Rozhovor s Pavlem Nečasem: Auto slyším

Povídat si s člověkem zapáleným pro věc je radost. Pavel Nečas pracuje hlasem i rukama. Je příjemné ho poslouchat.

Jak jste spojil golfovou a automobilovou vášeň?

S kamarádem a hereckým kolegou Davidem Suchařípou jsme absolvovali projekt, který je zapsán v české Guinnessově knize rekordů. Absolvovali jsme 105 golfových hřišť během osmdesáti dnů. S dvěma obytnými vozy jsme ujeli čtyři tisíce osm set kilometrů. Na hřištích jsme nachodili dalších osm stovek.

K čemu je vám dobré auto?

V první řadě ho potřebuju, abych se dostal pracovně tam, kde aktuálně musím být. Městskou ani jinou dopravou bych to nestíhal. A pokud mám chuť

poškádlit koně pod kapotou, občas si vyjedu pro radost.

Vzpomenete si na své motoristické začátky?

Pocházím ze tří bratrů z jižní Moravy. Často jsme jezdívali s tátou na vinohrad. Když auto sjelo se silnice na polní cestu, pokaždé řekl otec jednomu z nás: „Tak pojď, teď budeš řídit ty.“ Takže od chvíle, kdy jsem dosáhl na pedály, půjčoval táta mně a bráchům nejdříve rodinného spartaka a později také traktor.

Vzpomínáte rád na tuto dobu?

Na každou jízdu jsem se těšil. Mám k autům i motorům vřelý vztah a zjevně to po mě zdědil i čtyřletý syn. Jak může, hrne se mi na klín a už se sápe po volantu.

Začal jste řídit hned v osmnácti?

Ano. V patnácti letech jsem mohl osedlat pionýra, jízdy mě čekaly v sedmnácti a druhý den po osmnáctinách jsem seděl za volantem sám.

Kolik kilometrů najezdíte ročně?

Určitě padesát tisíc.

Která auta jste v životě vlastnil?

První byl golf. Následoval ho pětkový bavorák s motorem 3,5 litru, ale ten se mi bohužel povedlo rozstřelit. Z nouze mít za každou cenu auto jsem vlezl do malé corsy, což už nikdy neudělám. Po ní následovala Mazda 626. Před osmi lety jsem si pořídil první volvo a už jsem u téhle značky zůstal. Aktuálně mám V70 D5.

Motorka vás neláká?

Během natáčení mi ji pár hereckých kolegů půjčilo. Vzpomínám si na nádherné svezení, ale víc nechci. Byla by jen otázka času, kdy by si člověk na silnici ustlal. Z motorek mám strach a nemíním pokoušet osud.

Co všechno si umíte na voze opravit?

V osmdesátých letech jsem zvládal na starých škodovkách spoustu věcí. Později u golfu nebyl problém vyměnit rameno, poloosu ani čerpadlo. Teď už je auto plné elektroniky, a tak to nechávám raději odborníkům. Vyměnit ovšem kolo, to je brnkačka na několik minut.

Čím se projevuje váš vřelý vztah k autům?

Věřím, že jsem schopen poslouchat a vnímat, jak se mnou komunikuje a zda je všechno v pořádku. Pokud je něco špatně, poznám to ještě dříve, než se mi rozsvítí kontrolka na přístrojové desce. Jsem hodně citlivý, když auto vjede do nějaké díry na silnici, zda se třeba nerozhodila geometrie.

To byste byl dobrý automobilový závodník…

Však mě David Suchařípa láká, abych to zkusil. Sám jezdí rallye se Su baru Impreza STI a dvakrát jsme společně startovali na pražském rallyesprintu. Kamarád František Andrýs mě zase tahá na závody do vrchu. Třeba se časem povede něco realizovat.

Jak jste se změnil jako řidič po narození dětí?

Snažím se jezdit obezřetně pořád a co nejvíce sledovat provoz okolo sebe. Zejména ve městě jezdit plynule, uhýbat autům, aby mohla pokračovat ve vyznačeném pruhu jiným směrem, zbytečně nezdržovat na semaforech. Samotného mě umí vytočit zpomalené reakce řidičů, zvláště ve městech. Snažím se tomu předcházet a nedělat totéž.

Co vás v provozu ještě rozčílí?

Když jedu na dálnici a pravý pruh je prázdný. V levém jede člověk, který absolutně nevnímá, co se kolem něj děje. Za sebou má kolonu aut, která nemohou jet rychleji, protože by ho musela podjet. Když nepomůže znamení blinkrem, probliknutí světly ani klakson, holt ho pravým pruhem objedu. Ze zkušenosti vím, že ve Spojených státech se takhle předjíždí běžně a funguje to. Mám jen obavy, že pokud by se takové pravidlo zavedlo u nás, asi by to každý šofér nepochopil. Možná by docházelo k více nehodám.

Máte další výhrady k českým silnicím?

Vadí mi jejich stav, i když chápu, že je asi nemožné opravit všechno. Nejdelší schody na světě, tedy dálnice D1, se asi neopraví nikdy. Ze všeho nejvíce mi vadí značení na silnicích.

Můžete dát příklad?

Když jedu třeba ze Zličína a chci se dostat na Brno, vidím jen ceduli Ostatní tranzit. Být Maďarem nebo Holanďanem, musím z toho zmagořit. Jiný příklad. Jestliže přijíždím k velké aglomeraci, mám směrovku na jiné město vzdálené sto kilometrů místo toho, abych se dozvěděl, kam se můžu aktuálně dostat.

Vztekáte se za volantem?

Tenhle nešvar už pominul. Když na mě začne jiný řidič řvát nebo něco ukazovat, jen se usmívám a jedu dál.

Mohou se herci za volantem učit texty?

Řekněme, že při pomalé jízdě v koloně by to šlo, ale nemá se to. Sám jsem takhle nedávno málem naboural. Pak ten text letěl raději na zadní sedadlo. Jsou přece situace, kdy sekunda nevěnovaná okolnímu provozu může mít nejhorší následky.

Co tedy děláte nejčastěji při řízení?

Pokud jedu sám, občas si zapálím doutníček a k tomu poslouchám zprávy na Radiožurnálu, pustím si muziku nebo něco od Cimrmanů. V takové situaci si jízdu náramně užívám. Dokážu takhle jet na zátah třeba i tisíc kilometrů jen s nejnutnějšími zastávkami.

Musíte vždycky sedět za volantem, nebo k němu pustíte i někoho jiného?

Nemám problém, aby si za řízení sedla žena a třeba některý z kamarádů. Občas to kvituju, protože si můžu dát pivo a nemusím nic řešit.

Jak nahlížíte na ženy za volantem?

Snažím se řidiče nekastovat. Ženy jsou možná méně rychlé než muži. To podle mého soudu pramení z jejich přirozené starostlivosti a opatrnosti. Takový přístup určitě není na škodu.

Máte raději klasickou, či automatickou převodovku?

Už dvacet let automat. Pro městský provoz je to ideální řešení. Když si člověk na silnici klepne na tlačítko sportovního režimu, dokážou ho koně

pod kapotou poslat rychle dopředu před předjížděné auto.

Které další technologické vychytávky máte rád?

Především navigaci, vyhřívané sedačky a adaptivní tempomat. Vyhovuje mi co nejvíce kontrolovat auto ovladači na volantu.

Zlobíte se na policisty?

Osobně jsem s nimi neměl za posledních několik let žádný problém. Mám pocit, že se vztah mezi řidiči a policisty obecně vzájemně lepší. Vadí mi pouze jedna věc – když v zájmu naplnění rozpočtu chytají šoféry na hloupých místech. Místo toho by měli dát kolem školy značku omezující rychlost.

Řídíte v rámci natáčení?

V tomto směru jsem spíše konzervativní, protože může snadno dojít k nepříjemné události. Pokud jde o akční záležitosti, to je věc kaskadérů.

Pocházíte z vinařského kraje. Co si myslíte o toleranci alkoholu u cyklistů?

V těchto oblastech lákají majitelé sklípků a restaurací na vinařské stezky. Ví se o tom léta, tiše se to toleruje, a najednou to někdo má potřebu řešit zákonem. Osobně bych byl pro zavedení hranice alkoholu do půl promile. Musím ovšem připustit, že by se to v Česku bohužel asi často zneužívalo.

Pavel Nečas

• Narozen: 5. března 1966
• Povolání: herec
• Stav: rozvedený, synové Nikola (22) a Jonáš (4 roky)
• Angažmá: Divadlo na Vinohradech
• Výběr divadelních her: Válka vypukne po přestávce, Kniha džungle, Nikola – Balada pro banditu, Malované na skle, Přelet přes kukaččí hnízdo,

  Šumař na střeše, Ženitba, Tři sestry, Antonius a Kleopatra

• Výběr TV seriálů: Černí baroni, Poslední sezona, Expozitura, Okresní přebor, Ulice, Ordinace v růžové zahradě II, Vinaři
• Výběr TV rolí: Domina, Čas grundlí, Zastřený hlas, Špačkovi v síti času, O ztracené lásce, Poste restante, Sama v čase normálnosti, Smyčka