Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

První jízda s Toyotou Supra: Zahoďte předsudky, neřešte čudlíky, je skvělá!

Jiří Baborský
Diskuze (48)

Dlouhých sedmnáct let si spousta z nás přála návrat Toyoty Supra. Jenže doba je složitá, lidé pobláznění SUV a na plnění snů či dělání radosti nezbývají masovým automobilkám prostředky ani kapacity.

Vyvinout dnes na čistém papíře sportovní auto s vlastní technikou pouze jako doplněk běžného výrobního programu je příliš velké sousto i pro automobilové giganty jako je Toyota.

Skutečnost, že v takových podmínkách přesto vznikla auta jako Toyota GT86 nebo aktuálně Supra je vlastně malý zázrak. A místo abychom za něj byli rádi, ještě brbláme. Teď myslím my, jako motoristická veřejnost. Že GT86 je dvojče Subaru BRZ a Supra zase sdílí grunt s BMW Z4.

Tak se na věc podívejme z jiného úhlu. Jak nám s šibalským úsměvem řekl šéfkonstruktér supry Tetsuja Tada: „Také jsme se mohli na Supru vykašlat a za stejné peníze postavit tři SUV, co byste radši?“ Mně osobně začínají být nějaká mnichovská tlačítka v kokpitu ukradená…

Tetsuja Tada nám dělá doprovod i během večeře a nehledě na to, že mu už hezky dlouho stydne filet mignon, ochotně zodpovídá náš dotaz, jak to celé začalo.

Psal se rok 2012 a on byl na obdobné novinářské prezentaci s Toyotou GT86 v Barceloně. Mimochodem i tenkrát jsem s ním seděl u jednoho stolu. Najednou mu volali z nejvyššího vedení, ať se nenápadně z akce vytratí a letí do Mnichova. Nechápal, nic víc nevěděl, ale v hlavě se mu zažehla jiskřička naděje na splnění snu postavit novou Supru. Ona má totiž svá pravidla, mezi která patří kromě jiného řadový šestiválec pod kapotou. A Tada-San věděl, že jediná značka na světě, která takové motory staví, právě očekává jeho příjezd.

Stalo se, předmětem jednání byla skutečně spolupráce na novém sportovním modelu. Tada přesně věděl, co chce – auto s krátkým rozvorem náprav a širokým rozchodem kol. První prototyp vznikl na zkrácené platformě BMW 2, splnil účel prezentace šéfům obou značek a projekt dostal v Japonsku i v Německu zelenou. Inženýři ale chtěli víc, takže se pustili do vývoje nové platformy. Jakmile bylo hotovo, jejich cesty se rozešly. Dohoda zněla jasně. Toyota postaví kupé, BMW roadster. Každé potřebuje trošku jiný přístup, jít dál společně nemělo smysl. Samozřejmě tím, že srdcem obou aut je přeplňovaný třílitr od BMW, bylo potřeba použít i všechny související komponenty včetně elektrické výstroje, což ve výsledku vyústilo i do použití bavorského multimediálního systému a ovládacích prvků. Těch, které mohou skalním fanouškům japonského sporťáku ležet v žaludku, nicméně za nás je to velmi snesitelná daň, než aby Supra vůbec nevznikla.

A teď už dost řečí! Pestrobarevná flotila kupátek čeká v boxech okruhu Jarama, který zažil i Velké ceny Formule 1 a teď je prvním místem, kde novináři z celého světa po dlouhém čekání okusí Supru šesté generace.

 

Chce ji vidět v reálu

Šťourat se zdlouhavě v designu nemá smysl. Komu se toyota nelíbí, nikdo mu jí nenutí. Komu se líbí a má na ni, ten už si ji nejspíš objednal. Výroba u Magny Steyr v rakouském Grazu nabíhá pomalu a dvakrát nestíhá, takže třeba v Česku je pro letošek vyprodáno. V tuto chvíli má dovozce 25 závazných objednávek a ty bude vykrývat ještě v roce 2020.

Já osobně jsem nebyl z prvních fotek nijak odvařený, ale naživo jsem se do Supry docela rychle zakoukal. Hlavně ve žluté vypadá skvěle. Vyloženě se mi líbí krátká záď zakončená kachním ocáskem, boční silueta s dlouhou kapotou a boule na střeše, jen na tvar předních světel si pořád tak nějak zvykám. Asi nikdy si ale nezvyknu na nástavce rozšiřující dveře, kvůli kterému je na autě příliš mnoho spár a nemůžu se zbavit dojmu, že je tam tenhle panel prostě navíc. Stejně jako falešné nasávací otvory v nárazníku, na kapotě a ve dveřích, zaslepené plastovými výlisky. Má to takové auto zapotřebí? Odpověď toyoty je věcná. „Sériové auto díry do karoserie nepotřebuje, nicméně v případě Supry jsme si vědomi obliby tuningu, takže je na něj auto připravené.“

 

Bacha na hlavu!

Ještě než vyrazíme na trať, mám čas omrknout interiér. Kufr pojme 290 litrů, je sice mělký, ale docela rozlehlý. Překvapí ničím nechráněný otvor směrem k posádce. Je sice bezva, že si můžete přímo ze sedačky sáhnout pro věci, ale při ostrém brzdění se vám menší bagáž nasáčkuje do kokpitu.

Ten je samozřejmě dvoumístný, sportovně těsnější a leží hodně u země. Vsadím se, že jestli budete mít se Suprou čest, majznete se o klesající střechu do hlavy jako skoro každý na prezentaci. Při nastupování je třeba se fakt pořádně přikrčit. O bavoráckých stopách jsme už mluvili, zkrátka musíte překousnout německé ovladače světel, funkcí na volantu, klimatizace a palubního systému iDrive.

Tohle vše je zasazeno do palubní desky s jasným japonským DNA a musím říct, že se tyhle rozdílné světy podařilo skloubit nenásilně a výsledek vypadá dobře. Nebyla by to toyota, aby tu a tam neulítla k nějakému levnějšímu plastu, jinak ale samozřejmě převládá kůže a celkový dojem je fajn.

Snad jen odkládacích prostor by mohlo být víc a jako totální přešlap vidím absenci jakýchkoli madel u spolujezdce. Tomu prostě nezbývá než složit ruce do klína, protože na stropě ani na dveřích se není čeho chytit.

 

Okruhový tichošlápek

Instruktoři vydávají povel ke startu a přítomné novináře okamžitě zatahalo za uši, že za ně vlastně nic netahá. Šestiválec si po startu zabrumlal, ale pak už si jen tak tlumeně bručí. Žádné haló nedělá, dokonce ani šest nastartovaných toyot vedle sebe nevytvoří randál, který byste podle velkých koncovek výfuku čekali.

Do kokpitu doléhá jen vzdálené dunění, vzít si helmu, kterou mi organizátoři nabízejí, připadal bych si jako se špunty v uších.

Výhled není kdovíjaký, sice jsou vidět kontury kapoty ale jinak nic moc. Čelní sklo je hodně skloněné, mezi vnitřním zpětným zrcátkem a trčící navigací zbývá asi jen patnáct čísel úzký průzor a položené silné sloupky také zabírají dost místa.

Volič automatu vypadá jako ten bavorácký a stejně se ovládá, vývojáři nás ale ujišťují, že je od Z4 odlišný, stejně jako volant – mimochodem docela nečekaně velký, když si vzpomenu na maličké kormidlo sestřičky GT86.

Na rozdíl od BMW nenabízí Toyota tolik jízdních režimů, což je ve výsledku jen dobře. Po nastartování je auto ve standardním, řekněme komfortním módu a velkým spínačem mezi sedadly lze zapnout režim Sport. Po vzoru BMW si jej lze individuálně upravit, takže třeba k ostrému motoru a převodovce můžete přiřadit komfortní tlumiče a řízení. Je překvapivé, že po stisku se automaticky vyvolá rovnou individuální nastavení. A když chcete Sport nejsportovnější, musíte si po jednom vše naklikat. Tohle má BMW vyřešené líp, když nabízí módy Sport/Sport plus a váš vlastní Sport individual.

 

Driftuj, driftuj, vykrůcaj

Ale dost už teorie, na boxovém semaforu svítí zelená.

S autem se sžívám prakticky okamžitě, a i když se chci soustředit na sportovní stránku věci, fascinuje mě to pohodlí a ticho. První kola se jen seznamujeme s tratí, konvoj jede svižně, ale pořád na pohodu. Cílovkou letíme 210 km/h, motor vzdáleně duní přesně tak akorát, abychom se s instruktorem pořád mohli bavit polohlasem. Začíná mi být jasné, že tohle bude zatraceně pohodlné Gran Turismo na dlouhé cesty.

V autě panuje taková akustická pohoda, že na brzdy musím jít podle tachometru, protože pocitově bych jel pořád dál v domnění, že ručička ukazuje o dost míň.

Brzdy jsou v podání Toyoty klasické ocelové, jestli dojde v rámci doplňků či nějaké ostřejší verze na karbon-keramiku ukáže čas. Nastupují vlažně a teprve razantnější přitlačení pedálu ukáže, co v nich opravdu je. Díky tomu lze účinek citlivě dávkovat a pohrávat si s přenášením váhy, což jde vzhledem k poddajnému adaptivnímu podvozku hravě a je to docela zábava.

Přední náprava má v kombinaci s obutím Michelin Pilot Super Sport až nesmyslnou přilnavost a můžete se o ní opřít jak dělník o lopatu. Drží, až vám to hlava nebere. A zadek? Záleží na vás. V komfortním nastavení požere dost kinetické energie stlačení pružin a tlumičů a do driftu nejde Supra zas až tak snadno. Jakmile ale přepnete podvozek do Sportu, citelně ztuhne a utrhnout zadek je nesrovnatelně snazší, ale ani tak to není úplně zadarmo. Musíte trefit tenkou hranici, kdy přeplňovaný šestiválec (250 kW a 500 Nm) vyšle tu správnou dávku točivého momentu, aby se zadní válce utrhly, a pak je třeba neubrat, držet a vyvézt se pěkně bokem. Samozřejmě vám pomůže aktivní diferenciál se svorností od 0 do 100 %.

Ryzím driftovacím náčiním ale supra není a ani být nechce. Za těch pár kol na okruhu jsem si stačil uvědomit, že spíš než drsné zacházení s prudkými změnami jí vyhovuje plynulost a jemné vedení. Pak dokáže být nehorázně rychlá i zábavná, nicméně pořád si udržuje serióznost a tvář luxusního cesťáku.

Rozhodně to není ultimativní rebel typu BMW M2 Competition.

Náš okruhový slot vypršel a přesuneme se na dálnice a okresky, kde toho Supra v rukou svým majitelů najezdí beztak nejvíc.

Spojení nespojitelného

Vyzkoušeli jsme městské zácpy, dálnice s nejrůznějším povrchem i silničky zamotané jak špagety a můžeme ujistit všechny, kteří bez předchozího svezení podepsali smlouvu, že budou navýsost spokojeni. Supra potvrdila dojem z prvních kilometrů na okruhu – je pekelně rychlá, přesto nečekaně komfortní a přívětivá. Zpočátku jsem si říkal, že by klidně mohla mít nějaké tlačítko na přitvrzení muziky výfuků, ale nakonec mi došlo, že japonští inženýři naladili vše skutečně na tu správnou míru. Výfuk duní tak, že jej vnímáte, ale necítíte se být rušeni. Aerodynamický svist je neznatelný, na japonské poměry je dobře izolovaný i valivý hluk od kol. A pak ten podvozek! Skutečná lahůdka. Poddajné tlumiče se opírají do neskutečně tuhé karoserie, devatenáctipalcová kola jsou permanentně přilepená k asfaltu, neodskakují a řidič má dokonalý přehled o tom, co se pod ním děje. Právě díky extrémní tuhosti skeletu nemusí být odpružení trapně prkenné a Supra žehlí nerovnosti líp než lecjaké luxusní SUV, aniž by to jakkoli snižovalo její sportovní schopnosti.

V serpentinách se potvrdily dojmy z Jarama. V základním nastavení se toyota trochu víc naklání, nicméně silnice se drží jako přikovaná, a když najdete ten správný plynulý rytmus, budete neskutečně rychlí. Sportovní režim, speciálně pak s plně vypnutým ESP dokáže být už trochu zrádný. Zatímco přední náprava lepí tak, že tomu mozek odmítá věřit, zadní kola se pod nátlakem přeplňovaných newtonmetrů umí pěkně zbrkle urvat a pak je potřeba mít hodně rychlé ruce a nějaké ty zkušenosti s krocením zadokolky. Kdo chce ždímat Supru naplno, měl by si nejdřív dokonale podmanit slabší GT86.

Mám-li po okreskovém řádění jmenovat nějakou pihu, nad kterou by se mohli konstruktéři zamyslet, napadá mě asi jediné. Že by mohlo mít řízení ve sportovním módu trochu strmější převod, aby člověk nemusel velkým volantem tolik točit.

Jinak klobouk dolů, počkali jsme si na ní, ale výsledek stojí za to. Supra je luxusní sporťák na každý den, se kterým si při návštěvě okruhu rozhodně neutrhnete ostudu. A přiznané stopy po BMW na tom nic nemění.

Do Česka se dováží pouze plně vybavená verze s třílitrem Twin Scroll Turbo a osvědčeným bezproblémovým automatem ZF za sebevědomou cenu 1.800.000 Kč. Na některých trzích se nabízí ještě slabší dvoulitr, nicméně podle průzkumu české Toyoty stojí mimo zájem fanoušků, takže se s ním u nás nepočítá.

 

 

Základní údaje   Toyota Supra BMW Z4 M40i
Motor   přeplňovaný řadový šestiválec DOHC
Zdvihový objem (cm3) 2998
Výkon (kW při ot./min.) 250/5000-6500
Točivý moment (N.m. při ot./min.) 500/1600-4500
Pohon   zadní
Převodovka   8°automat
Provozní hmotnost (kg) 1570 1610
Zrychlení z 0 na 100 km/h (s) 4,3 4,5
Maximální rychlost (km/h) 250 250
Kombinovaná spotřeba (l/100 km) 7,5 7,1
Základní cena (Kč) 1 800 000 1 579 500 Kč

 

Jak šel čas

 

2000 GT (1967-1970): Řadový šestiválce 2,0/2,3 litru. Výkon 81-110 kW

 

A40/A50 (1978-1981): Řadový šestiválce 2,0/2,6/2,8 litru. Výkon 81-90 kW

 

A60 (1981-1986): Řadový šestiválce 2,0/2,8 litru. Výkon 92-131 kW

 

A70 (1986-1993): Řadový šestiválce 2,0/2,5/3,0 litru. Výkon 118-203 kW

 

A80 (1993-2002): Řadový šestiválce 3,0 litru. Výkon 203-240 kW

 

 

Plusy

  • Dynamika motoru
  • Výborný automat
  • Velmi pohodlný podvozek
  • Odhlučnění interiéru
  • Neskutečná trakce přední nápravy
  • Drifty a jinou zábavu nedá zadarmo, musíte vědět, jak na ní

 

Minusy

  • Řízení by mohlo mít ve sportovním módu strmější převod
  • Spolujezdce se nemá čeho chytit
  • Horší výhled
Rozměry Toyota Supra BMW Z4 M40i
Délka x šířka x výška (mm) 4379 x 1854 x 1292 4324 x 1864 x 1304
Rozvor (mm) 2470 2470
Rozchod kol P/Z (mm) 1594/1589 1594/1589
Kufr (l) 290 281
Jiří Baborský
Diskuze (48)

Doporučujeme

Avatar - Hammunasakra
28. 5. 2019 15:37
Re: A jaká jiná by měla být
Nevíš ani co je MLČ navěky? :-!

1 věta a tolik nesmyslů? Slušnej výkon :yes:
28. 5. 2019 10:23
Re: A jaká jiná by měla být
Jdi číst a koukat na televizi, ať můžeš zase recenzovat co je dobrý a co je špatný. >:D
Avatar - Hammunasakra
27. 5. 2019 20:39
Re: A jaká jiná by měla být
V tom případě = mlč navěky >:D
27. 5. 2019 17:50
Re: řidič Fábie Jásá
No právě. Z4 coupé mohlo být fantastické auto a určitě by nestálo dvojku...
Avatar - fOE
27. 5. 2019 16:09
Re: Pomník doby
Ale to bys mel, nebyt toyoty neni LFA, nebyt VW neni veyron a pravdepodobne ani ta R8. ;-)