Škoda Octavia 1.9 TDI - zkušenosti po 330.000 km

Výběr vozu

Vidinu nového vozu jsem měl poprvé na začátku roku 2000, do té doby jsem vystřídal několik ojetých automobilů hlavně italské a francouzské výroby. Jelikož podnikám ve stavebnictví a objíždím téměř denně stavby po celé republice, potřeboval jsem pohodlný, spolehlivý a úsporný vůz. V té době jsem pokukoval po Renaultu Laguna, a to především kvůli tomu, že i můj předchozí vůz byl stejné značky. Ve hře byl také Opel Vectra, se kterým jezdili někteří známí. Když jsem do něj v autosalonu usedl, připadal mi příliš tvrdý a vůbec jsem se v něm necítil dobře. Téměř kolmý volant nebyl ve srovnání s nahnutou pozicí z Renaultu, na který jsem byl zvyklý, tím pravým ořechovým. Svou roli nakonec sehrála i cena, auto střední třídy za cenu přes 600 tisíc bylo poměrně velkou zátěží.

Octavia vítězí

Ideálním kompromisem se nakonec ukázala domácí a osvědčená Škoda Octavia s motorem 1.9 TDI 66 kW, která stála v nejvyšší výbavě SLX přijatelných 535 tisíc. Základní výbava vozu splňovala všechny mé požadavky, zahrnuje dva airbagy, ABS, manuální klimatizaci, přední i zadní okna v elektrice, elektricky nastavitelná a vyhřívaná zpětná zrcátka, tónovaná skla, výškově nastavitelná sedadla, loketní opěrku, centrální zamykání s dálkovým ovládáním, palubní počítač, 15palcová litá kola a inovovanou palubní desku, která se do Octavie první generace montuje dodnes. Za příplatek byla pouze černá metalíza a speciální gumová vana do kufru, kde vozím nejrůznější stavební materiál. Při výběru jsem ještě váhal nad tím, zdali si nepořídit silnější TDI 81 kW, nakonec jsem se přiklonil k levnější variantě, čehož jsem v budoucnu trošku litoval, z 80 procent totiž jezdím po dálnici, kde bych větší výkon motoru jistě upotřebil. Svou roli hrál při koupi vozu také místní dealer, který dokázal nabídnout speciální podmínky, a v neposlední řadě také přijatelná cena náhradních dílů a servisu – zvlášť v porovnání s jinými značkami.

Nafta si získala důvěru

Na začátek musím předeslat, že jsem nikdy předtím nevlastnil vůz se vznětovým motorem, v dřívějším dobách neměly „nafťáky“ zrovna nejlepší pověst, důkazem budiž soused, který měl v zimních měsících den co den problém nastartovat a když se mu to konečně podařilo, jeho dovozový dieselový Fiat Uno zmizel v oblaku černého dýmu a navíc ještě při zvukové kulise připomínající Zetor. V těchto chvílích jsem byl rád za mé benzínové Uno. Nicméně s příchodem moderních a relativně kultivovaných turbodieselů se můj pohled změnil a s přihlédnutím k ekonomice provozu bylo jasno. Octavia s motorem TDI mě navíc překvapila pružností a silou, kterou byla schopna vyvinout již od hranice 1900 otáček, kdy nabízí maximum točivého momentu. Přesně to jsem potřeboval, zvlášť když za sebou často tahám plně naložený vozík se stavebním materiálem. A to nemluvím o věčně vytíženém zavazadlovém prostoru, jehož 528 litrů jsem přivítal s otevřenou náručí.

První rok provozu

Přesně 1. června 2000 stála černá Octavia 1.9 TDI 66 kW před domem. Křest i zajetí motoru proběhlo velmi rychle, každý týden totiž absolvuji cestu Zlín – Praha (cca 330 km) s dalším popojížděním po českém kraji (100 – 200 km) a s návratem zpět na Moravu (dalších 300 km). Kromě toho jsme v létě s celou rodinou absolvovali cestu do Chorvatska a Itálie, což dělá asi 3000 kilometrů. Během prvního roku provozu jsem neočekával žádnou závadu, což se také vyplnilo, náklady tedy byly omezeny pouze na provozní kapaliny (nafta, chladící kapalina, voda do ostřikovače), autokosmetiku a nákup zimních pneumatik Barum Polaris. Pravidelné prohlídky samozřejmě probíhaly ve značkovém servisu podle toho, jak „nařizovala“ servisní knížka. Octavia najezdila během prvních 12 měsíců cca 75 tisíc kilometrů a náklady na provoz činily 120.000 Kč.

Druhý rok provozu

Vzhledem k tomu, že se blížila stotisícová hranice najetých kilometrů, o slovo se přihlásily rozvody. Při 94.000 kilometrech byla v rámci servisní prohlídky provedena výměna ozubeného řemene, napínací kladky a dalších materiálů jako filtry, žárovky nebo olej. Pneumatiky byly naplněny speciálním plynem Pneumix, který zabraňuje oxidaci pneumatiky a disku kola, prodlužuje životnost pneu a zvyšuje kilometrový výkon. Oproti vzduchu také nemění za provozu svůj objem a udržuje lépe hodnotu tlaku v pneumatice. Spolu s dezinfekcí klimatizace vyšla celá návštěva servisu na cca 11 tisíc.

Při 105.000 km probíhá výměna předních kotoučových brzd (3.800 Kč), následné vyvážení kol a kontrola geometrie. Zároveň musel být opraven zadní blatník (cca 10.000 Kč), jehož poškození má na svědomí nepříjemná situace s vozíkem, který se při jízdě rozkmital a ve smyku poškodil záď auta. Další zásah do důležitých elementů nastal při 123.000 kilometrech, kdy byla provedena kompletní obměna tlumičů (cca 10.000 Kč). Samozřejmostí jsou pravidelné servisní prohlídky s úkony, které běžně obnáší. Vedle běžného pracovního zatížení se Octavia podívala v červenci do Chorvatska a v září ještě navíc do italských Benátek. V druhém roce bylo najeto dalších 80 tisíc kilometrů a náklady na provoz činily 180.000 Kč, což je o šedesát tisíc víc než v roce prvním.

Třetí rok provozu

Ještě před dvousettisícovou hranicí (při 180.000 km) musela být opět provedena výměna rozvodů, což odpovídá první výměně při 90.000 km. Zajímavým úkonem je jistě výměna znaku Škoda na kapotě (264 Kč), který následkem přírodních vlivů (slunce, déšť, sníh, vítr) při tak vysokém zatížení ztratil barvy i podobu. Přišlo i na výměnu zadních brzdových čelistí a bubnů (5.900 Kč). Zima odhalila nepříjemnou slabinu vozu, která spočívá v přimrznutí skel k rámu dveří. Při pokusu o otevření se ulomil držák a spouštěč skla. Kvůli tomu muselo být vyměněno celé okno. V březnu roku 2003 někomu padlo do oka mé autorádio, vůz byl vykraden, což odneslo sklo předních dveří. K mé smůle mi auto během celých čtyřech let vykradli ještě dvakrát. Ve třetím roce života Octavia najela 75 tisíc kilometrů, za palivo a opravy bylo nutné vynaložit 210.000 Kč.

Čtvrtý rok provozu

Další výměna rozvodů, ta přichází opět po 90.000 km (celkem 270.000 km). Ve stejném okamžiku dochází i k výměně předních kotoučových brzd (5.400 Kč). Opět je tu březen a o slovo se hlásí zloději, kteří si odnesli další autorádio. Na tachometru je 287.000 km a přichází obvyklý problém pro motory TDI – špatná „váha vzduchu“, což se projevuje ztrátou výkonu motoru a neochotou zrychlovat. Oprava vyšla na necelé tři tisíce korun. V tomto roce jsme najeli 60.000 km a provoz vyšel na 150.000 Kč.

Pátý rok provozu

Můžeme slavit – Octavia překročila hranici 300.000 km – v servisu jsme dostali jako dárek nové brzdové kotouče vpředu, na zadních kolech jsou klasické „bubínky“. O těchto letních prázdninách jsme s rodinou (ve čtyřech a s plnou polní) absolvovali náročný výlet do Paříže, cesta proběhla hladce, ovšem Octavii se zřejmě dlouhodobý sprint po německých dálnicích a návštěva francouzské metropole nelíbila. Na začátku října to zabolelo a peněženku profouknul silný podzimní vichr – výměna rozvodů, řídicí tyč, zdvihátko ventilů, vačková hřídel, zadní brzdy atd. – to vše stálo 45.000 Kč. Ačkoli částka obsahuje i zimní pneumatiky v ceně sedmi tisíc, tuto opravu jsem pochopil jako varovný zdvižený prst. Od této chvíle jsem začínal přemýšlet o brzké výměně vozu.

Pátý rok společného života zatím trvá šest měsíců a za tuto dobu jsem najel dalších 40 tisíc kilometrů. Za naftu a opravy bylo nutné do dnešního dne vynaložit dalších 120 tisíc korun, což je – připomínám - pouze za šest měsíců provozu! To je myslím dostatečný důvod k tomu, abych se s vozem mohl v dobrém rozejít. Jak vidíte, náklady rok od roku stoupají a provoz 4,5 roku starého vozu s najetými 330.000 km se začíná nevyplácet. Abychom to statisticky shrnuli, během této doby Octavia TDI spotřebovala na provoz (nafta, opravy) celkem 780 tisíc korun. Pokud připočteme pořizovací cenu vozu, dostaneme se rázem na hodnotu převyšující 1,3 milionu korun.

Co mi vadí

Je potřeba říct, že vůz typu Škoda Octavia není podle mého názoru stavěn na takovou zátěž (cca 70.000 km ročně), daleko lépe se hodí do rodiny s průměrnými požadavky a „teplou“ garáží. Role automobilu pro stavaře jí moc nesedí, byť jsem vozu věnoval maximální péči (pravidelný značkový servis, časté mytí), pracovní vytížení bylo maximální a leželo na hranici potenciálu vozu. Porci 330.000 kilometrů nevydržel potah sedadla, na kterém můžete vidět díru (viz fotografie), povrch volantu a řadicí páky je nadměrným používáním tak vyleštěný, že se podle něj může ráno namalovat manželka. Znak Škoda na kapotě také nejde rozeznat (foto), a to už je prosím jednou vyměněný.

Mně osobně nevyhovuje nízký podvozek Octavie, během průjezdu staveništěm se mi několikrát stalo, že jsem spodkem škrtnul o cestu, což mělo za následek uvolnění krytu olejové vany, který drží (kromě několika paciček) pouze na jednom šroubu. Pro tyto účely bude nutné uvažovat minimálně o verzi 4x4, která má o něco vyšší podvozek a nabízí také jeho lepší ochranu. Dalším negativem je přimrzající okno, o tom jsme mluvil už v souvislosti s opravami. Také absence zadního stěrače je neomluvitelná, ten se u Octavie (liftback) objevil až při dalším faceliftu, ovšem za příplatek. Jako nedostačující považuji nádržku na ostřikovač, tři litry vody jsou pryč, než byste řekli švec. Nepovedené zmenšené pravé zpětné zrcátko, ve kterém není nic vidět, snad ani nemusím připomínat.

Co se týká interiéru, jeho největší slabinou je nedostatečný výdech ventilace pro přední okno, které se tak v nepříznivých podmínkách (zima, déšť) špatně odmlžuje. Vytknul bych také špatně řešené tlačítko dětské pojistky, které má zabránit cestujícím na zadních sedadlech (převážně dětem) otvírat okna. Tlačítko se nachází na dveřích vedle ovladačů na stahování oken, a tak se stane, že onu pojistku zmáčknete nechtěně. Při její aktivaci totiž chybí jakákoli indikace na palubní desce. Cestující na zadních sedadlech (teď myslím ty dospělé) se potom diví, že zadní okna nejdou stáhnout. Osvětlení palubní desky dělá taky neplechu, velmi často totiž odcházejí pojistky na osvětlení otočných ovladačů ventilace. Málo místa na zadních sedadlech je už stokrát obehraná písnička. Slabší se mi zdají i přední světlomety, současná Octavia (po modernizaci - nemyslím druhou generaci) svítí znatelně lépe, a to díky vylepšené optice.

Závěr? Všechno dobré

Ač se může zdát, že hlavně kritizuji, Octavia TDI splnila vše, co jsem od ní očekával, takže finální hodnocení je určitě pozitivní. Cestuje se mi v ní pohodlně, palubní deska má velmi kvalitní zpracování (ani po 330 000 km nic nevrže) a vyzdvihnout musím hlavně příznivou spotřebu, která se stabilně pohybuje okolo 6 litrů při plném využití potenciálu vozu. Pokud pojedu s lehkou nohou, dostanu se i ke 4 litrům(!). Přes hranici 7 litrů se přehoupnu jen stěží. I přes neuvěřitelnou zátěž, kterou vůz podstoupil, si zachoval statut spolehlivého auta, které v podstatě funguje bez závažnějších poruch. Já už ovšem nyní vím, že mým dalším vozem bude něco odolnějšího, takže logicky pošilhávám po nástupci v podobě nové Octavie Combi 4x4, mým vysněným vozem je ovšem Audi Allroad 2.5 TDI. To je auto pro stavaře jako stvořené, alespoň si to myslím.