letitou techniku za módní trend.
Vzhledem k tomu, že automobilky masově přechází od benzinu či nafty k alternativním variantám, éra spalovacích motorů ustupuje. Lobby argumentuje životním prostředím, strach z neznámého stíní racionálnímu uvažování a širšímu pohledu na věc. Kampaň za elektromobily a hybridy výrazně upozaďuje problematiku sběratelských aut se spalovacími motory.
Co mají dělat lidé pečující o fantastické stroje automobilové historie? Vůně benzinu k veteránům patří, i když každý studený start omámí okolní zeleň. Chvíli se zdálo, že řešením bude nabídka úprav klasických modelů na elektromobily. Konverzi v souladu s módním trendem poskytuje několik renomovaných společností, které zachovají dávný vzhled vozidla poháněného elektřinou.
Přestavba podle představ současného vývoje automobilového průmyslu vyžaduje v prvé řadě vyjmutí benzinového či dieselového agregátu včetně převodovky, výfukového systému, chlazení, sání apod. Na místo nepopulárních součástek se hodí baterie, elektromotory, kabeláže a izolace. Relativně přímočará modernizace není levná záležitost pro každého zájemce či automechanika, ale možnosti jsou u specializovaných společností nebo přímo přes autorizované dealerství (například Aston Martin poskytuje sady na elektrifikaci veteránů bez zásahu do tradičního exteriéru).
Poválečný Aston Martin u nabíjecího stojanu je bizarní představa, ačkoliv není nemožná. Podobné husarské kousky existují, přestože nedávají smysl, jak připomenul zkušený novinář Chris Harris. Mistr řízení a respektovaný žurnalista uvedl věci na pravou míru, zejména konzervativní osazenstvo potěšil veřejným prohlášením ve smyslu, že vytrhávání mechanických vnitřností klasik je nelogické a – na rozdíl od všeobecného přesvědčení – škodlivé pro životní prostředí.
Harris uvedl do souvislostí průměrnou ujetou vzdálenost vůči následkům přestavby. Počet najetých kilometrů veteránů je nízký, stejně nepatrná je i uhlíková stopa. Pár zakouřených výjezdů v sezóně přírodě prakticky neuškodí ve srovnání s průmyslovým procesem výroby dílů pro elektrifikaci nablýskaného kabrioletu vytaženého z garáže párkrát do roka. Není tajemstvím, že zeměkouli zatěžuje těžba kobaltu a výroba lithium-iontových akumulátorů do elektromobilů, stačí připočíst přepravu těchto stále žádanějších materiálů a případná likvidace elektroaut je kapitola sama pro sebe.
Další připomínkou Harrise je absence zážitku z jízdy. Kouzlo veteránů se skrývá ve spojení člověka s mechanickými prvky. Projevy neutlumeného motoru, těžké převodovky nebo hydraulického řízení dělají z každého kilometru neopakovatelný okamžik, který se vytrácí jakýmkoliv náznakem posilovače, asistenta a nedejbože kompletní elektrifikace.
