Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

TEST První jízdní dojmy: Toyota Aygo 1,0i - Kmochova pravnučka

Ladislav Čermák
Diskuze (63)
Dostali jsme příležitost se značným předstihem důkladněji osahat Toyotu Aygo v době, kdy dosud neprošla procedurami, nutnými ke vstupu na český trh.

Zatímco za starých dobrých časů Češi spojovali Kolín zejména s kapelníkem Kmochem, doby nedávno minulé mu pošramotily pověst zejména obludnou chemičkou a bezohlednou industrializací. Ovšem zanedlouho získá polabské město pravděpodobně renomé rodiště moderních evropských minivozů. Jeden z nich – jediný zástupce ženského pohlaví – se uvolil ke krátké projížďce k hranicím Českého Ráje a tak jsme dostali příležitost se značným předstihem důkladněji osahat Toyotu Aygo v době, kdy dosud neprošla procedurami, nutnými ke vstupu na český trh.

Vnímáme očima…

Aygo, postavené mimo světla autosalónních ramp, ztratilo něco ze své pompéznosti. Blankytná metalíza souzněla s měnícími se odstíny mračícího se nebe a čtvrteční ráno nás zastihlo při osobním seznamování s útlou japonskou kráskou, zplozenou ve středočeském Kolíně. Mezi třemi sourozenci má Toyota nejjemněji řezanou tvář a už první kontakt vyvolal sympatie. V šikmých očích se zrcadlí okolní svět a široký úsměv pečetí velké logo se třemi propletenými ovály. Toyota se dává poznat dle výstupku na kapotě, originální je naopak upevnění mlhovek s přiznanými hlavami šroubů. Silueta vrcholí nad předními křesly a prozrazuje, že jsou umístěna v příčné ose; pocitový srůst s vozem bude o to snazší. Rozlehlé hladké boky opticky rozrušují pečlivé detaily, jako např. výstupek, pojící kliku zadních dveří a koncová světla. „Seříznuté“ lemy blatníků pak dodávají šťávu a my překvapeně zjišťujeme, že Aygo je daleko méně oblé, než se zdálo na první pohled. Pochvalu zasluhují elegantní (a účinná) zrcátka, podařená kola a mistrně vkomponované víčko nádrže. Takřka dokonalý je také dojem „třídveřovosti“, podpořený pouze výklopným oknem v menších zadních dveřích. Originální je konec – zcela vzad posunutá kola chrání výrazné dómy, tvořící plochou záď bez obvyklého vypouklení – názorné je srovnání např. s Fabií. Až na druhý pohled jsme si uvědomili, že nárazník je přibližně stejně vysoký, jako celoskleněné páté dveře a celek lze označit jako vyzývavý. Toyota zkrátka chybějící centimetry bohatě nahrazuje jiskrným vzhledem; ostatně kdekoliv se ukázala, vzbudila pozdvižení a okatý zájem.

…rukama…

Předními dveřmi se nastupuje královsky, nižšími zadními to již tak snadné není; všem bočním vstupům by také slušel lepší úhel otevření. Zavření je ovšem jiná káva – mírný švih konečky prstů, precizní tlumené cvaknutí bez ozvěny a je zavřeno. Otazníky vyvolaly páté dveře – jsou skutečně velice maličké, neotevírají se dost vysoko a navíc je k jejich otevření třeba přehmátnout z tlačítka na madlo. Při zavření nepříjemně třesknou a jejich spodní hrana pak spočívá téměř 90 cm nad vozovkou. Nakládání ze země je tedy namáhavé a složité, zato z nákupního vozíku to jde jednodušeji; má totiž horní hranu v podobné výšce a nákup stačí poponést a uložit.

…hlavou…

Architekti naslouchali selskému rozumu na úkor vybroušené estetiky a zplodili členitý interiér, plný poliček a jednoduše tvarovaných panelů z kvalitního plastu. Útulnosti moc nepobral, zato jej lze snadno udržovat a nezatěžuje posádku zbytečnostmi. Trochu přehnaná spartánskost čiší z holých plechů na dveřích a zejména nedostatečné zvukové izolace, která se ukázala být největším nedostatkem celého vozu. Překvapivě pohodlná vzhledem k cenové kategorii jsou všechna sedadla – přední podpírají celá záda a odpustit jim lze i pevné opěrky hlav; méně už chybějící výškové seřizování. Vzadu je poněkud stísněněji zejména kvůli malým oknům, ale pohodlí vyhoví i dvěma dospělým, včetně nadprůměrného množství odkládacích prostor. Řidič se za jízdy drží volantu a má štěstí, protože ostatní při prudkých manévrech nenacházejí oporu – stropní madla se nekonají a úsporná dveřní madla také neposlouží. Všichni mají dostatek místa, vpředu dokonce takřka nadbytek ve všech směrech, včetně příčného; majitelé nových Pand mohou jen závidět. Hůře jsou na tom zavazadla, tísnící se ve zužujícím se prostůrku za zadními sedadly, který lze nafouknout pouze sklopenými opěradly; sedáky zůstávají na místě. Ovšem jak jsme se přesvědčili, oproti původním předpokladům se dovnitř nákup na týden vejde pohodlně; zcela přesně se vměstnají mj. dva rozkládací košíčky, jaké prodávají v supermarketech. Pozitivní adjektiva zaslouží zpracování – ačkoliv jsme dostali jeden z prvních vyrobených kusů, uvnitř téměř nic nevrzlo ani neskříplo.

…prsty…

Ódy zaznívaly na ovládací prvky; je jich pouze nezbytné minimum a všechny jsou robustní, rozměrné a mechanicky precizně zpracované. Obzvlášť se nám líbil spínač varovných blikačů, velký a přímo bijící do očí. Stylové rádio nezapomnělo na AUX vstup a hudbu tak lze poslouchat přímo z přenosného přehrávače, který pojme vhodně tvarovaná polička. Nezvyklé a dokonale funkční je ztvárnění ovladačů ventilace. Celá mléčná plocha je podsvícená, v temnotě snižuje únavu očí a ovládaní třemi robustními a jednoznačně nahmatatelnými pákami jsme shledali jako zcela intuitivní. Zvláštní zmínku zaslouží extrémně výkonný větrák, spolu s vysoce účinným topením vytvářející doslova horký vítr. O klimatizaci platí obdobná slova, k tomu navíc nezpůsobuje pokles otáček při sepnutí. Spínač klaksonu zabírá celý střed volantu a svou citlivostí spíná houkačku často i když to není zrovna vhod. Simplifikaci padl za oběť i druhý spínač elektrického okna, takže ke stažení toho spolujezdcova je třeba se k němu naklonit! Chybí také snadno dostupný ovladač centrálního zamykání, což lze dnes považovat u apriori městského vozu za vážnou chybu.

…ušima…

Pak startujeme a nadšení se trochu zchladí – výrazný mechanický zvuk malého tříválce proniká do kabiny více, než může být považováno za příjemné. Ještě že je jeho zvukový projev příjemný a při protúrování dokonce vyvolává dojem přeplňovaného agregátu. Posilové řízení se mnohokrát otočí do rejdů, zato jde lehce a ony rejdy stojí za to – vůz se otočí napoprvé v běžné městské dvousměrné ulici. Velmi slušný výhled všemi směry a obří zrcátka zabezpečují dokonale stresuprosté parkování i manévrování. Gumově a nikoliv exaktně chodící pákou jsme zařadili a přichází okamžik pravdy; spojka zabírá těsně u podlahy, celá horní polovina chodu je mrtvá. Pak však zabere rychle ale plynule a litrový tříválec se postará o překvapivě čilý pohyb po městě.

…hormony…

Motor je třeba točit, avšak z nízkých otáček se sbírá lépe, než konkurenční HTP, a i když ke svižné jízdě je kdykoliv třeba mít zařazeno o stupeň či dva níže proti zvyklostem, lze fungovat i v dolní třetině otáčkoměru. Překvapivě dlouhé zpřevodování sice harmonizuje s velmi plochou křivkou kroutícího momentu, avšak jakýkoliv požadavek na svižné zrychlení či udržení rychlosti do mírného stoupání vyřizuje řadící páka. Na dvojku Aygo umí více než 100 km/h, díky čemuž mu také dosažení stovky zabere méně času, než Fabii se zmíněným agregátem, a po městě mu málokdy chybí síla k pružné akceleraci. Poněkud hůře se daří za městem, zejména na dálnici, kterou litrový motor bere jako nutné zlo. Na extrémně dlouhou pětku velmi zvolna zrychlí až na cca 140 km/h, pak mu však při poloviční zátěži i na rovině dojdou síly a k atakování vyšších met je třeba povolat čtyřku, či dokonce trojku, na kterou se dá uhánět téměř 150 km/h. Výmluvné jsou hodnoty otáček – při stotřicítce na pětku činí 3.700/min. a při 160 km/h pak 4.600 což jsou čísla, blížící se vznětové hranici. Poněkud jsme přimhouřili zrak, protože auto mělo najeto při převzetí 15 kilometrů a díky tomu jsme také nesledovali spotřebu. Přesto bychom si tři vyšší rychlostní stupně dokázali představit s menšími převodovými poměry. Už kolem dálničního limitu se zvyšuje úroveň vnitřního hluku nad průměr a o kus výše je už nemilá.

…a celým tělem

Nejočekávanější byly jízdní vlastnosti. V každém rohu kolo má Aygo téměř doslova a agilitou v zatáčkách a takřka neuvěřitelnou ochotou ke změně směru si nezadalo se sportovně laděnými hot-hatchi. Avšak nečekaně nízký limit vytyčily úzké pneumatiky 155/65 R14, díky kterým se Toyota vydávala po tečně ven z oblouku dříve, než jsme čekali. Podprůměrná je také směrová stabilita ve vyšších rychlostech, žádající neustálé korekce volantem. Trochu zbytečně si svůj díl bere i nikoliv precizní řízení. Zcela z jiného těsta jsou ovšem brzdy – relativně velké ventilované kotouče zastaví „na pětníku“ a tak bohatě dimenzovanou soustavu je přímo radost dávkovat.

Minitoyota se povedla a i když jsme ji v některých ohledech trochu podceňovali, osvědčila velmi vstřícnou povahu pro městské soužití. Maminky si budou pochvalovat malé ovládací síly a také standardně montované ISOFIXy na zadní sedačce, skrz velké zadní okno je dobře vidět na parkování a k tomu ty tvary. Na úspěch je zaděláno, lví podíl na něm bude mít i zvolená obchodní taktika českého zastoupení; vhodný kompromis mezi cenou a výbavou je na našem trhu klíčový a je pravděpodobné, že finální české specifikace proti mimořádně štědrým západoevropským poněkud zhubnou. Nezvratným faktem je, že jsme se setkali se sympatickým měšťákem a těšíme se na seznámení i s bratry Peugeotem a Citroenem.

Ladislav Čermák
Diskuze (63)