Tahle Škoda Hispano-Suiza kdysi vozila i hasiče, dnes je opět limuzínou v plné kráse
Mladoboleslavská automobilka se pochlubila působivou renovací vozů Škoda Hispano-Suiza 25/100 KS z roku 1928 s pestrým osudem.
Stokusová série vozů Škoda Hispano-Suiza z let 1926 až 1930 patřila mezi nejvyspělejší automobily první republiky, ostatně vůbec první vyrobený kus byl 10. května 1926 dodán prezidentu T. G. Masarykovi, který je s ním zvěčněn na poměrně slavné fotografii. Do dnešních dnů se však dochovala jen hrstka vozů. Mladoboleslavská automobilka se však rozhodla připomenout jejich slávu tím nejlepším způsobem.
Začněme ale historickým okénkem, konkrétně do roku 1925. Právě tou dobou se totiž strojírenský a zbrojařský koncern Škoda, sídlící v Plzni, stal strategickým partnerem mladoboleslavské společnosti Laurin & Klement. Jejím vrcholným modelem byl tehdy model FF, osazený řadovým osmiválcem, zatímco Škoda v Plzni vyráběla především armádní speciály. Od roku 1924 však produkovala i licenční užitková elektro-benzinová vozidla Tilling-Stevens a parovozy firmy Sentinel.
Dne 10 listopadu 1924 pak generální ředitel Karel Loevenstein rozhodl o zahájení licenční výroby luxusních osobních automobilů H6B společnosti Hispano-Suiza, se kterou již plzeňská společnost Škoda spolupracovala na výrobě leteckých motorů.
Automobil vynikal tuhým žebřinovým rámem podvozku o rozvoru 3690 mm, hlavní pozornost ale budil 6,6litrový zážehový motor OHC se šesti litinovými vložkami válců v hliníkovém bloku. Klikový hřídel, uložený v sedmi ložiskách, byl bez ohledu na náklady obráběn z 350kilogramového výkovku na výsledných 45 kg.
Pečlivě vyvážený motor poskytoval již při 1600 otáčkách výkon 100 k (74 kW), krátkodobě se však dalo dosáhnout výkonu až 135 k (99 kW) při 3000 min-1. Více než pět metrů dlouhý, dva metry vysoký a zhruba dvě tuny vážící automobil pak dokázal rozpohybovat k rychlosti přes 120 km/h, za svou práci si však řekl o 20 až 25 l/100 km. V té době to však nebylo nic výjimečného.
Kromě vysokého výkonu však vůz nabízel i mimořádně spolehlivé mechanické brzdy a posilovač s progresivním účinkem, využívající kinetické energie vozidla. U licenčních vozů byl navíc kladen mimořádně vysoký důraz na kvalitu zpracování, což nakonec ocenilo i vedení společnosti Hispano-Suiza.
Když totiž v roce 1926 srovnali zástupci společnosti originální vůz s licenčním vozem Škoda, všimli si vyšší kvality u české produkce. Licenční vozy měly například přesnější řazení nebo řízení. V Plzni se přitom vyráběly samostatně pojízdní podvozky, které následně doplnily individuálně řešené karoserie.
Nadpoloviční většina měla vzniknout v Mladé Boleslavi, některé však vyráběly i nezávislé podniky jako Aero, Brožík, J. O. Jech, Petera (současný závod Škoda ve Vrchlabí) a další. Zhruba třetina ze sta vyrobených vozů pak zamířila na zahraniční export, přičemž některé kusy zamířily až do Turecka či Argentiny. První vyrobený však dělal deset let společnost prezidentu Tomáši Garrigue Masarykovi.
Do dnešních dnů se bohužel dochovala jen hrstka vozů Škoda Hispano-Suiza, čímž se konečně dostáváme k exponátu Škoda Muzea, který nedávno prošel rozsáhlou a skutečně vydařenou renovací. Vraťme se ale na začátek jeho příběhu.
Podvozek nesoucí číslo 469 a osazený motorem číslo 1181 byl v Plzni dokončen 4. května 1928. Renomovaná pražská karosárna J.O. Jech pro vůz vytvořila karoserii a 22. září 1928 ho předala prosperujícímu Spolku československých rafinerií cukru. Jeho prezident Robert Mandelík, průmyslník, finančník a starosta Ratboře u Kolína, pak vůz využíval až do poloviny 30. Let.
Poté byl vůz, jak bylo tehdy u automobilů s robustním podvozkem a vysokým výkonem běžné, přestavěn na hasičský automobil. Původně reprezentativní Škoda Hispano-Suiza tak sice unikla sešrotování, přišla však o zadní část karoserie, kterou nahradily lavice pro převoz mužstva. Navíc dostala tažené zařízení pro tahání stříkačky k zásahům.
V sedmdesátých letech, již jako historické vozidlo, byl automobil odkoupen slovenským sběratelem. Jeho další majitel, tentokrát z Prahy, pak v roce 1995 zahájil deset let trvající renovaci, kdy na původním podvozku s originální přední částí vznikla kreace navržená výtvarníkem Václavem Zapadílkem, jehož návrh byl inspirován původním stylem firmy J.O. Jech.
Vůz poté ještě dvakrát změnil majitele, než nakonec v roce 2010 doputoval do sbírek mladoboleslavského Škoda Muzea. V srpnu 2019 pak odstartoval náročný restaurátorský projekt, opírající se o důkladné rešerše dobových materiálů. Odborníci studovali archiv plzeňské Škody, fotografie, filmové záběry i dokumenty rodiny Mandelíkovy – to vše s cílem uvést vůz do původní podoby. A to velmi důsledně, do posledního detailu.
Karoserie, z valné části dostavěná v posledním čtvrtstoletí, skrývala celkem zásadní nedostatky, které museli napravovat odborníci ze Škoda Muzea ve spolupráci s externími kolegy. Po demontáži motoru se vůz v roce 2019 přestěhoval do dílny specializované na renovace historických karoserií, včetně nosných výdřev. Tvary zadních partií bylo třeba upravit, prodloužit a oplechovat pár zadních dveří. Následovala výroba nových zadních blatníků, postranních stupaček a nové oplechování předních dveří.
Renovace pokračovala i během pandemie a během roku 2020 došlo k demontáži karoserie, jejímu lakování, usazení na podvozek, úpravě konstrukce sklápěcí střechy, výrobě nových konstrukcí sedadel a opravě přístrojové desky, včetně jejího přelakovávání. V roce 2021 přišlo na řadu čalounění sedadel a výroba intarzií. Jak automobilka připomíná, jde o tradiční umělecké řemeslo: skládání a lepení dřevěných dýh různých barev a struktur, v daném případě ozdobných prvků dveří, přístrojové desky a mezistěny oddělující prostor řidiče a spolujezdce.
Bylo potřeba také vyrobit nový potah střechy nebo nové dveřní kliky, které vznikaly podle jediné dochované z poměrně atypického materiálu – ebenového dřeva. Renovací prošel také čtyřramenný volant nebo mechanické ovládání směrovky s otočnou podsvícenou šipkou, která byla předchůdcem dnešních blinkrů. Opraveno či obnoveno bylo i pokovení niklem, které předcházelo používání chromu. Třešničkou na dortu se pak staly věrné repliky prvorepublikových registračních značek Č-26.960
Náročná měla být také oprava motoru, která nakonec trvala tři roky. I tentokrát museli odborníci napravovat řadu dávných problémů, včetně nepříliš povedené opravy klikového hřídele nebo víka bloku motoru, které bylo po neodborné renovaci deformované a zoxidované. Díly motoru prošly očistou, ložiska klikového hřídele a ojnic byla vylita kompozicí a nová jsou horní pouzdra ojnic. Ventily si vyžádaly zabroušení, aby přesně dosedaly do sedel a dobře těsnily, opraven a seřízen byl i karburátor a opravy i vyčištění se dostalo také celému olejovému systému.
Renovovaná Škoda Hispano-Suiza 25/100 KS z roku 1928 tak nyní vypadá jako v dobách své největší slávy, čímž originálně a důstojně připomíná historii zajímavého modelu. Výstavní premiéra vozu proběhne na výstavě historických vozidel a youngtimerů Techno Classica, konané 12. až 16. dubna 2023 v německém Essenu, kde bude vůz hvězdou stánku Škoda Auto. Poté se stane ozdobou veteránských akcí i expozice mladoboleslavského muzea Škoda Muzea.
