Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Seriál evropské Automobily roku: Fiat 128 (1970). První předokolka od Fiatu.

Aleš Dragoun
Diskuze (62)
V březnu 1969 představil Fiat svůj první model s předním pohonem: 128. Jen v Itálii se vyráběl až do poloviny osmdesátých let.

Fiat 128, nástupce posledního „Millecenta“ (1100 R) byl dítkem legendárního Danteho Giacosy. Zajímavé je to, že nestihl ženevskou výstavní premiéru, veřejnost jej mohla vidět až na podzim ve Frankfurtu, ale vyráběl se už od dubna. Dvoudveřové tudory a čtyřdveřové sedany byly 3,85 m dlouhé, 1,59 m široké a jen 1,34 m vysoké, spadaly tedy do nižší střední třídy.

Pokrokový

Stoosmadvacítka nabídla pokročilou techniku včetně vpředu napříč umístěného řadového čtyřválce OHC 1116 cm3 s hliníkovou hlavou. Vačkový hřídel poháněl ozubený řemen, tehdy ještě neobvyklý. Motor, který byl dílem slavného muže Ferrari Aurelia Lamprediho, dával 41 kW (55 k) a auta s ním jela až 135 km/h při průměrné osmilitrové spotřebě. Čtyřstupňová převodovka byla umístěna vedle motoru, hnací hřídele měly tedy nestejnou délku.

Podvozek se všemi nezávisle zavěšenými koly disponoval rozvorem 2445 mm. Vpředu se nacházely kromě kotoučových brzd také vzpěry McPherson, spodní příčná ramena se zkrutným stabilizátorem a vinuté pružiny s teleskopickými tlumiči, vzadu se ovšem kromě trojúhelníkových ramen, McPhersonů a tlumičů používalo příčné listové pero. Sloupek volantu už byl bezpečnostní s kloubovým hřídelem a řízení hřebenové. Páka sytiče v kabině tehdy nepředstavovala výjimku, tlačítko ručního plynu ale už ano...

Stoosmadvacítka se vyráběla v nové turínské továrně Rivalta, která byla postavena speciálně pro ni. Motorističtí novináři ji odměnili titulem evropského Automobilu roku 1969/1970. Ocenili hlavně vynikající vnitřní prostornost, jízdní vlastnosti a výborné brzdy, které 750 kg pohotovostní hmotnosti bez problémů stačily, i když na zadní nápravě se musela spolehnout jen na bubny. Tento fiat byl tak moderní, že posloužil jako vzor při vývoji prvního Volkswagenu Golf, Giorgetto Giugiaro, který jej navrhoval, viděl na vlastní oči rozebranou stoosmadvacítku ve Wolfsburgu...

Kombi, kupé, Rally

Třídveřové kombi Familiare bylo poprvé vystaveno na domácí půdě v roce 1970, pojalo až 590 l zavazadel (při naložení po střechu), po sklopení zadní lavice dokonce 1125 l. Do sedanů se přitom vešlo jen 370 l bagáže. Velikost kufru však neomezovalo náhradní kolo, to se nacházelo vpředu u motoru.

Dvoudveřová sportovní verze Rally (1971) pro mladé se chlubila větším čtyřválcem 1290 cm3 s dvojitým karburátorem a 49 kW a dnes je velmi vzácná a vyhledávaná. Její brzdy dostaly konečně posilovač, interiér měl nastavitelné opěrky hlavy, na přístrojové desce se kromě obvyklých budíků nacházely i tlakoměr oleje, teploměr chladicí kapaliny a otáčkoměr. Sport Coupé se zkráceným rozvorem 2223 mm mělo úplně jinou, 3,81 m dlouhou, 1,56 m širokou a 1,31 m nízkou karoserii a debutovalo také v téže sezóně na autosalonu v Turíně. Poháněly jej motory 1,12 l/46 kW a 1,29 l/55 kW, základní model S měl dva hranaté přední světlomety, dražší SL čtveřici kulatých.

Dva facelifty

Na podzim 1972 přišla první modernizace, změnila se mřížka chladiče, nově byla místo chromované černá plastová jen s malou porcí blyštivého kovu, nárazníky dostaly ochrannou pryž a ztratily rohy. Sedan 128 Special debutoval v sezóně 1974, jeho třináctistovka z Rally dávala nižších 44 kW, tedy 60 koní. V roce 1975 přišel na řadu třídveřový fastback 3P (tre porte) coby nástupce Sport Coupé.

Při další modernizaci v roce 1976 bylo kombi nově pojmenováno Panorama. Třetí série měla novou masku chladiče s obdélníkovými světlomety a nárazníky z plastu, zmizely velké boční blikače a naopak narostly koncové svítílny. V revidovaném interiéru s upravenou palubní deskou už nebyla sedadla čalouněna koženkou. V motorové paletě zůstala základní jedenáctistovka, pro některé země i s pouhými 33 kW a 1,3 l z modelu Special. Krátce existoval i pětidveřový Abarth.

Vedle Ritma

Nástupce Ritmo se sice představil už v roce 1978, ale poptávka po stoosmadvacítce byla tak vysoká, že pokračovala dále, až do konce sezóny 1985. Pochopitelně omezeně, nejdříve vypadl motor 1,3 l (1979) a třídveřová verze 3P, Panorama se rozloučila v létě osmdesátého roku. Fiat vyrobil v Itálii 3,107 milionu kusů 128 všech provedení, jeden dokonce používal i Enzo Ferrari. Různé verze byly k mání i v bývalém Československu, a to hlavně v Tuzexu, v Mototechně za běžné koruny minimálně. Turínská automobilka se ovšem zpočátku prala neúspěšně s korozí i s nevalnou kvalitou interiérů, rovněž původní jedenáctistovky nebyly příliš spolehlivé.

Licenční výroba

V Argentině stoosmadvacítky vznikaly v letech 1971-1990 a zrodilo se jich tam přes 255 tisíc, místní specialitu představovalo pětidveřové kombi Rural. Modernizované verze nesly postupně názvy Europa a Super Europa, dokonce měly i čtyřválce 1,3 a 1,5 l, klimatizaci a pětistupňovou převodovku! V německém Heilbronnu (původně NSU-Fiat a později Neckar) stihli vyrobit do roku 1973 27 tisíc vozů typu 128. Španělský Seat stavěl fastback 3P a poté kupé s vlastní karoserií, motory 1,2 l a také silnějším 1,43 l. Tyto fiaty se montovaly i v Kolumbii u CCA (Compañía Colombiana Automotriz), v Maroku (Somaca) a dokonce na Srí Lance (Upali Motor Company).

U nás je velmi známá licenční výroba v Jugoslávii. Automobilka Crvena Zastava, později přejmenovaná na Zastava Automobili chrlila svoje verze od poloviny října 1971 až do počátku listopadu 2008 v mnoha verzích. Klasický „stojadin“ (101, u nás ovšem 1100) měl zkosenou záď, šlo totiž o pětidveřový hatchback. Krátce existoval i třídveřový Mediteran, sedany 128 se ale v Kragujevaci vyráběly od začátku 80. let rovněž. Auta se v 80. a 90. letech jmenovala Yugo Skala, zajímavý byl pick-up Poli. Ze srbské továrny vyjelo 1,27 milionu vozů s motory 1,1 a 1,3 l, kvalita však nedosahovala ani italských originálů. Montáž stavebnic dodávaných právě odtud do Egypta k firmě Nasr byla ukončena teprve před šesti lety... Zastavy, které se prodávaly rovněž v západní Evropě, vyjížděly i z bran polské FSO, stejně jako italské 128 3P.

Prototypy

Na základě Fiatu 128 vzniklo několik zajímavých prototypů a malosériových kreací. Bertone vystavil na autosalonu v Turíně 1969 hranaté kupé, Pininfarina zase otevřený plážový Teenager. Moretti vyráběl zajímavé kupé s odnímatelnou střechou, zadní cestující však seděli pod pevnou. Paradoxně se jmenovalo Roadster. Michelotti představil v roce 1972 jediný prototyp Pulsar s výklopnými světly. Vyřádil se i ladič Giannini a Fiaty 128 v mnoha podobách samozřejmě také závodily.

Aleš Dragoun
Diskuze (62)
28. 8. 2019 15:56
Spanilá jízda 12.8.po silnici 128 s Fiatem 128
Spanilá jízda 12.8. po silnici 128 Fiatem 128
1969-2019, 50.let od začátku výroby Fiatu 128. 50. výročí si oslavilo 11 Fiatů 128 s celé republiky Spanilou jízdou v Jižních Čechách v pondělí 12.8.2019
Děkuji Všem 11 posádkám, které přijely !
https://youtu.be/_5QrS0EEDbQ
Více fotek a videí fotoalbum zde:
https://photos.app.goo.gl/…U3YgPjD5VRvhsSy6
Re: Legenda kompaktních vozů
Jasne, zatímco na americké klávesnici jsou v rámci boje za svobodu hácky nad vsemi písmeny. >:D >:D >:D

Kdybys nebyl blbecek tak bys pochopil ze na vetsine klávesnic sveta nejsou hácky, na amerických, nemeckých, francouzských, rakouských, polských, ruských, japonských, cínských atd. Jenom k vám zaprdeným provincním vypatlancum z Frýdecko-Místecka se to jeste nedoneslo. >:D >:D >:D

Velkokonzumente, v tvém prípade to uz nemuze být jenom chlast. Ty jsi fakt prímo cítankový prípad vypatlance. >:D >:D >:D
8. 12. 2015 09:57
Re: Legenda kompaktních vozů
Tak na ruské klávesnici možná nejsou háčky, kdo ví. :-|
Re: Legenda kompaktních vozů
Klidne si posluz. A klidne pis Yugoslávie, Tolstoy nebo treba Mikhail. >:D >:D >:D
8. 12. 2015 08:42
Re: Legenda kompaktních vozů
Ne, nerozhodily. Nechává mě to vlastně úplně chladného. Je to u mě na stejné úrovni jako "Y" (na této půdě).

Reagoval jsem jen proto, že jsem si možná chtěl jen tak trochu zaprudit, když se nabízela taková pěkná příležitost. :-)