Přinášíme postřehy některých startujících. V závorce je uvedena kategorie, název týmu, první číslo u lomítka znamená umístění v etapě, druhé aktuální pořadí.

Martin Michek (motocykly, Orion Moto Racing Group, 42./23.): „Hned od začátku jsme jeli společně s Pedrerem. Chvíli vedl on, pak zase já. Předjeli jsme spoustu závodníků, jenže zhruba osm kilometrů před tankovačkou mi došel benzín. Nechápu to, protože jsme vyjel s plnou nádrží a nikde nenajel zbytečné kilometry. Přišel jsem tak o čtyřicet minut. V jednu chvíli jsem byl dost zoufalej. Bylo to na rychlém úseku. Nikdo nezastavil a nechtěl pomoct. Nakonec mi benzín dovezl organizátor. Stálo mě to fakt strašně moc času.“

Rallye Dakar 2020: 11. etapa - Michek a Loprais ztratili čas i pozice

Aleš Loprais (kamiony, Instaforex Loprais Praga, 26./7.): „Opět jsme měli problém s overboostem, který řídící jednotka vyhodnotí jako chybu, spadne do nouzového režimu a hodně omezí výkon. Kamion pak musí zastavit, vše je potřeba vypnout a pak znovu zapnout. Zkusil jsem zpomalovat, abych systém oblbnul, ale stejně na prd. Museli jsme často zastavovat a resetovat systém. Výsledkem bylo zapadnutí v první třetině speciálky, které nás stálo přibližně dvacet minut. Ještě větší problém ale v náročném terénu představovala prasklá poloosa. Podruhé jsme se zakopali v těžkých dunách. Chtěl bych poděkovat Robertu Szustkowskému, Jarosławu Kazberukovi a Filipu Škrobánkovi za jejich velkou snahu při pokusu o naše vyproštění. Sice se to nepovedlo, ale dál pokračovali až ve chvíli, kdy jsme přetrhli všechna lana.“

Milan Engel (motocykly, Orion Moto Racing Group, 24./26.): "Jel poměrně rychle menšíma dunama a najednou mě to vykoplo. Měl jsem vyhozené rameno, bolí mě třísla a vlastně úplně všechno. Bylo to kousek do cíle, tak mě posadili na motorku a já to nějak dojel. Naštěstí jsem zásadním způsobem nepoškodil svoji KTM a mohl tak dojet přes 300 kilometrů z cíle ke svému týmu. Po dojezdu předchozí etapy jsem si musel sám svařit držák výfuku. Po pádu se ale motorce naštěstí nic nestalo.“

Martin Macík (kamion, Big Shock Racing, 6./5.): „Máme za sebou maratónskou etapu a konečně to bylo správné dakarské závodění. Velké duny celých 377 kilometrů a opravdu jsme si to parádně užili. Jenom nechápu, proč startoval Rus Nikolajev před námi, když jede mimo soutěž. Asi si Rusové vymohli, že jim musí krýt záda. Každopádně náš Karel (kamion Iveco) vydržel všechno a povedlo se nám dostat se do první pětky. František (navigátor Tomášek) říkal, že potřebujeme takových šest tisíc kilometrů, abychom se dostali do závodního tempa. (úsměv) Od včerejška jsem šťastný otec, protože se mi narodila dcera Mia. Všechno se zadařilo. Holčička nám přinesla štěstí a mám radost, že to všechno dobře dopadlo,"

Boris Vaculík (automobily, 3RCZ.COM, 28./55.): „V první řade jsem rád, že jsme auto dovezli celé, protože v první části maratonské etapy bylo velké množství havárií, foukal silný vítr který šel přes duny a nebylo vidět na jejich hrany. Ale zvládli jsme to v pohodě a to zkrácení etapy nám úplně nevadilo, protože jsme pošetřili techniku a posunuli jsme se blíže k cíli. Dunové pole v předposlední etapě mělo 250 kilometrů, nikdy jsem takhle dlouhé duny nejel, ale Martinovo navigování bylo skvělé a auto perfektně připravené. Zbývá jedna etapa, opět to nebude nic jednoduchého, protože nás čeká 347 kilometrů s rozličnými povrchy. Po tom, čím vším jsme si tu za posledních jedenáct dní prošli, je cíl jasný. Budeme moc rádi, když přejedeme přes cílovou rampu.“

Konečné výsledky Rallye Dakar 2020: Nejúspěšnějším Čechem se stal Macík

Martin Šoltys (kamiony, Tatra Buggyra Racing, 19./11.): „Byla to taková pravá dakarská etapa. Ze začátku těžký duny, ve kterých jsme museli dokonce dvakrát couvat, abychom je zdolali. Po neutralizaci nám vypadla servo pumpa. Sebou jsme měli jen krátké šrouby a tato provizorní oprava vydržela jen padesát kilometrů. Aby toho nebylo málo, ještě nám bouchla hadice na turbu. Trochu jsme si to vyžrali, ale jsme rádi, že jsme tady. Doufám, že ten letošní Dakar dokončíme.“

Martin Prokop (automobily, MP-Sports, 11./12.): „Po včerejší etapě jsme se museli s Viktorem popasovat s výměnou prasklé pružiny na tlumiči. Ten nám ale naštěstí veze v kamionu Filip Škrobánek, který nám minulý rok dělal asistenci. Čtvrtek byl náročný den skoro celý v pořádných dunách. Do karet všem hrálo to, že bylo po dešti, takže dostat se přes ně bylo jednodušší. O drama jsme však nebyli připraveni, protože v neutralizaci na dvoustém kilometru jsme zjistili, že máme poškozenou pravou zadní poloosu a sedmdesát kilometrů před cílem nám přestala fungovat úplně. Rozhodli jsme se, že měřený úsek zkusíme dojet jen s pohonem tří kol. Tentokrát bylo štěstí na naší straně, protože po třech stech dvaceti kilometrech dun bylo posledních sedmdesát po jediné dlouhé rovině bez jakéhokoliv výjezdu. Pouze jsme jeli rychlostí sto čtyřicet místo sto osmdesát, ale auto se nám podařilo dovézt do cíle. Na přejezdu do bivaku jsme pak poloosu v klidu vyměnili,“

Josef Macháček (SSV, Buggyra Racing, (20./27.): „Byla to hodně těžká etapa. Vedla v krásné poušti a pořadatel to měl pěkně vymyšlené. Ale zradilo ho zřejmě počasí. Muselo tady před pár dny pěkně pršet a jelo se v tom dobře. Kdyby se tak nestalo, tak by nás tu v dunách pěkně potrápil. Člověk musel být hodně koncentrovaný. My jsme dnes nabrali ztrátu výměnou řemene, ale jinak jsme si to užívali.“

Tomáš Ouředníček (automobily, Ultimate Dakar, 35./37.): „V noci byla velká zima, takže jsme se moc nevyspali. Proto jsme nastoupili do etapy, která byla velmi náročná, celkem unavení. Obsahovala spousta dun a pískových cest. Chtěli jsme hlavně dojet. Auto fungovalo dobře. Písek byl hodně zrádný, protože byl hodně hluboký. Pak jsem ale udělal malou chybu. Trochu jsme narazili a zapadli. Ale rychle jsme se dokázali vyprostit a jeli dál.

V dunách jsme viděli zapadnutou Pragu Aleše Lopraise téměř až po střechu. Tak jsme u něj zastavili a David se šel zeptat, jestli mu může pomoct. Nakonec se shodli, že bude nejlepší, když si stoupnou na dunu a zamávají na kamiony, o kterých jsme věděli, že jedou za námi. Začínám být na pokraji sil, protože jsem se nevyspal a projevuje se náročná dakarská trať, kterou už máme za sebou. Pořád ještě cítím zklamání z celkového výsledku. Takže už máme jediný cíl se dobře nachystat před zítřejší poslední etapou. Aby to klaplo až do úplného konce.“

Zdeněk Tůma (čtyřkolky, Barth Racing, 12./9.): Byl to záhul. Užili jenom si písek. Dvě stě padesát kilometrů samé duny a pak písčité pláně. Moc to v tom nejelo, ale stroj to nakonec utáhl. Výhodu měli ti, kteří v tom mohou přes rok trénovat. Jak na to není člověk zvyklý, tak proti těm nejlepším nemá šanci. Byly tam fakt vysoký duny. Mohly mít až 150 metrů. Párkrát se mi stalo, že jsem skončil těsně před hranou duny a tam mi to chcíplo. Musel jsem si couvnout a vyjet to znovu. Párkrát se člověk zdržel.

Vypadával mi jen jeden měřící přístroj, takže jsem měl chvílemi trochu problémy s orientací, ale povedlo se mi to zvládnout. Takže co se týká defektů, byla to jedna z mála bezproblémových etap. Pořadatelé nám na závěr připravili nezvykle dlouhou rozlučku. Má být prý i navigačně obtížná. Už to ale musím dotáhnout. Na osmé místo mám ztrátu obrovskou, takže už to nemá smysl někam tlačit. Pojedu na jistotu.“