Skládané autodráhy bavily ve velkém už naše pradědečky

Stolní autodráhy umožňují relativně levným způsobem poznat pocit opravdového závodníka. Správné vedení zmenšeného autíčka na dálkové ovládání baví chlapce i chlapy více než jedno století. V dnešní době děti nebo dospělí často mění kabelové ovladače propracovaných modelů za bezdrátové konzole moderních videoher. Generace se stěhují k počítačům, přitom bylo víkendové zápolení u zamotaných autodráh zábavou už našich pradědečků. Pobavení džentlmeni prožívali odjetá kola podobně jako rallyeoví jezdci na konci rychlostní zkoušky. Bývaly to závody v plném rozsahu, záležitost pro všechny věkové kategorie.  

Současné pokolení těžko po neděli debatuje nad víkendovým setkáním u stolu s imitací soutěžní silnice. „Tento koníček je v USA založen výhradně na nostalgii,“ říká pamětník motoristického sportu a nadšenec pro dálkově řízená autíčka Dennis David. „Kdysi nejziskovější segment amerického hračkářského průmyslu, který porážel cokoliv od Hot Wheels po panenky Barbie a vše mezi nimi. Autodráhy se stávají minulostí, fenomén umírá,“ dodal David.

Bývalý závodník má největší sbírku modýlků na světě. A nejen jich

Přes sto let dlouhý vývoj

Minulost automobilového kroužení v jedné místnosti začala před více než stoletím, když v roce 1912 nadšenci z Evropy seskládali velkou oválnou dráhu doplněnou o malá autíčka naváděná v odděleném pruhu ze startu až do cíle. Lidé se okolo provizorního okruhu začali shromažďovat, aby viděli, jak malé stroje závodí při stále se zvyšujících rychlostech. Obecenstvo se zvětšovalo, až začaly vznikat divácké sektory za drátěným plotem.  

Historie Masarykova okruhu: Od české severní smyčky po MotoGP

Zájem lidu přirozeně zvýšil konkurenceschopnost soutěžících, kteří se chtěli intenzivně předvádět se svými zdokonalovanými vozítky. Závodničky byly pokaždé rychlejší a propracovanější, místy se zmenšeniny velice dobře podobaly skutečným předlohám osobních vozidel. Stejně jako ve skutečných závodech vždy vyhrál nejšikovnější jedinec s vytříbeným citem pro rychlost.

Řada průmyslových společností vyrábějících hračky se chopila fenoménu doby, a tak byly zavedeny značky jako Scalextric či Carrera, které uspokojovaly potřeby dodávek aut včetně náhradních dílů. Specializované firmy sloužily méně nadaným kutilům slučovaným společně s manuálně zručnými odborníky do fanouškovských základen. Okolo roku 1960 figurovaly ve Spojených státech tisíce sdružení a úzce zaměřených klubů zaměřených na autodráhy.

Kutil dal do starého pick-upu motor ze sekačky. Dopadlo to takhle

Začátek konce byl poznamenán výskytem videoher následovaný nabídkou domácích konzolí, které uhranuly dospívající generace coby potenciální následovníky autodráhového honění. Společenská událost doprovázená bzučením plastových aut v kolejnici se stala nežádoucí ve srovnání s posezením u televize a koukáním na digitální kostičkované postavičky.

Tradice naštěstí přežila prostřednictvím staromilců udržujících staré zvyky digitalizaci navzdory. „Je to druh věci, kterou jednou uděláte a poté ji nemůžete dostat ze svého systému. Stále se k tomu vracíte,“ myslí si dotazovaný Nick Thrower a připomíná, že podomní závodění „dává lidem nejrůznější dovednosti, jako jsou stavební nebo motorické schopnosti“. Člověk se prý naučí ladit pohonný systém, malovat karoserii, a také tu věc řídit. Kolega Ed Shorer věří, že „se nic nevyrovná prožitkům, zvukům a vůním tak širokého spektra automobilů, které závodí na trati a pak je může kdokoliv držet v dlaních“.

Citelným faktorem přežití autodráhové zábavy jsou finanční náklady. Nejmenší závodiště může být dokončené do ceny zhruba 350 dolarů (8800 Kč), členitější typ v měřítku 1:24 značky Carrera vychází klidně na 1300 dolarů (32.800 Kč). Samotná auta se pohybují od asi 14 dolarů (353 Kč) po desetinásobek z kategorie měřítka 1:24. Schůdné náklady mohou být v konečném důsledku rozhodujícím faktorem, jak udržet zájem o zvyk u penzistů a poté u dorůstající generace.

V 50. letech repliky vyráběli dospělí muži s technickými dovednostmi. Manuálně zruční šťastlivci uměli dokončit podvozek, kapotáž, hnací ústrojí i umělého řidiče, což dohromady lehce zabralo 250 hodin soustředěné činnosti. Prvotiny fungovaly na směs ethanolu a dusíku, hlasitý provoz dokázal vyvinout rychlost přesahující 32 km/h díky kompresním spalovacím motorům, které jim vydržely celé hodiny. Během osmidenní soutěže by auta s agregáty točícími až 10 000 ot./min odjela něco okolo 160 kilometrů.

Minulost byla o pilování technické stránky autodráhových hraček tak, aby byly schopné jet co nejrychleji, nyní soutěžící věnují mnohem více času designu co nejbližšímu realitě. Například podnik Slot Mods z Detroitu je jedním z předních tvůrců zakázkových závodišť do jednoho pokoje. Velikost je jen otázka peněz a ty nejdražší díla mohou stát přes 30 tisíc dolarů (756 tisíc Kč). Portfolio firmy přináší možnost detailní kopie reálného prostředí ikonických okruhů.

Hot Wheels před důchodem: Americké „angličáky“ slaví padesátiny

Američtí dědové a pradědové pamatují čas, kdy jen v USA fungovalo asi tři tisíce autodráh a byznys okolo tohoto koníčku generoval obraty 500 milionů dolarů ročně. Doba prodejů za 12,6 miliardy Kč se do Ameriky nikdy nemusí vrátit, protože převládá zájem o herní přístroje s blikající obrazovkou namísto společného setkání mezi kutily a jejich obdivovateli.

Nejstarší aktivní závodník oslavil 87 let

Bývalý voják a nyní špatně doslýchající Londýňan jménem John Chance-Reed je nejstarší aktivní člen asociace autodráhového ježdění British Slot Car Racing Association (BSCRA). Vysmátý stařík ve věku 87 let vítá mladé kolegy, i když jich přichází méně než by si představoval. Přizpůsobuje se trendům a po okruhu vodí novější série už elektrických autíček. Dovednosti se hodí na trati i mimo ni, když přátelé - a přitom rivalové, vylepšují auta výměnou pneumatik, ošetřováním kovových vodičů a kontrolou rozdělení hmotnosti.

„Nejedná se o velké inženýrství,“ přesvědčuje předseda BSCRA Mark Witham. Ve věku 66 let připomíná spíše sběratele než závodníka, doma si údajně nechá „jen pár desítek aut“. Týdně jim věnuje 10 až 15 hodin, milovaná kolekce se pořád musí rozebírat, kontrolovat, opravovat a skládat zpět.

Závodníci na autodráze: Adrenalin bez rizika

Podobný entuziasmus vymírá, dnes jsou v jižní Kalifornii pouze dvě regulérní závodiště pro stejně postižené fandy. Klientská základna šediví, pravidelná účast má 50 a více let, říká Debby Watterson z Orange County, kde vítaní návštěvníci zaplatí 7,5 dolaru (189 Kč) za půlhodinové kroužení vlastními auty. Zájem stále klesá a nejen Debby ví, že se neblýská na lepší časy.