Škoda 256 B: Zapomenutý skvost

V polovině třicátých let ovlivněných světovou hospodářskou krizí zaznamenala mladoboleslavská automobilka Škoda postupný vzestup. Tak jako v minulosti tvořila stále nedílnou součást produkce i užitková vozidla, která výrobce v široké paletě nabízel. Jejich prodej jak v tuzemsku, tak i na některých východních trzích na konci třicátých let rostl.

Odchod z Plzně

Řada typů větších nákladních vozidel vznikala do roku 1936 v Plzni. Po převedení konstrukčního oddělení do Mladé Boleslavi sem přešla i výroba. Nadějné vyhlídky do budoucna provázela skutečnost, že dosavadní bohatý výběr užitkových automobilů Škoda se v roce 1935 dále rozšířil o dva zcela nové typy.

První a největší z nich představoval třínápravový automobil Škoda 806 D s pohonem jedné nebo obou zadních náprav. Byl určený pro užitečnou hmotnost 8 až 10 tun a dodávaný alternativně i s dvěma druhy vznětových motorů. Druhým z nově vyvinutých nákladních vozů byl na svoji dobu moderní užitkový vůz Škoda 254 D pro užitečnou hmotnost 2,5 tuny.

Uvedením nového typu Škoda 254 D rozšířila mladoboleslavská automobilka paletu užitkových typů o další víceúčelové a moderní vozidlo, dodávané s třemi délkami rozvoru a tím i vhodné pro celou řadu účelových nástaveb. Srdce automobilu tvořil vznětový kapalinou chlazený řadový čtyřválec o objemu 3773 cm³ a výkonu 40,5 kW (55 k), který umožnil při plném zatížení dosáhnout rychlosti 60 km/h.

Obchodní úspěchy dosažené mladoboleslavskou továrnou do roku 1938 představovaly předvoj velkého rozmachu, který měl značku posunout mezi přední evropské značky. Již v příštím roce 1939 se ale budoucnost ukázala v úplně jiném světle. O dosavadní úspěchy i snižování nákladů se postarala i konstrukce lehkých užitkových vozidel do 2,5 tuny, u nichž byly výhodně využity i nové moderní motory OHV z nejnovějších osobních vozů. Příkladem mohl být malý jednotunový nákladní vůz typu 100, který poháněl motor z osobního vozu Rapid, zcela nový 1,5tunový vůz typu 150 se spokojil s „dvoulitrovým“ motorem osobního vozu Favorit. Konstrukční oddělení ale nezahálelo a pro rok 1939 připravilo další nákladní vůz opatřený motorem z osobního vozu.

Vznik těsně před válkou

V roce vypuknutí šest let trvající 2. světové války naběhl do sériové výroby jeden z našich nejúspěšnějších užitkových automobilů čtyřicátých let, legendární 2,5tunový typ Škoda 256 B. V roce 1939 uvedená Škoda 256 B vznikla prakticky postupným vývojem původního vznětového typu 254 D z let 1935 až 1943. Výrobce nahradil vznětový čtyřválec zcela novým zážehovým šestiválcem OHV o objemu 3137 cm³ a výkonu 58,8 kW (80 k) při 3200 min^-1, který nalezl uplatnění i u posledních předválečných sérií velkého reprezentačního automobilu Superb.

Nově použitý šestiválec s vrtáním 80 a zdvihem 104 mm měl čtyřikrát uložený klikový hřídel, mokré nitrované vložky válců a písty z lehké slitiny. O přípravu pohonné směsi se postaral karburátor Zenith Stromberg EX 32. Oběžné mazání motoru mělo v okruhu začleněný i lamelový čistič oleje, který se samočinně čistil protočením lamel při každém sešlápnutí spojky. Jednokotoučová suchá spojka navazovala na čtyřstupňovou převodovku s přímým řazením na podlaze budky. Klasický podvozek tvořil nýtovaný, vpředu zúžený žebřinový rám z ocelových U-profilů. Obě tuhé nápravy, zadní s ozubením Gleason, byly odpruženy podélnými listovými pery.

Provozní hydraulická brzda působila na všechna kola, ruční mechanická na převodné ústrojí. Vůz byl standardně obut do pneumatik o rozměru 7,00 x 20“ nebo 7,25 x 20“. Průměrná spotřeba paliva činila 22–25 l/100 km, což tehdy nikdo moc neřešil. Tak jako u předchůdce 254 D byla i na svou

dobu moderní Škoda 256 B dodávána s třemi délkami rozvoru, v základním o délce 3800 mm, prodlouženém na délku 4300 nebo i na 4800 mm,

čímž bylo umožněno použití celé řady účelových nástaveb a variant.

Válečné nástavby

Po obsazení naší vlasti německou armádou v březnu roku 1939 přišla i mladoboleslavská automobilka pod správu německých úřadů. S platností

od 28. srpna 1939 přešel celý koncern včetně automobilky pod Říšské vedení Reichswerke–Hermann–Göring. Již po čátkem roku 1940 začali v Mladé Boleslavi najíždět na válečný program, ale produkce osobních i nákladních aut stále pokračovala, a to včetně zaběhlé nákladní Škody 256 B. Rozšiřující se válečný konfl ikt během dalších měsíců zapříčinil zvyšující se potřebu sanitních a dílenských automobilů. Na základě příkazů říšských orgánů probíhala montáž těchto nástaveb na podvozek vozů Škoda 256 B v několika vlnách a od roku 1941 v karosárně Josef Sodomka ve Vysokém Mýtě.

Nedostatek pohonných hmot zapříčinil, že od roku 1943 začala výroba vozidla typu 256 G (Generátor), vybaveného plynovými generátory Imbert W2. Po ničivém náletu ještě v posledních hodinách války dne 9. května 1945 zůstala velká část podniku značně poškozena a v rozvalinách.

Díky úsilí pracovníků závodu, kteří se zasadili o obnovení výroby ještě v provizorních podmínkách rozbombardovaných hal, vyjel z bran závodu dne 24. června 1945 první „poválečný“ nákladní vůz. Nebyl to žádný jiný typ než těžkou dobou poznamenaná, ale osvědčená Škoda 256 B. Produkce

oblíbeného vozu, který věhlasný vysokomýtský karosář Josef Sodomka „oblékal“ i do autobusových karoserií nejčastěji pro 22 osob, vydržela ve výrobě až do roku 1947.

Podle dobových podkladů mělo být za celou dobu trvání produkce v letech 1939 až 1947 zhotoveno 5514 vozidel této řady ve všech variantách a provedeních. Na fotografi ích vyobrazená nákladní verze valníku Škoda 256 B z roku 1945 se řadí mezi čtyřicítku vozů, které Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu objednalo přesně na den 6. výročí obsazení naší vlasti německou armádou, dne 15. března 1945. Druhá světová válka pak za necelé dva měsíce skončila a díky šťastným okolnostem lze „slavnou nákladní škodovku“ na srazech historických vozidel obdivovat i dnes.