Rozhovor s europoslancem Alexandrem Vondrou: K čemu je elektromobil s výfukem v Prunéřově?

My v redakci Světa motorů, on ve své štrasburské kanceláři v Evropském parlamentu. Usedá před monitor, ptá se, zda si může zapálit cigaretu. Souhlasíme, neb přes virtuálno modrý dým stejně necítíme, a pouštíme se do rozhovoru, jehož opěrný bod představuje Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal). Tedy soubor politických iniciativ Evropské komise, jejichž primárním cílem je zajistit, aby Evropa dosáhla v roce 2050 klimatické neutrality.

Zaujalo nás vaše vyjádření, že Zelená dohoda je oběť, které chybí vykoupení. Co tím myslíte?

Už dva roky tvrdím, že regulace, které s sebou přináší Green Deal – a ještě nejsou ani všechny schváleny, to nás teprve čeká – , obyčejným lidem zdraží bydlení, topení, svícení, potravu či dopravu, což jsou základní životní potřeby. Čili po lidech se bude chtít oběť a vykoupením by měla být záchrana planety. Ale jsem si skoro jist, že pokud stejnou oběť neučiní Číňané, Australané, Američané, Rusové nebo Afričané, Evropa se svým osmiprocentním podílem tady nic nezmůže. Čili chce se po lidech oběť, ne nevýznamná, a máme tady přinejmenším obrovskou nejistotu, jestli to něco přinese, nebo spíš jistotu, že nepřinese. Minimálně za života všech těch, po kterých se oběť žádá.

Elektromobily v zimě: Velký test ukázal pokles dojezdu až o polovinu. A vyvrátil jeden mýtus

Co bude Green Deal znamenat pro české motoristy?

Je to věc otevřená, bude se ještě projednávat. Ale v zásadě půjdou nahoru ceny automobilů, vyletí vzhůru ceny paliv. Tedy zdraží se doprava na všech frontách. Důvodem je, že dnešní establishment – to znamená, kdo o tom rozhoduje v EU – sází na elektromobilitu. Současně bych zdůraznil, že hodně exkluzivně. Přičemž pokud jde alespoň o osobní automobily, dohodli se s některými největšími firmami. Slíbili jim přiměřené regulace, subvence – aby ony tenhle odvážný krok učinily, a zároveň měly garantováno, že nepůjdou do ztráty, že pro ně bude tato cesta určitým způsobem zisková. A někdo tohle celé musí zaplatit. Což bude zákazník, který se zatím nebouří, protože se ho to dosud netýká. Teď se budou dělat politická rozhodnutí, načež se nastaví byznysový model, ale lidé budou dál jezdit svými auty a začnou to pociťovat až s jistým odstupem. Buď na ceně paliv, pokud dál budou používat spalovací motory, nebo na ceně elektrických aut, protože si nedělejme iluze – elektromobily ještě dlouho budou dražší než auta se spalovacím motorem. Přičemž aby byla pro automobilky transformace zvladatelná, začnou vyřazovat z flotil levné vozy se spalovacími motory.

Svět motorů 15/2022

Jaká budoucnost nás tedy čeká?

Lidé, kteří na tento přechod nebudou mít, jichž bude mimochodem hodně, se vrhnou do pořizování ojetých aut. Čímž se životní prostředí nezlepší, podle mě ve městech spíš zhorší. Anebo vznikne tlak ze strany velkých automobilových výrobců, aby vláda začala dělat, co už podnikla ta německá, že dává subvenci na nákup nového elektromobilu. Ale když vidíme tuzemskou inflační spirálu, náš stát na rozhazování moc mít nebude. Čili je to takový začarovaný kruh, kde jsem pevně přesvědčen, že je třeba sundat nohu z plynu, ale bohužel jsem v Evropském parlamentu v menšině.

Pouze ubrat z plynu, nebo je elektromobilita slepá ulička?

To je vždycky otázka, jestli je něco slepá ulička. Až budoucnost nám odpoví. Zase nechci působit coby úplný zapřisáhlý odpůrce elektromobility. Třeba ve službách typu taxi či rozvozů jídla ve městech auta na baterky mají smysl. Elektromobil tam nečoudí. Paralelně se ale domnívám, že problém víry v elektromobilitu je ten, že se sází na určitý monopol, z něhož vzniká řada otázek. Kupříkladu zda Evropa nejde někam, kde ztrácí veškerou konkurenceschopnost vůči Asii.

Takže jestli to chápeme správně, největší chyba je exkluzivní podpora elektromobility?

Všimněte si, že dáváme firmám de facto monopol, podpořený celou sérií výhod a pokřivením trhu, a nakonec to zaplatí zákazník. Ten je zatím zticha, protože tyto vozy bude nakupovat za pět až deset let, míněno ten většinový. To představuje důvod, proč nositelé změn postupují příliš rychle, neboť jsou schopni se dohodnout s těmi pár velkými firmami: což jsou automobilky, energetický průmysl.

Jaká je klíčová automobilová výzva, které bude Evropská unie čelit?

Jsou v podstatě tři. Jedna je snaha neustále zpřísňovat požadavky na konec aut se spalovacími motory a naopak na rozšíření elektromobilů. Tedy klimaticko-karbonová legislativa – celý ten zmatek a práci na nových regulacích způsobil závazek v klimatickém zákoně, že chce Evropa snížit emise CO₂ do roku 2030 o 55 % a do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality. Čili kvůli tomu se dneska preferuje práce na legislativě, která si klade za cíl zakázat výrobu motorů se spalovacími motory od roku 2035. Zatím to není definitivní, budeme to teprve projednávat. Myslím si, že tam bude odpor. My určitě budeme bojovat za ztlumení. Ale český hlas sám o sobě nic nezvrátí.

A v tom jsou jednotní všichni čeští europoslanci?

Ne! Já si myslím, že budeme proti my coby evropští konzervativci, což znamená ODS, občas bojuje někdo v Evropské lidové straně jako lidovec Tomáš Zdechovský, sem tam jeden kluk z ANO – a to je všechno. Naopak piráti jsou ve frakci zelených a surfují na těchto nápadech. Ti schvalují všechno týkající se zmíněné problematiky, stejně tak Luděk Niedermayer z Topky. Čili jsme rozděleni v tomhle. Ale zpátky k našemu tématu. Francie loni přijala zákon, který trochu akcentuje snahu o transformaci, ale definuje si podmínky sama, čili konec až 2040. A ne konec spalovacích motorů per se, ale konec motorů spalujících uhlík. Čili dávají prostor syntetickým palivům, pokud vývoj takový směr umožní. Otevírá se tu prostor pro určité korekce, nabourání. Zásadní však bude hledání spojenců.

O budoucnosti autoprůmyslu s ekonomem Radovanem Vávrou: Elektromobilů bych se nebál

Vraťme se teď k druhé kardinální otázce.

Odpovím otázkou: K čemu je elektromobil, když bude mít výfuk v Prunéřově? Uvědomme si, že státy jako Česko či Polsko mají velký podíl postavený v energetice na uhlí. A tudíž nemá žádný smysl nic uspěchávat. Protože v konečném důsledku, pokud má elektromobil výfuk v Prunéřově, bude to vytvářet tlak na spalování ještě více uhlí. A další výzva je infrastruktura. My ji prostě nemáme. Unie bude samozřejmě usilovat o zrychlení výstavby této infrastruktury. Nicméně její rychlost je zapotřebí uzpůsobit lokálním podmínkám. Nejsme Norsko, které všechno bere z hydroelektráren. Tam ať všichni jezdí elektromobilem, když to mají tak rádi. Ale v Polsku nebo Bulharsku? Tempo je to třeba uzpůsobit celkové energetické transformaci. A zároveň je nesmysl, aby stát nesl celkovou zodpovědnost za výstavbu infrastruktury. Samozřejmě pomoct tomu nějakými kopýtky v začátku, aby ti, kteří si elektromobily pořídí, měli kde nabrat šťávu. Není však žádný důvod cokoli násilně urychlovat, pakliže elektromobilů nebude jezdit dostatečné množství.

Takže elektromobilem byste do Štrasburku nejel?

Nejezdím elektromobilem, protože to nemá cenu. Praha-Štrasburk je nějakých šest hodin čisté jízdy – tak mi asi rozumíte. Kamarád si vzal teslu a musel třikrát dočerpávat. Na tohle opravdu nemám čas. Jezdím autem se spalovacím motorem, na benzin. Když jsem někdy koncem milénia působil coby velvyslanec v Americe, zamiloval jsem si značku Subaru. Takže mám Subaru Outback – od té doby již několikáté. A teď musím prozradit, že coby bojovník za záchranu spalovacích motorů jsem si čerstvě objednal jedno – nevím, jestli už bude poslední – úplně nové. Jinak jsem si vždycky kupoval auta dva roky stará, hezky zajetá – za poloviční cenu. Jenže teď prostě ojetá auta nejsou k dispozici, protože to všichni ztopili. Takže budu mít ještě subaru a o elektromobilu fakt neuvažuju. Jednak musím jezdit na velké vzdálenosti, jednak mám chalupu na venkově. Rád jezdím pozorovat ptáky do divoké přírody a tam se podle mě elektromobil nehodí. Ovšem zase jsme trochu utekli od těch podstatných motoristických výzev, kterým bude náš kontinent čelit.

Ta poslední tedy zní…?

Třetí výzva bude norma Euro 7, která by už skoro znemožnila vyrábět pořádné auto se spalovacím motorem.

Rozhovor s Martinem Jahnem, členem představenstva Škoda Auto: Auta budou dražší!

Jak se mimochodem díváte na nárůst omezování rychlosti ve velkých metropolích – viz Paříž a téměř permanentní třicítka?

Vidím to třeba zde ve Štrasburku, kde platí třicítka v širším centru. Zdá se mi to zbytečné. Uměl bych pochopit třeba třicítku na Starém Městě v Praze. Na druhou stranu je nesmysl mít ji někde na Vinohradské třídě – tam padesátka bohatě stačí. Obecně mi vadí aktuální módní vlna: ušít na všechno stejné sako. Byl bych rád, abychom vše uzpůsobili lokálním podmínkám. Rovněž je nesmysl mít na magistrále padesátku. Stejně tak dálnice. Najdou se podle mě úseky, kde můžeme mít tempo více než 130 km/h, protože tam stejně všichni jezdíme kolem sto padesáti. Ale pak jsou úseky, kde má smysl dát i méně, protože jsou úzké… a tak dále.

Do módní vlny počítáte též nárůst cyklopruhů ve městech?

Vše se má odvíjet od poptávky jezdění na kolech. Jsou země, kde je tradiční doprava na kolech – typicky Nizozemsko i německý Berlín tohle mají, protože se bavíme o rovinatém terénu. A teď druhá strana – v Praze na kole nikdo moc jezdit nebude, protože to je kopcovitý terén. Lidé staršího věku vyjet kopec Nerudovkou doopravdy nezvládnou. Takže cyklopruhy fajn, cyklostezky fajn – nemám nic proti cyklistům, ale důležité je, abychom našli balanc. Je absurdní, abychom měli stejný objem pruhů pro auta a cyklisty. Vezměte si, že pojede v Praze sto aut a vedle toho jeden člověk na kole. To postrádá logiku. Ten poměr má odpovídat intenzitě dopravy v místě.

Pokud chce EU splnit klimatické cíle, musí do 10 let postavit téměř 3 miliony nabíječek

Alexandr Vondra

• Český pravicový politik, člen Občanské demokratické strany, europoslanec, bývalý disident a signatář Charty 77 se narodil 17. srpna 1961 v Praze. 
• V roce 1984 ukončil studia geografie na Univerzitě Karlově. Od první poloviny 80. let se zapojoval do činnosti disentu. V té době pracoval jako správce Asijských sbírek Náprstkova muzea a programátor. 
• Je jedním z autorů Několika vět. 
• Po revoluci spoluzakládal Občanské fórum. 
• Na jaře 1990 inicioval setkání intelektuálů a vrcholných představitelů Československa, Maďarska a Polska v Bratislavě, které následně vyústilo ve visegrádskou spolupráci. Stál u zrodu české zahraniční politiky, vedl tým, který vyjednával s Německem o společné deklaraci, a zahajoval přístupové rozhovory o vstupu České republiky do NATO. Jako celoživotní atlantista přednášel česko-americké vztahy a působil i jako prezident České euroatlantické rady.
• V letech 1997-2001 působil jako český velvyslanec ve Spojených státech.
• V roce 2006 byl zvolen senátorem za ODS, v letech 2006-2007 byl ministrem zahraničních věcí.
• Mezi lety 2007-2009 byl místopředsedou vlády pro evropské záležitosti.
• V letech 2010 až 2012 pracoval coby ministr obrany.
• V květnu 2019 kandidoval do Evropského parlamentu z 15. místa, ale díky preferenčním hlasům skončil druhý. Kroužků získal 29.536.
• Žije na Litoměřicku, s manželkou Martinou má tři děti a dvě vnoučata. V roce 2017 se dal pokřtít a je aktivním farníkem v Horní Polici.