Rozhovor s Václavem Vydrou: Policisté vybírají pokuty, místo aby chránili

Málokdo si může dovolit tvrdit, že odjezdí šedesát až sedmdesát tisíc kilometrů ročně. Člen souboru Divadla na Vinohradech Václav Vydra tuhle porci zvládá a řidičský průkaz vlastní už skoro čtyřicet let.

Stal se z vás počtem let i absolvovaných kilometrů rutinér?

Býval jsem řidičem, který měl radost, že sedí za volantem a někam jede. Počtem odkroucených kilometrů mě však tahle chuť opouštěla, ale nevyprchala. To znamená, že jsem za volantem stále většinou rád a připravený reagovat.

Vzpomenete si na nadšení ze svých řidičských začátků?

To bylo období, kdy jsem doslova hltal knížku Dalibora Janka „Rychle a bezpečně“ a chtěl si všechno vyzkoušet. Pravdou je, že tomu tehdy odpovídal

i počet rozbitých aut. Naštěstí to odnesly pokaždé jenom plechy.

Splnil jste si sen svézt se v Porsche 911 Carrera?

Porsche mi učarovalo nejspíš zásluhou hry, ve které hrála moje maminka Dana Medřická a tohle auto v ní mělo stěžejní roli. Stalo se pro mě synonymem rychlosti. Svezl jsem se v něm před několika lety zásluhou kamaráda, ale tím to skončilo. Když jsem viděl, jak přestala mít přední světla ostré hrany a všechny tvary auta se zaoblily, trochu pro mě ztratilo osobitost, kterou jsem na něm obdivoval. Ale kdyby mi ho někdo dával, asi bych neodmítl.

Až natolik vás to poznamenalo?

Před dvěma roky jsem vážně uvažoval, že bych si 911 koupil, ale zvítězila ve mě racionalita. A také mám jiné priority v investicích.

Byly i další důvody?

Dilema, které jsem musel řešit.

V čem spočívá?

Potřebuji auto na tahání přívěsu s koňmi, což mě limituje. Vždyť současně musím mít vůz na normální jezdění, aby nebyl velký, měl výkon a spotřebou mě nesežral zaživa.

Jak to řešíte?

Léta jsem to zvládal dvěma audinami, které skončily na motor po sto třiceti tisících kilometrů. Nahradil je bavorák 330xi, rok výroby 2003. Úžasný tahoun, skvěle držel, ale když jsem měl za sebou přepravník s koníky, nevešel se spotřebou pod dvacet litrů na sto. Bohužel, jak to vypadá, před dvěma týdny umřel na převodovku a není cesta zpátky.

Co ho nahradí?

Pro cestování se zvířaty je to starší Mercedes-Benz 270 ML CDI a pro vlastní dopravu používám Mini Cooper S.

Dají se srovnat pocity za volantem auta, řídítky motorky nebo v sedle koně?

To nejde. Motorizované dopravní prostředky používáme pro to, abychom se co nejrychleji přemístili z bodu A do bodu B. To dostává v dnešní době koně spíše do pozice kamaráda, a nikoliv už dopravního prostředku.

Jak se stavíte k využití koní pro potřeby městské policie?

Pro zvířata to může být zábava, ale pro lidi by mělo být samozřejmostí zajistit jim jejich základní životní potřeby. A to je život ve stádě a volnost pohybu celý den. Nejde držet koně jedenadvacet hodin ve stáji a tři hodiny denně se mu věnovat. A také je pro něj přirozenější pohybovat se po městské dlažbě nebo asfaltu neokovaný. To je něco podobného, jako byste autu dali místo pneumatik kovové obruče. Co to udělá s nápravami, pérováním nebo závěsy kol?

Patříte k zastáncům aktivní jízdy před řadou dopravního omezování?

Pokud by lidé měli striktně dodržovat předpisy, jezdili by pouze jeden za druhým bez jakékoliv jiné možnosti. Aktivní pohyb dopředu je bezpečnější než tupé posunování se ve stádu.

To myslíte vážně?

Já nechci strávit život v autě. Jak jsem už řekl, používám ho k co nejrychlejšímu přemístění se někam. Pokud to není potřeba, jedu na koni nebo jdu pěšky.

Záleží vám na tom, co řídíte?

Snažím se užít si každý dopravní prostředek, protože je něčím zvláštní. Může jít i o polorozpadlého veterána nebo nejnovější model skvělého vozu.

Co děláte za volantem nejčastěji?

Pospíchám. Pokaždé si však jízdu užiju, protože se pohybuji po silnicích svižně, takže jsem neustále ve střehu.

Nechtěl jste si někdy zkusit něco rychlejšího regulérně?

Jako kluka mě lákala rallye, ale postupem času mě tahle myšlenka opustila. Může to být adrenalin, poslat auto do zatáčky v kontrolovaném smyku, ale to chce trénink a získat určité návyky. A to už nechám mladším.

Jaké máte zkušenosti s policisty?

Více dobré než horší. Možná díky čtyřem dílům Kameňáku, ale mrzí mě na nich jedna věc.

A tou je co?

Policisté byli donuceni stát se spíše výběrčími daní než pomocníky v dopravě. Když nezinkasují za měsíc určitý obnos na pokutách, mají problém.

V tom je princip jejich hesla Pomáhat a chránit? Vždyť dneska když člověk vidí na silnici policistu, jako první ho napadne, že něco provedl a bude za to potrestaný. Do háje, ale tak to být nemá!

Vidíte jiné řešení?

Policisté by měli mít pravomoc řešit situaci podle aktuálního děje, nikoliv podle daného ceníku pokut, ze kterého nesmí slevit. Když jedu rychle, nic

neudělám a nikoho neohrozím, dostanu pokutu. Pokud někde na pár minut zastavím, abych si něco vyřídil, mám na autě po pěti minutách botičku. To

jsou principy dopravní výchovy a prevence? Dnes je na silnicích a ulicích tolik značek, že dělají z řidičů tupé stádo pohybující se odněkud někam. Kdo vybočuje, budiž potrestán.

Nechcete se snad zastávat lidí, kteří si na silnici dělají, co chtějí?

To v žádném případě! Policisté přece dokážou odlišit to, co je záměr, zloba, agresivita. Podle toho se mají chovat k řidičům. Jaký je rozdíl mezi člověkem, který jede rychle jako hovado, a ještě se chová jako hulvát? A mezi osobou, která jede stejně rychle, ale omluví se, že spěchá? To by mělo být na policistech, aby poznali, koho mají před sebou. Ne aby byli posuzováni podle toho, kolik vyberou na pokutách.

Vidíme, že jste na tohle téma pořádně nabroušený…

Vytáčí mě například, jak se inkasování peněz za přestupky řidičů dává do souvislosti s tím, kolik se zachránilo životů. A je nám hlásáno, že když se

bude jezdit pomalu a budou se uplatňovat tvrdší postihy, tak bude na silnicích bezpečno. To je přece holý nesmysl. Nikdo ještě nezachránil ostatní řidiče tím, že je bude pokutovat za cokoliv a kdekoliv. Honba za „bezpečím“ všech a všude je cesta do pekel.

Co navrhujete?

Ať se každý stará, aby neohrožoval lidi kolem sebe. Naprostá většina řidičů přece nejezdí tak, aby jiným ubližovali. Kriminalizace dopravního provozu je pro mě absurdní. Dejme řidičům trochu svobody a trestejme, když je to opravdu nezbytné, nikoliv za každou cenu.

Václav Vydra

• Narozen: 7. ledna 1956
• Stav: ženatý (manželka Jana Boušková)
• Studium: konzervatoř v Praze
• Angažmá: Divadlo na Vinohradech (od roku 1995)
• Významné role: Jakobowski a plukovník, Král Jan, Hrátky s čertem, Shakespeare v Hollywoodu, Vrátila se jednou v noci, Mocná Afrodité, Bytná na zabití, To byla moje písnička
• Nejvýznamnější filmy: Půl domu bez ženicha, S čerty nejsou žerty, Kameňák 1 až 4, Peklo s princeznou, Z pekla štěstí, Z pekla štěstí 2, Tankový prapor, Černí baroni, Vy nám taky, šéfe.
• Televize: Život na zámku, Šípková Růženka, moderátor pořadu Vtip za stovku.
• Dosavadní automobily: Poběda, VAZ 2101, Fiat 127, Škoda 105, Fiat Polski 126 P, Škoda 120, Škoda 100, VW Golf 1.9 D, Ford Sierra 2.3 D, Fiat Tempra 1.9 TD, Peugeot 405 GRDT, Citroëen XM 2.2 TD, Škoda Octavia 1.9 TDI, Audi A4 Quattro 1.9 TDI, VW Passat 2.5 TDI 4Motion, Audi A6 Allroad, BMW 330xi, Mercedes-Benz ML 270 CDI, Mini Cooper S a motocykl Yamaha Virago 535.