Škoda o funkci airbagů: Nafouknutí trvá 25 milisekund, nohy na palubovce jsou hazard
Zajímavý pohled na funkci a konstrukci airbagů podtrhuje známá skutečnost – pro nepřipoutaného pasažéra může být airbag nebezpečný.
Počet airbagů se v moderních autech za poslední roky opět navýšil a jinak tomu nebylo ani u české Škody. V současných modelech tuzemského výrobce najdeme až 10 airbagů, přičemž každý chrání před jinými riziky. Konstrukci tohoto bezpečnostního prvku a samotnou funkčnost nám teď škodovka podrobněji popisuje prostřednictvím svých technických specialistů.
Již obecnou samozřejmostí jsou v modelech Škody čelní airbagy řidiče a spolujezdce zakomponované ve volantu a v palubní desce. Dále tu jsou boční airbagy (ve vnějších bočnicích sedadel) nebo airbagy hlavové, které pokrývají po každé straně kompletní plochu bočních oken. A výbavu mohou doplňovat i kolenní airbagy pro řidiče a spolujezdce nebo airbag středový, který se nafoukne do prostoru mezi řidičem a spolujezdcem.
Čelní airbagy zachytí hlavu a hrudník pasažérů při čelním střetu, boční a hlavové chrání trup a hlavu zejména při bočním nárazu. Středový airbag má zase při různých nárazech zabránit tomu, aby se střetla těla řidiče a spolujezdce. Konstrukce airbagu je přitom vždy přizpůsobena zaměření, kterou část těla pasažéra ochránit.
„Postupně přišli vývojáři na to, že čelní airbagy by se měly po zachycení posádky řízeně vyfukovat a proto mají speciální konstrukci s průduchy, které to umožňují. Naopak třeba hlavové nebo kolenní airbagy se kvůli rozdílné konstrukci vyfukovat nesmějí, tudíž žádné průduchy nemají. Proti neřízenému úniku plynu jsou vaky airbagů z vnitřní strany a případně i ve švech posilikonovány,“ vysvětluje Michal Mrhálek, který se airbagy zabývá v oddělení technického vývoje Škody.
Podle zaměření airbagu se pochopitelně liší i jeho tvar, integrace v interiéru nebo typ pyropatrony. „Velké vaky, jako je ten před řidičem či spolujezdcem, se nafukují pomocí pyrotechnické patrony a vyvíječe plynu, jednoduše se tu hořením rychle vyrobí velký objem plynu. Airbagy s rozdílnou konstrukcí, jakou jsou hlavové, kolenní nebo středové, využívají patrony se stlačeným plynem a princip adiabatické expanze, čili rozpínání plynu,“ dodává Hana Cwierzová, specialistka z oddělení technického vývoje.
Detekci události, při které se má airbag nafouknout pak provádí různé senzory vozu a situaci vyhodnocuje řídicí jednotka. Jde o velice rychlý proces, kdy od prvotní detekce k rozhodnutí řídicí jednotky uplyne několik milisekund, další desítky milisekund trvá plnění vzduchových polštářů – například hlavový airbag je plný už za 25 až 35 milisekund, u airbagu řidiče je to obdobně rychlé za 30 až 40 milisekund.
Telefon jako nebezpečný projektil
„Je potřeba si uvědomit, že airbagy jsou součástí zádržného systému a správně fungují pouze v kombinaci s bezpečnostními pásy. Pro nepřipoutaného pasažéra pak může být airbag nebezpečný,“ upozorňuje Petro Korop z technického vývoje.
Posádka si musí být také vědoma, kde se airbagy v autě nachází. Na tyto místa by se rozhodně neměly pokládat žádné předměty, jelikož ty se po odpálení vaku mohou měnit v nebezpečné projektily. Za špatný nápad označuje škodovka i telefon odložený na palubní desce nebo známý letní nešvar spolujezdců – nohy položené na palubní desce. Ostatně ze stejného důvodu je nutné deaktivovat airbag spolujezdce, pokud je zde umístěna dětská sedačka proti směru jízdy.
Další výzvou ve vývoji airbagů budou podle vývojářky Kláry Ševčíkové nakonec autonomní auta, která umožní cestujícím pobývat v interiéru i v jiných pozicích, než jsou dnes obvyklé. A to bude na zádržné systémy klást nové požadavky.
Technologie airbagů zanedlouho oslaví u české automobilky 30. výročí. Poprvé se totiž airbagy čelní a spolujezdce objevily v roce 1995 jakožto volitelná výbava Škody Felicia. Samotná historie bezpečnostních nafukovacích vaků ale samozřejmě sahá mnohem dále do minulosti. V sériové výrobě se airbagy poprvé ukázaly v USA v roce 1973, přičemž výchozí patenty pochází už z roku 1953 nezávisle od inženýrů Johna W. Hetricka z USA a Waltera Linderera z Německa.
