Setinová rallye za pár korun, aneb Jak jsme vyrazili saabem do Středohoří

V Česku běžná auta „veteránského“ věku, tedy nejméně třicetiletá, ještě nedávno byly zhusta staré škodovky, wartburgy a trabanty. Už pár let tam však spadají i favority a od příštího roku tam začnou spadat první vyrobené novodobé felicie – pokud tedy všechny nezrezly na prach. Aut tohoto ražení je u nás, odhaduji, mnohem víc, než vypiplaných historických sporťáků. 

Navíc jsou v rukou normálních lidí, pro které je několik tisíc či rovnou desítek tisíc startovného na známé a „velké“, avšak stále jedno- či dvoudenní rallye pravidelnosti historických aut příliš velkým luxusem. Jenže stejně jako se dnes veterány stávají auta relativně moderní po stránce techniky, komfortu i bezpečnosti, což usnadňuje jejich provozování lidem, kterým nic neříkají pojmy jako sytič, karburátor či rozdělovač, tak se v Česku dají najít orientační i setinové rallye, které vás nezruinují.

Setinová rallye

Saab 9000 CS, který si můžete prohlédnout na fotkách, je příkladem veterána, který je moderním autem v dnešním slova smyslu. Jasně, nemá ultrazvukové parkovací senzory, natož nějaké infotainmenty a pokročilou bezpečnostní elektroniku, ale když do něj sednete za sychravého rána, kdy rtuť teploměru jen neochotně šplhá do kladných čísel, prostě otočíte klíčkem, on nastartuje a drží rovnoměrný volnoběh. 

Příkladem toho druhého je automobilová soutěž Historic Středohoří, součást Seriálu Historic, který se skládá z několika setinových rallye na různých místech v Čechách. Je to skutečně setinová rallye, jinak též zvaná rallye pravidelnosti, při které se čas měří laserovým paprskem na setiny sekundy. A ty si musíte hlídat tak přesně, že vám vteřina přijde jako neskutečně dlouhá doba.

Dvě české posádky na East African Safari Classic Rally

Tyto dvě věci mají přímou souvislost, a to dokonce dvojí. Historic Středohoří jsem se zúčastnil už loni s vlastním Chryslerem LeBaron, jenže ten se poté dokázal znepojízdnit a já pořád nemám dost energie ho nechat opravit. Když jsem tento fakt smutně sděloval organizátorovi v odpověď na otázku, jestli pojedu i letos, následovala trochu nečekaná reakce: „Tak já ti něco půjčím.“

To „něco“ je tenhle červený „Combi Sedan“, jak tehdy u Saabu nazvali liftback. A tak jsme s kolegou Lukášem Volšickým jeden pátek na konci října, když už se začínalo šeřit, vyrazili do Hoštky. 

Ještě v pátek se jela noční etapa, která prověřila zejména světlomety půjčeného saabu. Všimnete-li si na fotkách interiéru tlačítka „Extra“ na palubní desce hned pod knoflíkem zapínajícím zadní mlhovky, vězte, že právě tlačítkem „navíc“ se zapínají ty přední.

Chvíli nám trvalo se rozpomenout, jak se tyhle věci vlastně jezdí; nejsme v nich nováčky, ale ani matadory. Že je potřeba dosáhnout rychlostního průměru 36 km/h na setinu přesně v prvním průjezdu měřeného úseku a v průjezdu druhém se co nejpřesněji přiblížit času, za který jsme zajeli předchozí úsek  –  opět na setinu sekundy přesně.

Setinová rallye

Druhý den jsme si všimli jedné podstatné výhody, jedete-li tuhle soutěž s relativně moderním autem o důstojném výkonu a použitelných jízdních vlastnostech. Uděláte-li navigační chybu, která vás stojí pár kilometrů navíc v měřeném úseku, dá se na to prostě šlápnout a časovou kontrolu stejně stihnete. Přesto jsme párkrát netrefili protnutí paprsku, který ukončoval měřený úsek, o několik sekund. Nedokázali jsme proniknout do první půlky výsledkové listiny, čítající celkem zhruba třicítku soutěžících.

Půjčený saab za to však odpovědný nebyl ani v nejmenším. Ba naopak, spíš nám cestu za lepším výsledkem usnadňoval – jezdil krásně a spolehlivě, jako moderní auto. Jeho 2,3l řadový čtyřválec, který poskytuje zdravých 107 kW (145,5 k), ochotně vytáhne auto i s osádkou do jakéhokoliv kopce, komfortní odpružení spolu s vysokými bočnicemi pneumatik hezky vyžehlí nerovnosti a jediné, na co je potřeba se soustředit, je, aby člověk správně odbočil na správné křižovatce a aby protnul cílový laserový paprsek v ten přesně správný čas.

Setinová rallye

Začal jsem ovšem o tom, že se tyhle soutěže dají jezdit i relativně za pár korun. Historic Středohoří ale je setinovka na tři etapy, z nichž všechny mají délku přes 100 kilometrů. A taky musíte do Hoštky i zpátky dojet. Kolik člověk projezdí paliva?

Upřímně, nepočítejte s tím, že byste těmi klikatými okreskami jezdili nějak na spotřebu. Jednak to je celkem nuda a jednak je to samá zatáčka a kopec, takže spotřeba saabu byla zhruba desetilitrová. Spolu s cestou z Prahy do Hoštky a zpátky jsme spálili odhadem nějakých 60 litrů paliva. Připočtěte startovné a stravné 2.500 korun, pár set korun za ubytování… Dohromady to není víkend za tři stovky, to si zase nedělejme iluze, ale do třech tisíc na jednoho se člověk vejde  –  má-li správné auto.

Bývalí inženýři Saabu se pustili do elektromobilu. Emily s obří baterií slibuje dojezd 1000 km

To ale nemusí být zrenovovaný veterán za miliony  –  stačí, aby bylo starší 30 let a smělo na silnice. Takové stroje se dají koupit do 100 tisíc korun i tak, aby vám zbyla hezká sumička na opravy či třeba nové pneumatiky. 

Drahá zábava to tedy vůbec být nemusí, pokud nutně nepotřebujete kolem sebe ikony automobilové historie na vyhlášených soutěžích. A baví-li vás řízení, zábavy si užijete do sytosti.