Le Mans a Rallye: Závodníci-obojživelníci, kteří zvládnou obě disciplíny!
Přestup Sébastiena Ogiera z rallye do vytrvalostních závodů typu Le Mans není ojedinělým jevem. V dějinách se našlo více špičkových závodníků, kteří kombinovali rozdílné disciplíny.
Pohled do archivů nabízí hodně jezdců, kteří se dokázali svižně přizpůsobit a jezdit rychle s čímkoliv. Za přispění zahraničních serverů jsme vybrali zajímavá světová jména, která doplňuje Tomáš Enge.
Francouzští mušketýři
Román Alexandra Dumase náramně pasuje na čtyři francouzské jezdce v tomto výběru. Zkušené tři mušketýry Jeana- Claude Andrueta, Bernarda Darniche a Guy Fréquelina doplňuje ten nejmladší. Podobně jako románový d´Artagnan se stal Sébastien Loeb nejznámějším.
Andruet je historicky prvním vítězem podniku mistrovství světa na Rallye Monte Carlo v roce 1973. V té době už měl za sebou zkušenosti ze čtyřiadvacetihodinovky Le Mans, kterou jel poprvé v sezoně 1967. Celkově absolvoval tento slavný závod devatenáctkrát! Pozoruhodný výsledek přišel v roce 1976, kdy dovedl Porsche Carrera na šesté místo ve skupině 5 a jeho týmovým kolegou byl zakladatel Rallye Dakar Thierry Sabine.
Darniche patří také k vítězům podniku světového šampionátu v jeho úvodní sezoně (1973), když triumfoval v Maroku. Byl proslulý jízdou za tmy a často vyhrával noční rychlostních zkoušky na Col de Turini, což je legendární erzeta na Rallye Monte Carlo, kde odstartoval desetkrát. Tato dovednost mu pomohla také na Le Mans, kde získal šest umístění na stupních vítězů včetně dvou výher ve třídě.
Fréquelin vyhrál v mistrovství světa rallye jednu soutěž – v Argentině 1981, kde byl v Talbotu Sunbeam jeho navigátorem pozdější šéf Ferrari F1 a prezident Mezinárodní automobilové federace FIA Jean Todt. S továrním Alpine Renault A442A byl členem posádky, která skončila v Le Mans 1978 na čtvrtém místě. Z Fréquelina se stal později úspěšný šéf továrního týmu Citroën v rallye. Zároveň objevil a podporoval kariéru Sébastiena Loeba.
Devítinásobný šampion v automobilových soutěžích Loeb byl v posledních týdnech mimořádným středem pozornosti. Skončil druhý na Rallye Dakar, o devět dní později zvítězil na Rallye Monte Carlo a o dva týdny později ovládl závod Race of Champions. V mistrovství světa rallye drží řadu rekordů a na Le Mans odstartoval dvakrát. V roce 2006 skončil s vozem Pescarolo Judd druhý v absolutním pořadí.
Slovanská stopa
Oba mají více společného. Jak Tomáš Enge, tak Robert Kubica jsou Slované. Jediní ze své země, kteří startovali ve velkých cenách formule 1 a mají zkušenosti z rallye i vytrvalostních závodů typu Le Mans.
Enge absolvoval v roce 2001 tři podniky formule 1 a poté, co se přestal věnovat F1, soustředil se na závody typu Le Mans. V roce 2003 vyhráli s Nizozemcem Petrem Koxem a Britem Jamie Daviesem kategorii GTS s Ferrari 550 GTS Maranello. O šest let později skončili s Janem Charouzem a Němcem Stefanem Mückem absolutně čtvrtí jako nejlepší vůz (Lola Aston Martin) s benzinovým motorem.
Jeho šest vítězných kvalifikací je stále jedním z rekordů Le Mans. S vozy typu WRC odstartoval celkem osmkrát. Jeho nejlepším výsledkem bylo šesté místo z Barum rallye, která byla součástí mistrovství Evropy.
Kubica proslul spektakulární havárií v Kanadě 2007, kde trefil bariéru v rychlosti 300 km/h a při havárii působilo přetížení až 75 G. Kubicovým zraněním byl pouze vykloubený kotník. O rok později na stejné trati vyhrál svůj jediný podnik ve formuli 1. V únoru 2011 málem přišel o pravou ruku při havárii na Rallye di Andorra.
Absolvoval tři kompletní sezony v automobilových soutěžích, aby se v roce 2016 vrátil do formule 1. Aktuálně je třetím pilotem stáje Sauber Alfa Romeo. Současně také startuje v podnicích typu Le Mans a jako člen posádky vyhrál minulý rok šampionát European Le Mans Series. Loni také debutoval na slavné čtyřiadvacetihodinovce a o výhru v kategorii LMP2 přišel až v posledním kole závodu po poruše plynového pedálu.
Staří ostřílení vlci
Markku Alén rozhodně nepřipomínal chladného Fina, jeho povaha připomínala spíše italský temperament. Byl svým způsobem smolařem. V sezoně 1978 získal v mistrovství světa rallye nejvíce bodů, ale šampionát byl tehdy hodnocen jen pro soutěž značek. Jezdci začali být klasifikováni poprvé až o rok později. V ročníku 1980 byl členem posádky Lancia Corse s Italy Piercarlem Ghinzanim a Gianfrankem Brancatellim. Turbodmychadlem přeplňovaný model Montecarlo byl zbraní Lancie, kterou si vybrala v boji s Porsche ve dvoulitrové třídě Group 5. Závod pro ně však skončil po čtyřech hodinách pro poruchu olejového čerpadla.
Röhrl měl o něco víc štěstí při svých dvou účastech v Le Mans. S Porsche 924 GTP a Jürgenem Barthem vyhrál svou třídu v roce 1981. Mezitím exceloval v automobilových soutěžích a stal se dvakrát mistrem světa, v sezoně 1980 s Fiatem 131 Abarth a 1982 s Opelem Manta 400. V roce 1987 vyhrál slavný americký závod do vrchu Pikes Peak, v letech 1990 a 1991 startoval v seriálu cestovních vozů DTM a několik závodů vyhrál. V sezoně 1993 se do Le Mans vrátil, ale s Porsche 911 Turbo závod nedokončil. Dnes je ambasadorem německé značky.
Smrt si je našla
Oba byli legendami a smrt si je našla předčasně. Fin Henri Toivonen uhořel v troskách svého vozu na Rallye Korsika 1986. Brit Colin McRae byl mistrem světa rallye a zemřel nedaleko svého bydliště při nehodě helikoptéry, kterou sám řídil, ačkoliv neměl licenci. Tehdy zahynul i jeho pětiletý syn.
Skot McRae patřil k ikonickým postavám světové rallye. Mistrem světa se stal v roce 1995, vyhrál celkem 25 podniků šampionátu a jeho jméno nese i několik počítačových her. V roce 2004 odstartoval v Le Mans v týmu Prodrive s vozem Ferrari 550 GTS Maranello v posádce se Švédem Rickardem Rydellem a Britem Darrenem Turnerem. Jeho stájovým kolegou byl tehdy Tomáš Enge, který závodil s druhým vozem týmu. Posádka s McRaeem skončila třetí v kategorii GTS.
Toivonen začínal na motokárách, startoval ve formuli 3 a řídil Porsche 956. Pár dní po devatenáctých narozeninách debutoval v rodném Finsku ve světovém šampionátu. Vyhrál sice jen tři soutěže v mistrovství světa, ale byl podobnou ikonou jako o dekádu později Colin McRae.
Na osmnácté zkoušce Rallye Korsika 1984 vyletěla jeho Lancia Delta S4 ze silnice a spadla ze stráně. Palivová nádrž pod sedadlem se při nárazech poškodila a vybuchla. Auto kompletně shořelo s jezdcem Henrim Toivonenem a navigátorem Sergiem Crestem. Jen o pár hodin později vedení FIA rozhodlo o zrušení supersilných vozů skupiny B počínaje sezonou 1987.
Vizitky mistrů
Abecedně jsme seřadili desítku námi vybraných jezdců. U jejich bilance v rallye
jsou postupně seřazeny starty v MS (u Engeho v ME), počet výher a získané body.
| Jméno | Datum narození | Rallye | Le Mans |
| Markku Alén | 15.2.1951 | 129/19/840 | nedokončil Le Mans 1980 |
| Jean-Claude Andruet | 13.8.1942 | 29/3/43 | 5 výher ve třídě v 24 hodinách Le Mans, absolutní výhra v 24 hodinách Spa |
| Bernard Darniche | 28.3.1942 | 38/7/87 | 2 výhry ve třídě Le Mans |
| Tomáš Enge | 11.9.1976 | 2/0/neuvedeno | výhra ve třídě v 24 hodinách Le Mans, 6 vítězství v kvalifikacích na 24 hodin Le Mans |
| Guy Fréquelin | 2.4.1945 | 38/1/150 | 4. v 24 hodinách Le Mans 1978, 2. ve třídě GTP |
| Robert Kubica | 7.12.1984 | 33/0/43 | mistr European Le Mans Series |
| Sébastien Loeb | 26.2.1974 | 181/80/1823 | 2. v 24 hodinách Le Mans |
| Colin McRae | 5. 8. 1968 – 15. 10. 2007 | 145/25/626 | 3. ve třídě GTS v 24 hodinách Le Mans |
| Walter Röhrl | 7.2.1947 | 75/14/494 | vítěz třídy ve 24 hodinách Le Mans |
| Henri Toivonen | 25. 8. 1956 – 2. 5. 1986 | 40/3/194 | starty v ME sportovních vozů |
