Rozhovor o problémech městské dopravy: Brzdí nás debilní normy!

Potkáváme se v příjemné kavárně v Centru architektury a městského plánování na Praze 2. Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, usedá na venkovní zahrádku a chystá se na dotazy Světa motorů.

Když se podíváme, co se s Prahou v poslední době děje, stane se z ní trendy cyklometropole moderního západního střihu? Což si zvlášť levicové kruhy moc přejí…

Nevím, jestli platí „cyklopruhy = metropole moderního západního střihu“. Spíš si myslím, že je to pragmatičtější. Každé kolo, které se ve městě nachází, znamená minus jedno auto. Domnívám se, že motorista by to mohl oslavit tím, že méně věcí překáží jeho cestě za cílem. Bohužel celá debata je hloupě zpolitizovaná.

V čem?

Podle mě je v reálném provozu „devadesátkový spor mezi výfukářem a pumpičkářem“ do značné míry passé. Spor živí úzká skupina lidí. Já po Praze jezdím autem, na skútru, ale i chodím pěšky nebo usednu na kolo. Troufám si říct, že takhle to má čím dál víc lidí i v jiných českých městech.

S tím úplně nesouhlasíme. Podívejte se na billboardy před komunálními volbami. Pro řadu stran jsou důležité cyklopruhy a obecně omezování dopravy. Patrně to dost lidí zajímá a otravuje. Nemyslíte?

Je neštěstí, že některá cykloopatření jsou možná zbytečná, nebo příliš komplikovaná a vlastně by to asi šlo bez nich. To přiznávám. Někoho mohou dráždit, byť je spousta míst, kde zase vůbec nevadí. Podle mě je doprava o tom, dohodnout se. V tom zásadně pokulháváme. Já problém vidím ještě jinde.

Řidiči vs. odstup 1,5 metru od cyklisty: Kdy neplatí? A jaké hrozí pokuty za nedodržení?

Kde?

Máme úplně debilní normy a stavební zákon, které nás brzdí. A to nám neumožňuje ve městě, ostatně v malém a omezeném prostoru, uspořádat uliční prostranství tak, aby dopravní opatření netloukla do očí. Protože když je tam cyklopruh, je u něj ostnatý drát nebo příkop – a to jsou věci, které na západě opravdu nevidíte.