Reportáž: Se Škodou Rapid Spaceback za vánočními stromy
Den co den srovnáváme, diskutujeme a přeme se o to, který automobil je hezčí a lepší. Ale stromy, tak ty jsme v redakci ještě nikdy neporovnávali. A rázem byla na světě otázka: Ve kterém městě republiky mají na náměstí nejhezčí vánoční strom? Za cíl jsme si dali navštívit všechna krajská města v České republice, sestavit jednoduchou galerii a vybrat vítěze. Do konečného hlasování se přitom můžete zapojit i vy, naši čtenáři.
Protože nebylo v našich silách objet všechna krajská města během jednoho odpoledne, rozdělili jsme trasu na tři jednodušší etapy. Společníka nám dělala Škoda Rapid Spaceback s paketem Green tec, která byla pro tak dlouhou cestu naprosto ideální. Dle prvotního plánu jsme totiž měli během tří dnů ujet přes 1500 kilometrů a na takto dlouhé trase pozná peněženka každý litr navíc.
Den první: Vše na západ od Prahy
Naše cesta začala ve čtvrtek 12. prosince v Praze. První zastávkou v itineráři byly České Budějovice, konkrétně náměstí Přemysla Otakara II. Úsek dlouhý 150 kilometrů nás vedl po dálnici D1 a věhlasné silnici E55. V centru města jsme nalezli patnáctimetrový smrk pichlavý, který zde stojí od 21. listopadu. Samotné vyfocení stromu s bílým Rapidem Spaceback se však neobešlo bez problémů. Ihned po zastavení jsme totiž neušli zájmu městských strážníků, kteří požadovali urychlené opuštění oblasti. Nakonec se všechno vyřešilo pouze domluvou a my jsme mohli směle pokračovat dál.
A to rovnou do města, kde se vaří snad nejlepší pivo v České republice. Plzeň je od Českých Budějovic vzdálená zhruba 140 kilometrů, celou cestu navíc musíte po okresních silnicích. Dvě hodiny jízdy nám daly možnost blíže se seznámit s testovacím Rapidem Spaceback Green tec, v naší verzi s naftovým agregátem 1.6 TDI (77 kW). Zaměřili jsme se přitom hlavně na spotřebu. Paket Green tec se totiž vyznačuje systémem Stop/Start, rekuperací brzdné energie a pneumatikami se sníženým valivým odporem. Palubní počítač ukazoval kombinovanou spotřebu 5,4 l na 100 km, výrobce přitom uvádí odběr o 1,5 litru nižší.
Náměstí republiky v Plzni nás přivítalo skutečně vánoční atmosférou. Trhy byly v plném proudu, stánkaři měli žně. Čtrnáct metrů vysoký smrk ztepilý byl pro Rapid nedosažitelný, vůz jsme tedy zaparkovali a vydali se pořídit fotky po svých.
Z Plzně jsme se vydali do Karlových Varů. Během devadesáti kilometrů jízdy jsme se opět nevyhnuli okresním silnicím, nyní to už ale byla jiná káva. Od obce Bečov nad Teplou se totiž silnice náramně klikatí, což Rapidu vůbec nevadilo. Vůz se tvářil sebejistě i v ostrých zatáčkách, nenakláněl se nad přípustnou mez a dříve než limity podvozku nás přibrzdila přilnavost ekologických pneumatik. Ocenili jsme funkci předních sedadel s integrovanými hlavovými opěrkami. Výrazné boční vedení tělo v zatáčkách skvěle podrží, na dlouhých trasách přitom nesnižuje pohodlí.
Karlovy Vary pro nás byly trochu oříšek. Třicet let starý stříbrný smrk totiž stojí před budovou hlavní pošty, která se nachází v pěší zóně. Navigace Rapidu nás nechtěla poslat do zákazu vjezdu a ulici pro jistotu nenalezla vůbec. Po krátkém bloudění jsme strom našli, vyfotili a uháněli vstříc Ústí nad Labem.
Cesta na Lidické náměstí v Ústí nad Labem nám díky nepropustné mlze zabrala skoro dvě hodiny. V podobných podmínkách přijdou vhod pořádné světlomety, v tomto ohledu Rapid nepřekvapil. Základní, halogenová světla, se totiž nevyznačují kdovíjakou svítivostí ani za šera, natož v husté mlze. Spolehnout jsme se tedy museli na rozměrné mlhovky a trochu předvídavosti.
Po dojetí na místo se před námi otevřel skutečně mystický pohled. Vánoční smrk, ověšený spoustou modrobílých světýlek, si skvěle rozuměl s další výzdobou náměstí. Rapidu to v modrém hávu náramně slušelo. Strážník místní městské policie nám navíc umožnil přístup i do míst, kam se bez povolení autem jinak nedostanete.
Nebyl ale čas se rozplývat, vyrazili jsme do Liberce. Kus kolem Labe, kus přes malinké vesničky s počtem obyvatel počítaných ve stovkách, Rapid stále fungoval skvěle. Tou dobou jsme měli ujeto více než 500 kilometrů, přičemž velká část vedla po okreskách. Díky pohodlným sedadlům se však únava ani bolest zad nedostavily.
Liberecké náměstí Dr. Edvarda Beneše bylo jedním z nejdostupnějších na naší trase. Čtyřicet let starý a přibližně dvacet metrů vysoký smrk ztepilý zde stojí od 27. listopadu. Zpoza něj se tyčí jeden ze symbolů města, liberecká radnice. Pár rychlých fotek a uháněli jsme zpátky do Prahy.
Cesta z Liberce do Prahy nás vedla po rychlostních silnicích R35 a R10. Stotřicetikilometrová rychlost prověřila naftový Rapid Spaceback v posledním testu toho dne. Motor při dálničním limitu točí 2400 min -1, nárokuje si přitom 4,9 l na 100 km. Vůz se chová stabilně i ve vysokých rychlostech, díly dlouhé „pětce“ mu nedochází chuť zrychlovat ani v táhlých stoupáních. Jízdu narušoval snad jenom vzduch proudící kolem vnějších zpětných zrcátek. První den jsme zakončili s nájezdem 736 kilometrů a průměrnou spotřebou 5,2 l na 100 km, přičemž jsme v autě strávili 11 hodin a 45 minut.
Den druhý: Od západu k východu
Páteční den byl podle itineráře výrazně pohodovější. Navštívit jsme měli Jihlavu, Brno a Zlín, přenocovat a ráno vyrazit do poslední etapy. Před odjezdem jsme nádrž dotankovali až po okraj, což odhalilo zajímavou skutečnost. Zatímco palubní počítač ukazoval zmíněných 5,2 l na 100 km, načerpané množství odpovídalo spotřebě 6,1 l na 100 km.
Dálniční přesun z Prahy do Jihlavy zabral přibližně hodinu. Na zdejším Masarykově náměstí se tyčí šestnáctimetrový smrk stříbrný, inverzní charakter počasí nám dojem z něj trochu narušoval. Nebylo co řešit a po pořízení snímků jsme si to šinuli na náměstí Svobody do Brna.
Zatímco v některých předchozích městech se dalo náměstím projet celkem v poklidu, v Brně nám dělalo problém se na něj vůbec dostat. Úzké bludiště z přilehlých uliček ztěžovaly zaparkované osobní vozy, Rapid Spaceback se však díky mrštnému charakteru nenechal vyvézt z míry. Vůz s délkou 4,3 metru se v mezních situacích chová podobně jako menší Citigo, za což vděčíme i značně přehledné karoserii.
Poslední páteční zastávkou bylo náměstí Míru ve Zlíně. Vánoční strom se tyčí v jeho rohu, nedočkali jsme se ničeho přehnaně okázalého. Do cíle nám přitom zbývalo ještě 80 kilometrů, proto jsme se v rodišti Auto.cz moc nezdržovali.
Přenocovali jsme v malebném městečku v podhůří Beskyd, druhý den ráno nás totiž čekala poslední etapa cesty. Během pátečního odpoledne jsme ujeli přesně 400 kilometrů se spotřebou 5,2 l na 100 km. Za volantem jsme strávili 5 hodin a 40 minut.
Den třetí: Od havířů až do Prahy
Druhý den byl plný kontrastů. S horou Radhošť ve zpětném zrcátku jsme se blížili k Ostravě, největšímu průmyslovému městu na severní Moravě. Hustý oblak smogu byl viditelný ze značné dálky, my jsme měli namířeno přímo do jeho srdce.
Masarykovo náměstí je bez povolení automobilem nedostupné. Škodu Rapid Spaceback jsme proto zaparkovali opodál a šli dvanáctimetrový smrk hledat po svých. Strom je to pěkný, to ano, daleko více pozornosti však přitahoval živý velbloud, který sloužil jako atrakce pro děti.
Z města průmyslu jsme se přesunuli do kraje tvarůžků. Horní náměstí v Olomouci zdobí 22 metrů vysoká borovice, při pokusu o pořízení fotky s testovacím Rapidem jsme však byli z náměstí bez diskuse vykázáni. Ostatně, nebylo se čemu divit. Účast na vánočním trhu byla totiž hojná a nejednou jsme měli problém překonávat hloučky lidí i pěšky. Zaparkovat v centru města navíc není snadné, obzvláště při akcích podobného typu. Po pár cvaknutí závěrky fotoaparátu jsme se tedy vydali vstříc Pardubicím.
Kus cesty vedl po dálnici, kde si naftový Rapid z nádrže jen usrkával. S příchodem tmy jsme se opět potýkali se slabším výkonem předních světlometů, 140 kilometrů dlouhou trasu jsme však absolvovali s náskokem oproti předpokládanému času dojezdu.
V Pardubicích jsme překvapivě nezamířili na Pernštýnské náměstí, ale na náměstí Republiky. Byl tam klid, scéna se secesním divadlem a lehce zdobeným listnatým stromem vypadala fantasticky. Jediným problémem bylo, že nám byl zamítnut vjezd Rapidem až pod strom. Vůz tedy v záběru chybí.
Z města dostihů a perníku jsme se přemístili do Hradce Králové. Třicetikilometrový přejezd po silnici 37 nezabral ani půl hodiny, chvíli na to jsme již stáli na samém vrcholu Velkého náměstí. Přímo pod katedrálou Svatého Ducha jsme našli dvanáctimetrový smrk pichlavý, šestnáctimetrový smrk ztepilý stojí o kus dál na Masarykově náměstí.
Před odjezdem z Hradce Králové nás čekala už jenom jedna zastávka – "konečná" v Praze na Staroměstském náměstí. Stodvacetikilometrový přejezd jsme absolvovali zhruba za 80 minut a měli poslední šanci prohnat Rapid Spaceback po dálnici. Za sebou jsme už měli přes 1500 kilometrů, spotřeba paliva se ustálila na hodnotě 5,1 l na 100 km.
Od začátku jsme tušili, že je pokus o vjezd na Staroměstské náměstí ztrátou času. Vůz jsme tedy zaparkovali opodál, prodrali se davy lidí, které se nerozpouštěly ani v pozdní hodině, a vyfotili zlatý hřeb naší cesty. Přestože zde byla skutečně velkolepá atmosféra, nemůžeme Prahu označit za nejhezčí místo naší cesty. Tím se pro nás stal Hradec Králové. Především díky snadné dostupnosti, scéně s katedrálou a nekýčovitému přístupu. V anketě můžete sami rozhodnout, které místo vás nejvíce zaujalo a který strom je podle vás nejhezčí.
24 hodin za volantem Škody Rapid Spaceback Green tec
Za volantem naftové Škody Rapid Spaceback jsme během tří dnů strávili bezmála 24 hodin a ujeli 1694 kilometrů. Verze Green tec v praxi vykázala průměrnou spotřebu 5,2 l na 100 km/h, což je o 1,3 litru více než udává výrobce. Styl jízdy však nemůžeme označit za čistě ekologický, přestože jsme striktně dodržovali rychlostní limity. To a slabší výkon předních světlometů jsou však dvě oblasti, které nás na naší cestě překvapily.
