Rozhovor s Evou Samkovou: Jezdím rychleji než ostatní holky

12. 4. 2014 • 16:00

Na webu Evy Samkové vás přivítá hláška o nejrychlejší holce ve vesmíru. Že to platí na prkně, dokazuje zlatá medaile z olympiády v Soči, která ze dne na den proslavila ji i snowboardkros. Je Eva stejný rychlík i za volantem?

S hvězdou letošní olympiády si můžete povídat prakticky o všem, s čím se dá jezdit: o autech, motorkách, koních, surfu a samozřejmě snowboardu. Jedenadvacetiletá sympaťačka z Vrchlabí působí jako nevyčerpatelný zdroj energie a dobré nálady. Tu kolem sebe šířila i na ženevském autosalonu, kde si od zástupců české Toyoty převzala symbolický klíč od nového ayga, jehož se stala tváří a současně řidičkou. Když navíc Eva prozradila, že řídí od čtyř let a tatínek má doma stohy Světa motorů, dosáhly redakční sympatie vrcholu.

Stala jste se tváří nového ayga. Co na něj říkáte?

Moc se mi líbí, jak je moderní, barevné a takové kreativní. Do města bude ideální.

Která barevná kombinace u vás vede?

Oranžovo-červená a pak i ta nenápadná bílo-černá. Nějakou takovou budu jezdit, protože mám barevný polep a na bílé hezky vynikne. Mám to vyzkoušené z kombíkového aurisu, kterým teď jezdím.

A jezdíte hodně?

Docela jo. Auris jsem dostala v podstatě na Štědrý den. Měl najeto dvanáct kilometrů a teď už jsem někde na šesti tisících. Předtím jsem za půl roku najela asi sedmnáct, a to jen po Česku.

ZOH:

ZOH 2018: Kompletní přehled o zimních olympijských hrách v Koreji najdete ve speciálu isport.cz >>

Kolik aut vám prošlo rukama?

Auris je třetí půjčený, takže s rodinnou oktávkou čtyři. Ta má diesel a strašně tuhou spojku. Proti ní se benzinový auris ovládá hezky zlehka, takže mi zpočátku chcípal při rozjezdech. Ale už jsem se s ním naučila.

Je pro vás řízení spíše zábavou, nebo nutností?

Řídím docela ráda. Když jsem jezdila s taťkou, byla to vždycky divočina. Na zasněženém letišti jsme dávali školy smyku a to mě bavilo. Řídím asi trochu rychleji než ostatní holky, možná to mám nastavené trochu jinak z toho snowboardkrosu.

Rychleji je široký pojem…

Občas jedu svižněji, než se smí, ale nic dramatického. Většinou jsem na povoleném limitu. Když je někde sedmdesátka, držím na tachometru spíš o pět víc a štvou mě ti, co jedou zbytečně pomalu. Na druhou stranu když jsem unavená nebo zrovna nikam nespěchám, i já se loudám.

Jak nejrychleji jste jela v autě a na prkně?

Řídila jsem asi sto osmdesát. Jako spolujezdec jsem se jednou v noci probudila a svištěli jsme dvě stě. To už jsem se bála a zas rychle usnula. Na snowboardu jezdíme běžně šedesát až sedmdesát kilometrů v hodině, největší nájezdová rychlost je kolem devadesátky.

A co dálkové rekordy?

Na snowboardu těžko říct, ale třeba ve Francii jsem jezdila neskutečně dlouhé sjezdovky. V autě to bude asi Andorra. Jeli jsme ve dvou a střídali se v řízení.

Snowboardkros je o rychlosti a rovnováze, takže máte nejlepší předpoklady být dobrou motorkářkou.

Motorky mám ráda. Taťka má naháč Suzuki Bandit a já s ním ráda jezdila serpentiny. Mamka řídí malý skútr a ještě máme dvě staré zetky. Vždycky

jsem chtěla, aby mi taťka jednu z nich opravil, ale zatím se to nějak nepodařilo. Je na nich spousta práce. Sama jsem řídila jen skútr, když jsem byla na Bali surfovat. Poprvé za řídítky, jezdí se tam nalevo a ke všemu v šíleném, nepřehledném provozu. Taky jsem to hned poprvé položila. Ale nic vážného.

Autu jste zatím neublížila?

Jednou bylo namále. Dlouho jsem se vlekla za kamionem a jiným osobákem. Začala jsem předjíždět, a když jsem byla na úrovni řidičky přede mnou, paní se rozhodla předjíždět taky. Do zrcátka se ani nepodívala a vyrazila. Já se tak lekla a brzdila, že jsem ani nestačila troubit. Jinak jen drobnosti, občas jsem někde lehce ťukla oktávku. Když se to stalo poprvé, asi měsíc po řidičáku, zamazala jsem to bahnem, aby to naši neviděli.

Kdy jste vlastně začala řídit?

Někdy ve čtyřech letech, když mě taťka vozil na klíně a já točila volantem. To bylo v zimě na letišti, jak jsme dělali smyky.

Jak vycházíte s policií?

Zatím mě stavěli jen jednou, hned po olympiádě. Tvářili se jako by nic a chtěli vidět občanku, řidičák, techničák i medaili. Byli docela vtipní.

Kde se vzal knírek?

Poprvé viděla namalovaný knír u polského snowboardisty a kamaráda Ligockiho. Líbilo se jí to a šla do toho taky. Knír přinesl štěstí, a tak se stal Eviným talismanem na všech důležitých závodech. Pokaždé vymyslí něco jiného – při finále v Soči měla knír v barvách české trikolory.

Kde se vzali vlci?

Proč má Eva na své toyotě namalované vlky? „Vymyslela to kamarádka a mně se to moc líbí. První byla grafika na auto a před olympiádou přišel nápad namalovat vlky i na helmu. Jsou to takoví mí ochránci – na svahu i na silnici,“ smála se při rozhovoru Eva. Týden nato si ale vlci ochranáři vzali při Světovém poháru ve Švýcarsku neplánované volno a česká reprezentantka si při pádu zranila kotník. Snad jim to půjde v provozu lépe.

rozhovor svetmotoru