Ptáme se vás: Radar do každé obce, nebo jen prostá šikana řidičů?
Kamerové radary přibývají v českých obcích jako houby po dešti. Zatímco jedni tvrdí, že zachraňují životy a nutí řidiče zpomalit, druzí je považují jen za výběrčí mýta do obecních pokladen. Patří radary opravdu do každé obce, nebo je to spíš jen iluze bezpečnosti?
Rychlost je v Česku stále nejčastější příčinou smrtelných dopravních nehod. Podle statistik souvisí až čtyři z deseti úmrtí na silnicích s nepřiměřenou rychlostí. Radary obce instalují stále častěji – a většinou fungují: provoz zpomalí, přestupků ubude.
Jenže ročně vybírají i stamiliony na pokutách a někde tvoří klíčovou část rozpočtu. Tolerance se navíc liší (někde projde 60 km/h, jinde padne pokuta hned) a v minulosti se objevily smlouvy s provizemi pro dodavatele. To podkopává důvěru, že jde opravdu o bezpečnost.
A co si myslíte vy?
Znáte místa, kde radar opravdu zklidnil dopravu?
Nebo naopak lokality, kde působí jen jako výběr mýta?
Mají být radary v každé obci, nebo jen tam, kde jsou nehody?
Je férové, když část obcí používá pokuty jako příjem do rozpočtu?
Stačí informační tabule, nebo až hrozba pokuty?
Má být tolerance jednotná v celé zemi?
Někde chrání, jinde kasírují
Rychlost vždy zásadně ovlivňuje následky nehody. Výzkumy ukazují, že při střetu auta s chodcem je hranice kolem 50 km/h zlomová – pod ní má člověk šanci přežít, nad ní prudce stoupá riziko smrti. U čelních střetů dvou vozidel v obci už rychlosti kolem 60 km/h znamenají fatální riziko, protože nárazová energie se násobí. Mimo obce se pak smrtelné nehody typicky pojí s rychlostmi nad 80–100 km/h.
Specifickou kapitolou jsou tzv. informační radary, které řidičům pouze zobrazují jejich rychlost. Studie ukazují, že i tyto „blikající tabule“ mají efekt: řidiči většinou zpomalí, alespoň krátkodobě. Nevydělávají ale na pokutách, takže pro obce znamenají jen náklady – přesto se osvědčují zejména u škol, přechodů a v menších obcích, kde je spíš cílem připomenout řidiči jeho odpovědnost než vybírat peníze.
A jaký je váš názor? Podělte se v komentářích.
Zdroje: BESIP, MDČR, Centrum dopravního výzkumu〡Foto: archiv
