Subaru chtělo využít retro módu, než byla in. Moderní 360 měla dokonce hybridní pohon

Stavbou retro automobilů se v Japonsku zabývá firma Mitsuoka. Kromě ní lze ale najít i jiné příklady úspěšného japonského retro stylu. Třeba Nissan Figaro, na který můžete narazit i v zemích západní Evropy.

První vozy, které měly v moderní formě připomínat slavné modely minulosti, se objevily na sklonku 90. let. Tehdy Volkswagen uvedl na trh model New Beetle, který o pár let před tím začal svůj život coby koncept. Po roce 2000 se přidalo novodobé Mini, Fiat 500 či americký Chrysler PT Cruiser.

„Třistašedesátka“ jen náznakem

Model 360 byl pro Subaru tím, čím pětistovka pro Fiat, Mini pro Austin či 2CV pro Citroën. Prostě lidové vozítko, vyráběné v letech 1958 až 1971, s motorem uloženým vzadu a pohonem zadních kol.

Elten někdejší slavný model 360 připomínal zejména základními tvary karoserie, nejvíce ale asi přední částí s dvojicí vypouklých svítilen, v případě Eltenu oválného tvaru (360 mělo lampy kulaté). Dalším podobným rysem byla přední kapota, charakteristická drobnou mřížkou masky chladiče pod firemním logem výrobce. Tímto však podobnost obou automobilů v zásadě končí, neboť Elten byl zamýšlen jako pětidveřový hatchback, zatímco 360 bylo výhradně dvoudveřové auto.

Subaru 360: Beruška debutovala před 57 lety

Pokud bychom neznali vzor, podle něhož designéři koncept Elten tvořili, patrně bychom ho zahrnuli mezi jiná japonská auta takzvané třídy kei cars, kam by tenhle vůz, pokud by se dočkal výroby, nepochybně zamířil.

Když Subaru, tak čtyřkolka

Pohon všech kol se lidem automaticky vybaví, když se řekne Subaru. Sice ne každé Subaru mělo v minulosti pohon všech kol, dokonce ani prestižní kupé SVX ne, avšak tyhle dva pojmy k sobě tak nějak patří. Subaru se však u konceptu Elten pro pohon všech kol rozhodlo. Vzhledem k uspořádání pohonu samozřejmě nešlo o známý „symetrický pohon všech kol“, ale o něco docela jiného.

Není hybrid jako hybrid. Čím se jednotlivé systémy liší?

Přední kola roztáčel primárně malinký čtyřválec uložený napříč o objemu 658 cm³, který se tak krásně vešel do hranice 660 cm³ požadovanou u již zmíněné kategorie kei cars. Subaru udávalo jeho výkon 46 koní, tedy 34 kW.

Sám výrobce označoval Elten jako paralelní hybrid. Základem celého pohonu byla hybridní převodovka ECVT, tedy podobně jako u hybridních vozů Toyota. Elektromotor se nacházel pod podlahou vozidla, přičemž z něj vedl hřídel jak k přední nápravě, čímž byl propojen s převodovkou ECVT, tak také k zadní nápravě, kterou tak přímo poháněl.

Baterky třikrát jinak

Zdrojem elektrické energie pro hybridní pohon byly baterie. V případě Eltenu ale výrobce použil hned tři rozdílné technologie, což je opravdu nevídané, o to více vzhledem k tomu, do jaké třídy Elten mířil.

V útrobách vozidla, konkrétně v jeho střední části, jste tak mohli nalézt lithium-iontové baterie, které nebyly v té době zdaleka tak běžné, jako je tomu dnes. Dále se zde nacházely kondenzátorové baterie a celé to doplňoval palivový článek coby primární zdroj elektrické energie. Auto mělo navíc do prosklené střechy vloženy solární panely, které se také za určitých podmínek účastnily napájení baterii.

Subaru Elten sice vypadalo jako jednoduché retro auto, avšak pod jeho tvary se ukrývala až neuvěřitelně složitá technika, a to i z dnešního hlediska, natož před 21 lety. Vzhledem k tomu asi ani není divu, že se vůz do výroby nedostal.