Rozhovor s Anetou Vignerovou: Řízení mě stresuje, nechám se vozit

24. 8. 2014 • 12:57

Česká miss z roku 2009 Aneta Vignerová miluje krásná auta a rychlou jízdu. Ovšem zatím jen jako spolujezdec, protože řidičák ještě nemá.

Potkali jsme se na akci, na které se stala patronkou propagační jízdy Praha–Londýn automobilem s elektrickým pohonem. V rámci projektu společnosti RWE usedla za volant symbolicky na několik kilometrů. Jako řidička seděla také při rozhovoru.

Proč jste si dosud neudělala řidičský průkaz?

Slibovala jsem si to po vyhlášení soutěže Miss v roce 2009, když mi zástupci soutěže předávali krásnou žlutou audinu. Jenomže mě řízení zatím nenadchlo, ale snad letos už by to mohlo vyjít.

A jak to dopadlo s tehdejší výhrou?

I když je Audi TT atraktivní auto a znám spoustu mladých holek, které po něm touží, mě si nějak nezískalo. Nakonec s ním jezdil především bratr.

Mají to za volantem těžší muži, nebo ženy?

Řekla bych, že muži, protože jsou nervóznější. Když vidí za volantem ženu, často troubí a gestikulují. Na druhou stranu ale jezdí víc, takže bývají zkušenější. Znám však i řadu žen, které jsou dobré řidičky a dokáží ovládat jakýkoliv automobil a vyřešit i krizové situace.

Chcete k nim patřit i vy?

Časem určitě ano. Při mých prvních pokusech mě však řízení spíš stresovalo, než aby mě bavilo a nutilo udělat si řidičské oprávnění. Možná počkám, až přijdou děti. Pro každodenní péči o ně bude automobil nezbytností.

Nepřemýšlela jste nad tím, že byste nejdříve zkusila malý motocykl nebo skútr?

Možná na to dojde dříve než na auto. Každopádně je to téma na zamyšlení. Možná to brzo vyřeším a k tomu si pořídím malou vespu, určitě nic velkého.

Takže, co pro vás jízda autem znamená?

Jde hlavně o dopravní prostředek, který mi umožní dostat se tam, kam potřebuji. Ale přináší mi i určitou dávku adrenalinu, protože mám ráda rychlou

jízdu a je mi příjemné se nechat vozit.

Nikdy jste se nebála při vyšších rychlostech?

Zatím jsem zřejmě měla štěstí na řidiče. Nevzpomínám si, že by nastala situace, ve které bych měla nepříjemné pocity, nebo dokonce strach. A to jsme občas upalovali opravdu hodně rychle.

Jaký jste tedy spolujezdec?

Bývám vděčný pasažér, který do ničeho nemluví a většinu cesty prospí, protože jízda automobilem a s dobrým řidičem za volantem na mě působí

uklidňujícím dojmem. Proto mi cestování autem nedělá problémy a zvládnu i několik set kilometrů dlouhé trasy.

Co u automobilů preferujete?

Mám ráda prostorná auta, abych si tam mohla pohodlně natáhnout nohy, proto mě možná nenadchlo Audi TT. A také jsem ráda, když je během jízdy

v autě ticho.

Co vozíte v autě nejčastěji?

Oblečení pro sebe a na přehlídky, takže další důvod, proč potřebuju velké auto.

Existuje něco, co se vám nelíbí na současném dění na českých silnicích?

Příliš hustý provoz, což je jeden z důvodů, proč jsem si dosud neudělala řidičák. Je to specialita Prahy, ve které jsou podle mého soudu nedořešená parkoviště, takže je výhodnější jezdit taxíkem. To člověka tolik nestresuje.

Jaký máte vztah k alternativním pohonům?

Určitě se jim nebráním. Speciálně u vozu na elektrický pohon mě překvapilo nečekaně silné zrychlení a také tichý pohon. To má člověk občas pocit, že motor v autě neběží, ale pohled na displej na středovém panelu ho uklidní. Myslím si, že alternativní paliva a pohony zatím doplácejí na nepříliš rozvinutou síť tankovacích nebo dobíjecích stanic.

S elektrickým vozem Tesla jste na uzavřené trati ujela několik kilometrů. Ani to vás nepřesvědčilo o výhodách mít vlastní vůz?

Nemám problém s řidičskými návyky. Když mi bylo osmnáct, něco jsem s autem pod dohledem tatínka zkoušela, takže ho ovládat umím. Ale asi to chce čas, než zjistím, že ho potřebuji. Řada známých tvrdí, jak se člověk stane díky svému automobilu více pánem svého času a zjistí, o co vlastně přišel, dokud neřídil. Věřím jim, ale musím na to přijít nejprve sama.

Uplatnila jste jako spolujezdkyně svůj šarm ve prospěch řidiče při komunikaci s policisty?

Několikrát k takovým situacím došlo a pokaždé byla pokuta odpuštěna.

Kolik nacestujete ročně kilometrů jako spolujezdec?

Řekla bych, že několik desítek tisíc určitě. Mám rodinu v Havířově a jsem schopná cestovat za ní z Prahy několikrát do měsíce. A za dvanáct měsíců

se to nasčítá. Zvláště když máte vedle sebe chápavého člověka, který si sedne za volant.