Rozhovor: Emerson Fittipaldi – Duch Targy je úžasný
Spojení „jezdíš jako Fittipaldi“ u nás zdomácnělo jako označení rychlých řidičů. Dvojnásobný brazilský mistr světa v F1 ale jezdí s rozvahou a pobyt v autě si spíše užívá. To se zrcadlí i v nové spolupráci s československou značkou prémiových limonád Targa Florio.
Targa Florio je slavný sicilský závod, kde startovala též Eliška Junková: jako první žena vůbec! Tváří stejnojmenné české limonády se nyní stal jiný pilot, Brazilec Emerson Fittipaldi.
V jakém autě teď jezdíte?
Mám mercedes, velmi rychlý. Řízení mě baví, užívám si každou sekundu. V běžném provozu ovšem jezdím opatrně. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli ostatním. Největší problém dnes vidím v tom, že řidiči drží telefon. To je nebezpečné. Když jsem na německé dálnici, rád si rychlost užiju, ale vždycky sleduji provoz a řídím ohleduplně. V F1 jsem jezdil rychle jako blázen, na silnici ale extrémní výkony nepatří.
Kolikrát vás někdo požádal o svezení, protože doufal, že pojedete jako v F1?
Hodněkrát. Lidé si mysleli, že pojedu jako šílenec, ale pak byli zklamaní, protože řídím opatrně. Jako spolujezdec hned koukám, jak daný člověk sedí za volantem. Už podle toho poznám, jestli bude dobrý řidič. Pozice těla, ruce, nohy, zrcátka. Pokud někdo sedí moc blízko, protože se bojí, vím, že to nebude fungovat. Posledních deset let jsem byl šoférem svého syna Ema, neměl řidičák. Teď ho má a vozí on mě.
V F1 jste měl celkem málo nehod. Přitom jste jezdil v éře, kdy se kolidovalo ostošest…
Jsem hodně věřící. Za to, že jsem boural relativně málo, vděčím Bohu. Každý den děkuju, že tu ještě jsem a mohu si užívat života. Během kariéry jsem přišel o 37 přátel a pilotů, kteří se mnou soupeřili. To je hodně. Myslím, že je důležité znát své limity, limity trati i auta. Ale i já jsem někdy šel přes hranu, dělal chyby. Nejhorší nehodu jsem zažil v Michiganu, tam jsem málem zemřel. Zachránil mě zásahový tým, byl jsem minutu bez kyslíku. Vnímal jsem to jako vztyčený prst od Boha, jako by mi říkal: „Přidej se teď do mého týmu.“ Tehdy jsem se znovu narodil a změnilo mi to život.
Kdybyste začínal svou kariéru dnes, na co byste se zaměřil? Nebyly by to spíše vytrvalostní závody, které opět nabírají na popularitě?
Bez váhání bych šel zase do F1. V 70. letech jsem si vytrvalostní závod vyzkoušel jednou nebo dvakrát, formule ale vždy byla moje priorita, vášeň.
Jaké období v F1 je vaše nejoblíbenější?
Těžko říct. V mé době mohlo vyhrát každou velkou cenu šest až osm jezdců. Byla tam větší šance pro každého. Dnes se to možná zase trochu vrací: McLaren vede, Mercedes je silný, Ferrari se vrací do formy. Je to těsné.
Kdybyste si dnes mohl vybrat tým…
Rozhodně McLaren.
Kdo je podle vás nejlepším jezdcem F1 všech dob?
To je těžké říct. Pro mě to byl Ayrton Senna. Pak Fangio. Když jsem byl malý, můj otec – novinář a jeho přítel – mi o něm často vyprávěl. Ale velkých jmen a skvělých pilotů je hodně i dnes.
Znal jste se s Ayrtonem Sennou? Oba jste Brazilci
Měl jsem štěstí, že jsem ho znal už od jeho 14 let. Testoval jsem tehdy auto na Interlagosu a on tam přišel se svým tátou. Byl velmi stydlivý. Pozval jsem ho do garáže, ale odmítl to. Mám na něj tolik krásných vzpomínek. Nejraději si ale vybavuji to, když testoval moje auto pro závod Indy. Mým snem bylo mít na Indy 500 Ayrtona i Nigela Mansella. Nigel závodil, Ayrton bohužel nikdy.
Pomáhá rivalita závodníkům k lepším výkonům, nebo spíše zvyšuje riziko nehod?
Konkurence vás nutí zlepšovat se. Pokud je jeden jezdec z týmu lepší, druhý se ho snaží dohnat. A když jsou vyrovnaní, tlačí se navzájem k lepším výkonům. Stejně jako na olympiádě – když si myslíte, že nikdo už nemůže skočit výš, přijde další a překoná to. Posouvání hranic je lidská přirozenost.
Co adrenalin?
Největší přichází těsně před startem. Motýli v břiše, napětí... Po startu a pár kolech se usadíte, a pak už můžete podat maximální výkon. Před závodem jsem měl jeden takový rituál, abych se uklidnil a psychicky i fyzicky připravil. Vždycky jsem si na hodinu zdříml. Klidně někde v garáži. Uklidnil jsem si tep na 46-48 a byl připravený. Sportovci jsou jako nafouknuté balonky – musíte občas trochu upustit tlak, jinak prasknete.
Byl jste mistrem světa už ve 25 letech. Jak vás tak brzký úspěch ovlivnil?
Beru to zpětně jako příležitost od Boha. Za úspěch ale vděčím i skvělým lidem, které jsem měl kolem sebe a kteří mě ovlivnili také v životě. Třeba Colin Chapman, který se stal mým prvním šéfem, byl dle mého génius, rád na něj vzpomínám. Později jsem byl u McLarena, i tam jsem se setkal se skvělými lidi. Naučil jsem se, že motorsport je především týmová práce. Od návrhu auta po stavbu, testování a závodění.
Když porovnáte závod Targa Florio s jinými, co ho podle vás dělá tak výjimečným?
Pouze v Itálii se mohlo závodit na otevřených silnicích. Když se nad tím zamyslíte, bylo to opravdu nebezpečné – během závodů neexistovalo žádné pořádné zabezpečení, lidé o podniku ale věděli a respektovali ho. Auta projížděla vesnicemi, kolem domů a farem plnou rychlostí. Targa Florio byla tak slavná, protože se naprosto lišila od závodění na uzavřených okruzích. Jet po silnicích mezi městy... Každý, kdo žil v okolí trati Targy Florio, chtěl být u toho. V Itálii to byla velkolepá podívaná. Já bych na otevřené silnici nikdy nezávodil – moje hlava je nastavená jinak. Piloti Targy Florio to tehdy dělali a zaslouží si obrovský respekt. Riziko tam bylo mnohem vyšší než jinde. Obdivuji také tehdejší auta, byla nádherná. Připomínala mi MG, sportovní auta s duší
Chtěl byste, aby se jednou Targa Florio vrátila třeba jako součást seriálu vytrvalostních závodů?
Bylo by to fantastické. Znamenalo by to hodně, protože historie Targy Florio je opravdu silná. A jako mezinárodní událost by to mělo obrovský význam.
Limonáda, kterou držíte v ruce, dnes ducha jednoho z nejslavnějších závodů historie znovu probouzí. Když slyšíte to jméno, co se vám vybaví jako první – emoce, nějaký moment, vůně, zvuk?
To jméno má velkou sílu. Když jsem byl teenager v Brazílii, znali jsme Targu Florio, i když jsme doma neměli televizi. Každý v Brazílii to jméno znal. Padesátá a šedesátá léta byla krásnou érou sportovních aut.
Myslíte, že závody jako Targa Florio mohou u mladé generace probudit vášeň pro motorsport?
Myslím, že takový potenciál závody mají. A to, co dělá značka limonád Targa Florio, je skvělé. Udržuje jméno tohoto slavného podniku při životě, v obecném povědomí. Moc se mi líbí etiketa – hned při prvním pohledu mě zaujala – reflektuje totiž duch závodů, opravdu vyjadřuje myšlenku a dobu 50. a 60. let. Byla to romantická éra, plná odvahy.
Když si po závodě představíte relaxaci, existuje nějaký konkrétní nápoj nebo rituál, který pro vás vystihuje ducha těchto okamžiků?
Symbolem závodění a součástí rituálu po vyhraném závodě je pro mě šampaňské, tři vítězové na pódiu snažící se navzájem polít a zasáhnout i mechaniky. Je to zábava. Často se stává, že diváci se pokoušejí tu lahev sebrat jako suvenýr. Asi šedesátiletý pán mi nedávno ve Španělsku řekl, že když jsem v roce 1973 vyhrál jeden ze závodů, moji lahev ukradl. Vběhl jako malý kluk pod pódium, prostě si ji vzal a utekl. A má ji dodnes!
Citrusové osvěžení nejen na cesty
Značka prémiových limonád a toniků Targa Florio, která patří do portfolia nápojářské společnosti Kofola ČeskoSlovensko, sází na šťavnaté sicilské citrusy a vysoký podíl ovocné šťávy – spojení se slavným závodem je tedy doslova hmatatelné. Letos se navíc v portfoliu objevuje novinka: Limonata Maracuja e Mandarino. Vyrábí se z pravých sicilských mandarinek a osvěžující marakuji, jejíž exotická sladkokyselá chuť je okamžitě rozpoznatelná. Tuto jedinečnou kombinaci perfektně doplňuje třtinový cukr, který je pro Sicílii typický.
Zdroj: AutoTip
