Renault Alpine A110-50: Modrá legenda je zpátky

Špionážní fotky se objevovaly už pár dní v různých médiích a to, že Francouzi chystají návrat značky Alpine, si tak už nekokrhali jen galští kohouti. Ale pořád se jednalo hlavně o řadu spekulací. Učiňme jim zadost: nová „alpinka“ je na světě! Pro použitou platformu i techniku nemuseli u Renault Sport Technologies v Dieppe chodit daleko. Bez problémů jim posloužil závodní Mégane Trophy.

Správný sporťák

Motor je umístěn podélně uprostřed před zadní nápravou, originál A110 jej měl až za ní. Doba malých čtyřválců je dávno pryč, ve voze hřmí šestiválec V4Y se čtyřventilovou technikou, vrtáním 95,5 a zdvihem 81,4 m. Díky těmto parametrům má objem 3498 cm³. Z něj poskytuje rovných 400 k, tedy 294 kW při 7200 otáčkách. Červené pole začíná ještě o 300 min^-1 výše. O zapalování a vstřikování se stará elektronická řídicí jednotka Magnetti Marelli Marvell 6R.

Točivý moment 422 Nm/6200 min^-1 přenáší na zadní nápravu (kam také jinam?) šestistupňová sekvenční převodovka. Ta je polosamočinná, má ovšem tradiční spojkový pedál a řazení pádly. Dvoulamelová spojka s průměrem 184 mm je vyrobena z keramiky a kovu a při změnách rychlostních stupňů směrem dolů se aktivuje automaticky. Nechybí samosvorný diferenciál.

Jak se na správný sporťák sluší, základem konstrukce je trubkový rám. Kola jsou od sebe vzdálena 1680, respektive 1690 mm, obě nápravy pak 2625 mm. Vpředu i vzadu najdeme dvojité lichoběžníkové závěsy, přímo na ně namontované tlumiče a pružiny Sachs jsou nastavitelné. Na přední nápravě se nachází také stabilizátor. Brzdy od AP Racing mají ocelové kotouče s tloušťkou 32 mm. Vpředu jsou s vnitřním chlazením o průměru 356 mm se šesti pístky, vzadu pak menší s 330 mm a čtyřmi pístky.

Bez pomocníků

Nyní asi čekáte výčet moderních elektronických asistentů, jako ABS, kontroly trakce a tak dále. Jenže omyl, nic z toho v autě nenajdete. Tahle střela tedy není nic pro začínající řidiče. Alpine A110-50 jezdí na obřích jedenadvacetipalcových litých kolech s centrálními maticemi a pneumatikami Michelin 245/35, respektive 265/35. Obutí je homologováno pro běžný silniční provoz.

Alpine – Renault trochu jinak

Karoserie je ovšem z karbonu, jak velí doba. Nové kupátko měří na délku 4330 mm, do šířky 1961 mm, ale je pouze 1230 mm vysoké. Ctí předlohu, také v původních A110 posádka spíše ležela, než seděla. Aerodynamické prvky představují přední lízátko, difuzor a mohutné zadní křídlo, jehož poloha se dá měnit. Auto váží pouhých 880 kg, konstruktérům se podařilo dosáhnout takřka ideálního rozložení hmotnosti: 47,8 % připadá na přední, zbytek na zadní nápravu. Jízdní výkony výrobce neuvedl, zmínil se pouze o palivové nádrži na 30 l benzinu.

Designéři Axel Breun a Yann Jarsalle převzali linky konceptu Renault Dezir, který vytvořil Laurens van der Acker, Střechu ovšem navrhli tak, aby co nejvíce připomínala půvabnou A110. Modrý lak Alpine Blue se také blíží originálu, oranžový pruh přes boky a křídlo je, pravda, trochu atypický. Na střeše trůní vstup vzduchu, zepředu zaujmou pásy diod, které dávají vzpomenout na přídavné reflektory klasických soutěžních vozů této značky.

Dvoumístný kokpit je čistě účelový, zde dominuje černá barva a karbon, z něhož je celá skořepina. Většinu informací najde pilot na barevném displeji, který se nachází na volantu jako u monopostů formule Renault 3,5. Bezpečnostní pásy a další závodní výbavu dodal Sabelt, přilba nese značku Ruby. Nechybí ani bezpečnostní klec.

Vůz už má za sebou oficiální premiéru. V pátek 25. května se proháněl po monackém okruhu u příležitosti letošní Grand Prix. Měl zcela volnou trať, tento den zde „efjedničky“ tradičně netrénují.

A110 Berlinette

Původní Alpine A110 Berlinette se představila na autosalonu v Paříži 1962. Továrna v Dieppe byla tehdy ještě v rukou zakladatele Jeana Rédélého a s Renaultem neměla kromě nechanických skupin nic společného. Velká automobilka firmu včetně závodního týmu převzala až v roce 1967. Původní agregáty 1,1 l z Renaultu 8 záhy doplnily třináctistovky a objem postupně rostl až na 1,8 l. Pro rally existovala dokonce turbodmychadlem přeplňovaná verze agregátu 1,6 l!

Mezi největší úspěchy na tratích rychlostních zkoušek patří zisk titulu evropského šampiona (Jean-Claude Andruet 1970), a trojitý triumf v Rallye Monte Carlo 1971 (Ove Andersson, Jean-Luc Thérier a Andruet). Modrá kupátka zcela dominovala sezoně 1973, kdy se konečně pořádalo oficiální mistrovství světa v rally alespoň pro značky. Silničky kolem Monackého knížectví patřily opět Andruetovi a na konci roku se Alpine mohla radovat z celkového vítězství. Historicky první titul mistra světa tak putoval do Dieppe.