Rozhovor s hokejistou Tomášem Hertlem: V USA jsou klidnější, ale méně zkušení řidiči

Před několika dny absolvoval v pražských Vysočanech besedu s fanoušky v dealerství Autobond Group. Ochotně se podělil o své zkušenosti s řízením a dalšími postřehy za volantem.

Vzpomenete si na své řidičské začátky?

Řidičské začátky jsem si odbýval na okraji Prahy na polních cestách, kde dědeček mně a mému o čtyři roky staršímu bratrovi půjčoval traktor. Vzpomínám, jak byl Jaroslav klidnější, ale motor mu nejednou zhasl. Já se choval agresivněji, vždycky pořádně přidal plyn, až se protáčela kola.

Řešil jste v době, kdy jste neměl řidičák, způsob dopravy městskou dopravou, nebo jiným způsobem?

V době, kdy jsem ještě nemohl jezdit sám, mě vozil na zápasy ve Slavii Vláďa Růžička mladší. Zpočátku se mi to líbilo, ale když jsme se vraceli třeba v noci po zápase domů, občas mi to nebylo příjemné vůči němu, protože jsem ho vlastně obíral o čas. Řidičák se mi podařilo udělat hned v osmnácti letech, jak to nejdříve šlo. Mám dobrý pocit, že jsem si všemi testy a zkouškami prošel bez úlevy. Rozhodně mi to prospělo a hned od začátku samostatného jezdění se člověk cítil za volantem jistější.

Pomohly vám české zkušenosti pro řízení v USA?

V Česku jsou řidičské zkoušky přísnější a je to dobře. V USA může mladý člověk jezdit od patnácti, a když v šestnácti odjede pár zkušebních jízd s instruktorem, udělá lehké testy, smí za volant. Bohužel na silnici bývá jasně vidět, že ten člověk nemá žádné zkušenosti.

Můžete porovnat české a americké řidiče?

Ve Spojených státech jsou klidnější, ale nejsou tak dobří jako u nás, kde bývají naopak šoféři agresivnější. Na našich silnicích bývá běžné, když v rychlém pruhu probliknete auto před sebou, aby jelo rychleji nebo uhnulo. V USA berou řidiči před vámi takový signál jako upozornění, že mají něco s autem.