Rozhovor s Michaelem Andrettim: Jsem hrdý na své jméno!
Michael Andretti je synem mistra světa F1 a má za sebou zdařilou jezdeckou kariéru v USA. Po jejím skončení se stal úspěšným manažerem a majitelem špičkových týmů. Teď se rozhodl s vlastní stájí vstoupit do formule 1.
Jméno Andretti patří k automobilovým závodům již přes šedesát let. Jedná se o nejrozšířenější rodinu v motoristickém sportu na světě. Díky zahraničním médiím vznikl tento rozhovor.
Jak se stáji Andretti Autosport podařilo překonat časy covidu?
Máme silný, chápavý personál a podporující sponzory. Tato globální krize zatížila všechny lidi na světě. Vyžaduje to změnu myšlení. Nezaměřit se jen na výsledek, ale podívat se, v čem můžeme spolupracovat, a vzájemně se podpořit. Pokud to dokážeme, všichni z toho vyjdeme silnější.
Chybělo vám závodění?
Když jsme v normálním hektickém režimu, máme občas potřebu si odpočinout. Pokud přijde na dva tři měsíce neplánovaná pauza, člověk se začne nudit. Bohužel bývá nepříjemný ke svému okolí. Všichni jsme se těšili na návrat na dráhu.
Můžete přiblížit své pocity ze závodů před prázdnými tribunami?
Bylo zvláštní, když jsme neměli kolem sebe lidi. Automobiloví fanoušci jsou jedni z nejlepších na světě. Nepochybuji, že s námi zůstanou. Bezpečnost jejich i lidí v našem týmu jsme však museli mít jako nejvyšší prioritu.
Kdy a jak jste se rozhodl vést svůj vlastní tým?
Věděl jsem, že mám za sebou dobrou kariéru. Bylo mi proti mysli se výsledkově propadat a ustupovat do pozadí. Tak jsem se rozhodl jinak. Rok 2003 mi připadal jako správný čas začít pracovat v roli manažera. Zaplatil jsem si místo jezdce v týmu Green a ve stejné sezoně skončil s aktivní kariérou na plný úvazek. Převzal jsem řízení stáje Green a začal na sobě pracovat jako manažer, až jsem se dostal do podoby, v jaké mě znáte dnes. Vyžadovalo to houževnatost. Nemůžete se vzdát, když jde do tuhého. Musíte si zachovat pozitivní mysl a vybudovat kolem sebe silný tým. Chce to dobré lidi. A to je to, co v týmu Andretti Autosport máme.
Mrzí vás stále, že jste jako jezdec nikdy nevyhrál Indy 500?
Když si odmyslím rok 1969, kdy táta vyhrál, neměla tady naše rodina štěstí. V roce 1992 mi z prvního místa selhalo jedenáct kol před koncem palivové čerpadlo. Vypadl jsem také v letech 1989, 1995 a 2003, kdy jsem závod vedl. V ročníku 2006 prohrál můj syn Marco výhru v cílové rovince o 0,0635 sekundy. Sám mám smutný rekord. Jezdil jsem nejčastěji na prvním místě ze všech jezdců, kteří nikdy Indy nevyhráli. A to jsem tam startoval šestnáctkrát. Ovšem dnes už žádnou hořkost necítím.
Vzpomenete si na své souboje s otcem Mariem v Champ's Car, což je nyní Indycar?
Svůj první závod jsem vyhrál v roce 1986 v Long Beach. Tehdy jsme bojovali o titul s Bobbym Rahalem. O mistrovský titul jsem tehdy přišel v Portlandu, když mému vozu March-Cosworth 86C došlo palivo a táta mě porazil o pouhých 0,07 sekundy. Na dalších jedenáct let to byl nejtěsnější finiš a tehdy ztracené body mě na konci šampionátu mrzely.
V roce 1983 jste v 24 hodinách Le Mans skončili s Porsche 956 s otcem Mariem a Francouzem Philippem Alliotem třetí. Vzpomenete si ještě na to?
Všechno bylo pro mě tehdy nové a bylo mi teprve dvacet let. Závod jsem si užil a měl velké štěstí. Pamatuji si na dlouhou rovinku s adrenalinovými šikanami. Byl to úžasný, ale vyčerpávající podnik. Jeden z těch, o kterých chci říct, že jsem tam byl rád.
Chcete se do Le Mans vrátit?
V budoucnu bych měl rád program sportovních vozů a přijel znovu. Pokud tady chcete uspět, musíte být součástí továrního týmu. Vozy jsou velmi sofistikované a jejich provoz vyžaduje ohromné množství peněz. Jestliže se do Le Mans vrátím, musíme vyhrát.
Jste schopen porovnat rychlosti v různých šampionátech?
V otevřeném formulovém voze Indycar cítíte rychlost jako nikde jinde na světě. Indy 500 je tříhodinový závod a rozhodně nejdelší, jaký monoposty na světě jezdí. Fyzicky není nejtěžší, je to spíše mentální záležitost kvůli konstantní velmi vysoké rychlosti nad 300 km/h. Le Mans nebylo těžké fyzicky kvůli dlouhé rovince se šikanami, kde máte spoustu času na odpočinek. Složitější to bylo kvůli jiným autům, která jezdí o šedesát kilometrů pomaleji. Na rovinkách je potřeba dávat pozor, chyba se neodpouští. To je největší zážitek, který si pamatuji z Le Mans.
Tým Andretti Autosport pokrývá širokou škálu kategorií motorsportu. Jaká je vaše filozofie?
Musíme zůstat různorodí, získávat zkušenosti v různých kategoriích. Stáváme se tak konkurenceschopnějšími. Dostáváme širší prostor, ve kterém můžeme být úspěšní. Můžeme hledat nejlepší talenty a obchodní partnery.
Kdy jste naposledy řídil závodní auto?
Závodit jsem přestal v roce 2007, ale v sezoně 2010 jsem se vrátil do dvoumístného vozu Indycar na jízdu celebrit. Od té doby jsem šťastně ve sportovním důchodu a užívám si roli majitele.
Řídil byste elektrickou formuli?
Když jsem byl na vrcholu kariéry, byla jiná doba a myšlenka na čistě elektrické auto mi připadala vzdálená. Ovšem motorsport se rychle rozvinul. A co bych dělal, kdybych ještě závodil? Nikdy neříkej nikdy. Takové svezení by alespoň za jeden testovací den stálo.
Bude motorsport elektrický, nebo zůstane navždy zachována komunita pro závody se spalovacím motorem?
To je otázka, na kterou neznám odpověď. Může existovat spalovací motor s alternativními palivy, ale nevíme to jistě. Jsem rád, že se mohu účastnit obou forem závodění.
Co se vám vybaví při vzpomínkách na formuli 1?
Bylo to složité, protože jsem nebyl zvyklý na zcela odlišný způsob závodění, než jaký jsem znal ze Severní Ameriky. Syn Marco mi dnes říká, že mi McLaren nedal tolik šancí, protože chtěl do týmu dostat Miku Häkkinena za menší peníze. Je pravda, že Mika byl tehdy s týmem stále, zatímco já jsem se po každém závodě vracel domů do Států. Nežil jsem tolik s těmi lidmi, což byl problém.
Už víte, jaké budou vaše další kroky směrem k F1?
Zeptal jsem se asi šestkrát Geena Haase, který má svůj tým F1, zda ho prodá. Pokaždé řekl, že ne. Teď jsme získali podporu francouzského Alpine a chceme pokračovat v našem projektu, který musíme zajistit finančně. Máme před sebou šanci ukázat formuli 1, že jméno Andretti něco znamená.
Klan jménem Andretti: Závodí celá rodina
Sedm mužů se jménem Andretti má závodní zkušenosti s rychlými vozy. Nejúspěšnějším je nejstarší. Mario Andretti se stal v roce 1978 mistrem světa formule 1 a ještě předtím dokázal vyhrát 500 mil Indianapolis (1969). Oba jeho synové Michael i Jeff závodili. Za volantem zkoušel štěstí také Aldo, Mariovo dvojče, a také jeho synové John a Adam. Aktuálně je nejvíce závodnicky činný již sedmý závodník klanu – Marco, Michaelův syn a Mariův vnuk.
Andrettiovi se svého času postarali o unikátní situaci, když v seriálu severoamerických formulí Indycar postupně závodilo pět příbuzných jedné rodiny. Nejviditelnější osobností v motorsportu je v současné době Michael Andretti, který se stal po úspěšné řidičské kariéře mezinárodně respektovaným manažerem. Jezdci stáje Andretti Autosport se stali čtyřikrát šampiony seriálu Indycar a pětkrát vyhráli závod Indy 500. Michael nedávno oznámil svůj plán vstoupit do formule 1 v sezoně 2024.
Michael Andretti
- Narozen: 5. 10. 1962
- Bydliště: Fishers (USA, stát Indiana)
- Stav: potřetí ženatý, synové Marco (32), Lucca (22), Mario (8), dcery Marissa (31), Mia (8)
- Závodní aktivity týmu: formule - Indycar, Indy Lights, USF2000, formule E, sportovní vozy - IMSA, terénní závody - Extreme X
- Úspěchy Michaela: vítěz Champ´s car (1991) nejvíce výher v závodech Indycar (42) 3. ve Velké ceně Itálie F1 (1993)
- Úspěchy Andretti Autosport: týmový titul v Indycar – 2004, 2005, 2007 a 2012 jezdecké výhry v Indy 500 – 1995, 2005, 2007, 2014, 2016 a 2017.
