Tatra Ecorra Sport V8: Proč nejrychlejší české auto nezlomilo rychlostní rekord?

Tatra Ecorra Sport V8 je prokazatelně nejrychlejším autem, jaké kdy bylo v naší zemi vyrobeno. Vzniklo mimo jiné ve snaze zlomit český rychlostí rekord. Proč nakonec neuspělo?

Ecorra Sport V8. Závodní kupé postavené v na jaře roku 1997 na základě jen o rok starší sériové Tatry 700. Ta byla, co se týče produkce, labutí písní luxusních automobilů ze severomoravského Příbora. S ukončením její výroby v roce 1999 současně skončila také produkce osobních vozů této značky. A tento stav trvá bohužel dodnes.

Kde se vzalo kupé

Předchozí původní Tatra 613 sice coby elegantní kupátko vznikla, ovšem zůstalo jen u prototypů. Do výroby se tato verze nikdy nedostala. Také na základě Tatry 700 vyjela hned dvojice sportovně střižených karosářských verzí. Ovšem pouze coby vozy pro závody. První kupé se vyznačovalo zkráceným rozvorem a jeho označení bylo T-700 GT. Vzniklo v roce 1996 pro závody ve sprintu, k čemuž využívalo upravený osmiválec 4,5 litru o výkonu 294 kW. Druhým kupé, které se světu ukázalo v následujícím roce, se stala vzpomínaná Ecorra Sport V8.

Tatra v Top Gearu: Milníky automobilky a představení 613/5 v šesti minutách

Kupátko Ecorra Sport V8 sice vycházelo z T-700, ovšem technicky na něm byla provedena celá řada změn. A hlavně za jeho stavbou vůbec nestáli inženýři a technici z Tatry, ale kolektiv techniků a renovátorů specializované firmy Ecorra. Založena byla v roce 1993 a od začátku sídlila v areálu zemědělského družstva v Kopřivnici-Lubině. Tedy opravdu na dosah od mateřské továrny Tatry. Předmětem činnosti firmy Ecorrra byly renovace veteránů, ale také inženýrská a konzultační činnost v oblasti konstruování a ladění automobilů.

Hlavním cílem stavby takto výkonného vozu byla snaha o překonání českého národního rychlostního rekordu. Vůz sice vznikl ve firmě Ecorra, avšak podíl na něm mělo více subjektů. Třeba design auta pocházel od trutnovského návrháře Josefa Hrazdíra. Podobu se sedmistovkou navozovala zejména přední část s dvojicí malých projektorových světlometů. Dále se na stavbě auta podílela kopřivnická karosárna. Za konečnou montáží vozu stál naproti tomu závod v Příboře. Od prvotních návrhů až po konečný produkt uplynuly pouhé tři měsíce. Dělalo se vše proto, aby si stroj mohl odbýt světovou premiéru na domácím autosalonu v Brně, jenž měl v 90. letech na rozdíl od situace za posledních zhruba deseti let skutečně světový význam.

Kratší a výkonnější

S rozvorem náprav 2.980 mm zaostávalo popisované kupé za sériovou Tatrou 700 o 150 mm. Na délku vůz měřil 5.105 mm, tedy o pouhých 25 mm méně než výchozí limuzína. Karoserie zůstala zachována včetně samonosné funkce, ovšem navíc ji dodatečně vyztužil trubkový rám. Technologickou zajímavost představovaly krycí panely vyrobené z hliníkových slitin a kompozitních materiálů.

Motor zůstal samozřejmě osmiválec uložený podélně nad zadní nápravou. O jeho další úpravy se zasloužil zejména Karel Bordovský se svým týmem. Původní zdvihový objem 3495 cm³ byl zvětšen na 4423 cm³. Zajímavé je, že pozdější sériová T-700 přinesla osmiválec o objemu dokonce 4360 cm³. Kompresní poměr vzrostl na 10,7:1. Výkon dosahoval 294 kW také za přispění vstřikování paliva. S pětistupňovou převodovkou se vůz měl rozjet na rychlost až 300 km/h, zrychlení z 0 na 100 km/h zvládl za necelých 5 sekund.

Tatra začala s výrobou osobních aut před 120 lety. Připomeňte si ty nejslavnější!

Padnout měl, nepadl!

Zlomení českého národního rychlostního rekordu bylo připraveno na 8. června 1997 na letišti v Mošnově. Auto řídil někdejší redaktor automobilového televizního pořadu Auto moto revue PhDr. Vladimír Dolejš. Vůz se na letmém kilometru v Mošnově rozjel na rychlost 276 km/h (průměr ze dvou průjezdů), což by na stanovení nového rekordu bohatě stačilo.

Jenže zasáhly podivné okolnosti. Měsíc před Ecorrou se o stejný výsledek pokusil vůz MTX Tatra V8, tedy supersport s motorem před zadní nápravou. Sice na letmém kilometru dosáhl rychlosti pouhých 210, 895 km/h, ovšem na překonání rekordu původně z padesátých let to bohatě stačilo.

Proč tedy Ecorra Sport V8 rekord nezlomila, když byla rychlejší? Příčinou byla podivná pravidla mezinárodní federace FIA. Podle nich už totiž jeden rychlostní rekord toho roku padl. A jelikož byl řádně zaregistrován, byl platný. Dle knížky známého publicisty a historika Jana Tučka stál za celou poněkud absurdní událostí podnikatel a bývalý závodník Antonín Charouz.

Nejdřív muzeum, pak závody

Po nezdařeném pokusu pokořit český rychlostní rekord skončila Ecorra Sport V8 na čas v technickém muzeu Tatry v Kopřivnici. Ale ne nadlouho. Výkonný vůz koupili v roce 2000 bratři Stanislav, Zdeněk a Jaromír Hajduškové, synové Stanislava Hajduška seniora, člena továrního sportovního týmu Tatry z 60. let.

Vůz po úpravách začali nasazovat do okruhových závodů proti strojům od BMW, Mercedes-Benz, Porsche Corvette, Ferrari či Lamborghini. Auto v rámci toho prodělalo nezbytné úpravy, avšak typická červená barva zůstala zpočátku zachována. Lepší přístup k motoru a jeho příslušenství mělo zajišťovat nové výklopné zadní okno.

Poprvé Ecorra závodila v sezóně 2000 a to s osmiválcem naladěným na výkon 302 kW. Svůj závodní debut si odbyla v Brně při šestihodinovém klání ve volné formuli E 1. Jezdit vydržela ale jen čtyři hodiny. Předčasně odstoupit ze závodu musel vůz z důvodu prasklého homokinetického kloubu.

Pro sezonu 2001 a 2002 vůz prodělal další vylepšení. Mírně se zkrátil přední převis, zrekonstruovány byly rovněž brzdy. Od roku 2004 má auto nový černý lak. Jako zajímavost můžeme uvést rok 2007, kdy se za volant tohoto vozu posadil také slavný John Haughland, známý ze závodění s vozy Škoda.

Od počátku druhého desetiletí tohoto století mohli Ecorru Sport V8 obdivovat návštěvníci muzea sportovních vozů v Lánech, nedaleko Prahy. V současnosti tam však vůz už vystaven není a je opět zpátky u bratrů Haluškových. Podle posledních zpráv usilují o navrácení vozu na závodní kolbiště. Tak uvidíme.