Připomeňte si dobu, kdy po mistrovském titulu F1 stáj Ferrari postavila vůbec nejhorší monopost
Obhajoba mistrovského titulu Formule 1 zhořkla, když před rokem suverénní Ferrari nevyhrálo ani jeden závod. Na sezónu 1980/1981 by v Itálii nejraději zapomněli a není se čemu divit.
Prostředí vrcholového sportu přináší těžko pochopitelné situace, kolotoč Formule 1 rozhodně není výjimkou. Příkladem rozporuplného dění plného překvapení je působení stáje Ferrari na přelomu 70. a 80. let minulého století.
V posledním závodu F1 roku 1979 si Jody Scheckter dojel pro mistrovský titul za volantem sladěného monopostu Ferrari 312T4. Italská technika excelovala, ve spojení s fungujícím zázemím vznikla neporazitelná parta oděna do červených kombinéz. Rudo před očima měli všichni soupeři často sekundující ze zadních pozic.
Dalších 12 měsíců po titulu měl přicházet samozřejmý pokrok, tudíž se inženýři rozhodli modernizovat ověřenou formuli 312T4. Zrodilo se provedení T5 alias poslední vůz řady T a také poslední vůz F1, který používal dvanáctiválcový plochý agregát typu boxer.
Divácké i odborné obecenstvo očekávalo navázání na loňskou neporazitelnost, ale všichni se šeredně zmýlili. Ferrari 312T5 bylo totálním selháním. Úplná ostuda. Dokonce proběhly i závody, kde se stájoví kolegové Jody Scheckter a Gilles Villeneuve sotva kvalifikovali.
Nečekané zesměšnění Ferrari
Závodní seriál roku 1980 byl pro Ferrari noční můrou a nečekaným zesměšněním. Uskupení bylo zvyklé sbírat nejcennější trofeje, přesto byl Scheckterův triumf posledním zlatým vavřínem na 21 let do příchodu Michaela Schumachera. Zajímavý paradox, jelikož formule 312T4 dokázala opakovaně deklasovat konkurenci, těžko hledat úspěšnější techniku sloužící hvězdám jako Niki Lauda a zmíněný Jody Scheckter. Dva zkušení piloti T4 dohromady zajistili tři celková vítězství šampionátu královského motoristického sportu.
V roce 1980 nastal krutý zlom odůvodněný ztrátou sladění pokrokových přístupů. Opět třílitrový dvanáctiválec byl nově důvodem jiného tvaru formule, která přišla o loňský přítlak. Použité díly tentokrát nebyly schopny snášet nadstandardní zatížení a servisní pracovníci neměli tolik sil, aby z auta udělali spolehlivý závodní stroj nejlepších parametrů.
Ferrari 312T5 bylo najednou poruchové, pomalé a bezzubé proti konkurenci s užšími motory Ford-Cosworth DFV. Nefunkční celek se špatným pohonem i podvozkem byl na psychiku šampionů přílišné sousto.
Členové suverénní stáje ztráceli morálku a hlavně Villeneuve dával znát podráždění z trapné situace sváděné právě na jeho marný jízdní styl, nebo špatné pneumatiky. Omlouvání nepoužitelného automobilu nikam nevedlo, jediným výsledkem alibistického přístupu funkcionářů byl odchod Schecktera výměnou za Didiera Pironiho. Nová tvář ještě více znervózněla Gillese, který začal kromě auta přemýšlet i nad vlastním účinkováním v pozici týmové jedničky.
Vůbec nejhorší monopost Ferrari byl zásadním důvodem, proč Italové v tehdejší sezoně nevyhráli jakýkoliv závod F1. Od soutěží konaných v roce 1973 se rudým po sedmi letech poprvé nepodařilo ani jednou ovládnout nejvyšší stupeň vítězů. Ještě před rokem slavnou techniku předčilo v konečném pořadí poháru konstruktérů devět jiných značek.
Nejpotupnějším víkendem byla návštěva Kanady, kde se Scheckter ani nezmohl zajet kvalifikační čas, což přidalo na rozhodnutí odejít a věnovat se raději výcviku se střelnými zbraněmi a ekologickému farmaření.
| Technické parametry Ferrari 312T4 | |
| Motor | Type 015, vzadu uložený dvanáctiválec s vodním chlazením |
| Zdvihový objem | 3 litry |
| Vrtání x zdvih | 80 x 49,6 mm |
| Kompresní poměr | 11,5 : 1 |
| Výkon | 384 kW (522 koní) při 12.300 ot./min |
| Přívod paliva | nepřímé vstřikování Lucas-Ferrari |
| Objem palivové nádrže | 185 litrů |
| Délka vozu | 4530 milimetrů |
| Výška vozu | 1020 milimetrů |
| Rozchod kol vzadu | 1615 milimetrů |
| Pohon kol | zadní |
| Pneumatiky | 13 palců, Michelin |
| Převodovka | manuální šestistupňová |
| Hmotnost (Kerb Weight) | 595 kilogramů |
