Takto trénují řidiči záchranek: Jde o vteřiny!

Kola zakvílejí, jak auto prudce změní směr. Celá karoserie sebou škubne doprava a pak hned doleva. „Ruce v protipohybu, vzájemně vyvážené. Pak budete daleko přesnější a preciznější. V pořádku, dobře, dotáhli jste to!“ zní ve vysílačce hlas instruktora bezpečné jízdy Jana Juny. Právě jsme na Autodromu v Sosnové, kde probíhají cvičné jízdy řidičů Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje. Tentokrát nesedíme za volantem, ale ležíme

na nosítkách sanitního Volkswagenu Transporter, pevně připoutáni tříbodovým bezpečnostním pásem.

Cenná zkušenost

„Při reálném zásahu by se řidič před výjezdem zeptal, jaký je váš zdravotní stav, a podle toho vyhodnotil způsob jízdy – například zapnutí majáků. Takto bychom spěchali například s popáleným dítětem. Šofér ví, že je nutné, abychom na místě byli co nejdříve. Ale samozřejmě jde i o bezpečnost všech ostatních účastníků provozu,“ říká vedle nás sedící mluvčí záchranářů Michael Georgiev.

111 let záchranářských Škodovek. Připomeňte si slavné sanitky!

Právě proto se dnes pod vedením zkušených instruktorů řidiči školí. „Procvičí si například odhad správné nájezdové rychlosti do zatáček, délky brzdné dráhy v závislosti na tempu jízdy a adhezních podmínkách,“ doplňuje Pavel Dušánek, ředitel Autodromu v Sosnové. My jsme absolvovali nácvik správné techniky průjezdu zatáčkou. Na dalších plochách však muži činu v rychlých octaviích i dalších sanitkách za zvuku vytočených motorů, smyků a pískání gum trénují i brzdění a řazení rychlostních stupňů před zatáčkou, vyhýbací manévry i další techniku.

Zůstat v klidu

„Jezdit se zapnutými majáky je extrémně náročné. Přidává se k tomu adrenalin, řidič ale musí stále zachovávat chladnou hlavu, což je někdy problém. Musí předvídat mnohem více než normální řidiči: jak kdo zareaguje, slyší majáky, neslyší?“ popisuje šéf dopravního inspektorátu v České Lípě Martin Markl.

Možnost zkusit extrémní situace na cvičišti proto přijali záchranáři s povděkem. „Jsme nadšeni, že nás po letech někam vzali. Ač zde máme starší typy vozidel, je to bomba. Vyzkoušíme si chování vozidla. A jsem přesvědčen, že pokud by došlo k podobné situaci v reálu, budeme jí lépe schopni

čelit,“ dozvídáme se průzorem do kabiny od našeho řidiče Martina Tokára. Přestože nyní sedíme v transporteru, běžně jezdí podstatně větším Mercedesem Sprinter. „U něj už bych měl při podobné jízdě strach, že se převrátí. Menší transporter je výrazně stabilnější,“ říká další řidič Roman Jungmann, když po průjezdu kluzné plochy zastavujeme.

„Nejde o to, aby se z nás stali úplní závodníci. Spíše abychom si vyzkoušeli, co už zvládáme a na čem je třeba pracovat,“ vysvětluje mluvčí Michael Georgiev.

Uhýbej správně!

Záchranáři apelují na ostatní, aby se zodpovědně. „Dnes a denně se setkáváme s neopatrnými motoristy. Špatně uhýbají, i když máme zapnutou signalizaci a majáky. Pak musíme kličkovat mezi vozy a občas může dojít i k nějakému střetu,“ varuje Georgiev.

Pro přežití pacienta je přitom často klíčová každá vteřina. „Například koridor umožňující nerušený průjezd vozidel záchranářů může zkrátit dobu dojezdu potřebné pomoci na místo neštěstí až o čtyři minuty, šance vážně zraněných na přežití se zvyšuje až o 40 procent,“ uzavírá jeden z pořadatelů akce Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.

Test: Sanitní Ford Transit Custom L2 310 - Přeprava pacientů

„Řidičům bych vzkázal, ať jsou obezřetní a více se dívají do zpětných zrcátek. Stává se, že nás zaregistrují až na poslední chvílí a začnou zmatkovat. Pak nadělají víc škody než užitku. Uhnou třeba na jinou stranu, než mají, navíc ani nedají blinkr. Většina se ale chová správně, za což jim děkuji,“ doplňuje řidič Roman Jungmann.

Jak se chovat jako účastník či svědek dopravní nehody?

• Myslete na svou vlastní bezpečnost. Vždy je však třeba konat, nejhorší je neudělat nic.
• Jestliže projíždíme kolem místa nehody, zapneme varovné blinkry a vůz odstavíme tak, aby netvořil překážku silničního provozu. Nevhodně odstavené a neviditelné vozidlo zachránce by mohlo být příčinou další kolize.
• Než vystoupíme z vozidla, oblékneme si reflexní vestu. Současně pamatujeme i na bezpečí svých případných spolucestujících. Měli by opustit náš automobil a zdržovat se mimo silnici (ideálně za svodidly a podobně).
• Vydáme se směrem k místu nehody. S sebou vezmeme výstražný trojúhelník, který umístíme v souladu s platnými předpisy a konkrétní situací před místo nehody. Rovněž je třeba s sebou vzít lékárničku a mobilní telefon. Cestou dáváme ostatním přijíždějícím řidičům vhodná znamení. Je skutečně zásadně důležité, aby motoristé přijíždějící k místu střetu byli včas varováni. V opačném případě hrozí riziko vzniku další nehody, jejíž následky mohou být daleko horší než v případě střetu, kvůli kterému jsme zastavili. Současně karambol telefonicky oznámíme příslušným záchranným složkám.
• Pokud dojde k nehodě na protější straně dálnice, oznámíme událost (po zastavení na vhodném místě) příslušným záchranným složkám. Nikdy nelze doporučit přebíhání dálnice přímo k místu nehody.
• V případě potřeby je dobré požádat o pomoc i další osoby zdržující se na jejím místě. Mohou se podílet na označení místa střetu, poskytování první pomoci či péči o nezraněné pasažéry z havarovaných vozidel.
• Na místě nehody je třeba setrvat až do příjezdu policie, případně zdravotnické záchranné služby či hasičů. A ještě jedna rada na závěr. Zachránce by neměl bezprostředně po příjezdu odborné pomoci usedat za volant. Přece jen setkání s následky nehody, byť jen v roli nezúčastněného řidiče, je silně stresující zážitek.

Kam volat?

Můžeme volit mezi dvěma telefonními čísly: 155 (dispečink Zdravotnické záchranné služby) a 112 (jednotné evropské číslo tísňového volání). První číslo lze na území ČR považovat za první volbu. Tam voláme v případě úrazu nebo jiných vážných zdravotních komplikací. Pracovníky dispečinku bývají zkušení zdravotníci, kteří nám mohou po telefonu kvalifikovaně poradit, jak postupovat do příjezdu vozidla záchranné služby. Takový rozhovor může být nejen cennou pomocí, ale nejednou působí jako uklidňující moment. Přece jen už na poskytování potřebné pomoci nejsme sami. Naopak linku 112 přednostně volíme v případě, že potřebujeme ohlásit hromadná neštěstí či mimořádné události s větším počtem postižených osob. „Pokud se nehoda nestane v oblasti, kterou známe, nebo přímo před domem s číslem popisným, je obtížné určit, kde se nacházíme. Každému se může stát, že neví, kde je. Proto doporučuji aplikaci Záchranka. Ta přes mobil odešle přesné souřadnice GPS a umožní volání na záchrannou službu,“ doporučuje záchranář Michael Georgiev.