Takto vypadal první elektrický semafor v Evropě. Replika stojí dodnes a není daleko

Řidiči a chodci se ve větších městech setkávají se semafory prakticky každý den, napadlo vás ale někdy, jak dlouho už se na silnicích objevují? Mnohé to nejspíš překvapí, ale vůbec první pokus o řízení dopravy pomocí semaforu se začal rodit již před 155 lety v Londýně.

Konstruktér John Peake Knight se tehdy inspiroval semafory na železnicích, čemuž odpovídal i design s dvěma vertikálními rameny a plynovým osvětlením. Zvednuté rameno bylo povelem k jízdě, snížené k zastavení. V noci byly používány barevné plynové lampy, kdy zelená barva znamenala povel k jízdě a červená k zastavení.

Semafor byl 10. prosince 1868 postaven před budovou Parlamentu ve Westminsteru, ale nefungoval příliš dlouho. Po několika měsících mělo dojít k explozi, která poranila policistu, jenž byl pověřen řízením dopravy. Poté byl semafor odstraněn. Doprava ovšem houstla a bylo jí potřeba redukovat. Semafory se tak opět vrátily do hry.

Vůbec první elektricky ovládaný semafor s dodnes běžnou zelenou a červenou žárovkou byl instalován 5. srpna 1914 v Clevelandu, v americkém státě Ohio. V Evropě ještě probíhaly různé experimenty, první elektricky ovládaný semafor na starém kontinentu byl ale uveden do provozu 15. prosince 1924 v Berlíně. Konkrétně na Postupimském náměstí, tedy Potsdamer Platz.

Elektrické semafory jsou na silnicích přes 100 let. Víte, kde se objevil první?

K jeho vybudování vedla neustále rostoucí hustota dopravy, kterou během dvacátých let řídilo na zmiňovaném náměstí kolem 11 policistů. Jenže ani to nestačilo. Hustý provoz, tvořený tramvajemi, povozy, automobily i chodci, nabíral obrovská zpoždění a práce na této pozici byla pro policisty velmi nebezpečná. Ostatně Berlín patřil tou dobou mezi největší a nejrušnější města světa, navíc byl dost pokrokový. Začala se tedy řešit otázka, jak dopravu řídit pomocí semaforu.

Dopravní experti z Berlína se vydali hledat inspiraci do jiných významných měst s hustou dopravou, jako byla Paříž, Londýn nebo New York. Právě v zámoří na Fifth Avenue se pak inspirovali elektrickým světelným semaforem, který v roce 1922 navrhl designér Joseph H. Freedlander. Semafor pro Berlín pak navrhl designér Jean Kramer a ani zdaleka se nepodobal dnešním semaforům.

Šlo totiž o 8,5 metru vysokou stavbu na pěti pilířích, na jejímž vrcholu byla pětiboká částečně prosklená kabina. V nižší části kabiny byly umístěny hodiny, v horní části byla horizontálně umístěna světla samotného semaforu, dodaná společností Siemens & Halske.

V kabině, do které se lezlo po žebříku na jednom z pilířů, seděl jeden policista, který musel až do roku 1926 ovládat světla semaforu manuálně. Poté byla instalována automatizace. Po určitou dobu ale zůstávalo několik policistů také dole, u základny semaforu. Šlo o pojistku pro případ, že by si někteří řidiči nevšimli světel na semaforu.

Jak řídí herec a zpěvák Roman Vojtek: Na semaforech rád polechtám ego

Budova semaforu byla na svém místě umístěna až do roku 1937, kdy došlo k jejímu odstranění kvůli výkopům podzemní linky železnice S-Bahn. Nevšední semafor se na Potsdamer Platz vrátil až v září roku 1997, kdy společnost Siemens v rámci oslav 150 let své existence instalovala repliku originálního semaforu poblíž místa, kde stál originál.

V září roku 2000 došlo k přemístění repliky nejstaršího elektricky ovládaného semaforu v Evropě na nové místo, stále však poblíž křižovatky na Postupimském náměstí, kde stojí dodnes. Jde tak o zajímavou připomínku evoluce řízení provozu na silnicích, která je od Prahy vzdálená necelé 4 hodiny jízdy autem.