Tatra renovuje T815 6x6 VE „Ostrý II“ z rallye Paříž-Alžír-Dakar 1986

Současní majitelé kopřivnické automobilky nevěnují pozornost pouze její současné produkci a budoucnosti, ale záleží jim i na podpoře a záchraně její historie, protože ta je nedílnou součástí procesu budování dobrého jména značky.

Díky důslednému úsilí Ing. Radomíra Smolky, člena představenstva společnosti Tatra Trucks a. s. a jejího technického ředitele, byl vypátrán vlastník soutěžního vozu T 815 6x6 VE Ostrý-II výrobního čísla TNT815P17FK030641, s nímž posádka Zdeněk Kahánek, Miroslav Gumulec a ing. Josef Kalina se startovním číslem 635 absolvovala soutěž Paříž-Alžír-Dakar 1986.

V září roku 2016 pak byl tento automobil získán do sbírek historických nákladních vozidel Tatra a prakticky ihned byly zahájeny restaurátorské a rekonstrukční práce. V současnosti je renovace výjimečného vozidla zhruba v první třetině celého časového plánu. Podvozek, motor a kabina vozu jsou ve vysokém stupni rozpracovanosti.

Cílem je zachránit co možná nejvíce originálních dílů původního vozu, resp. jeho původního provedení. Smlouva o pořízení vozidla počítala s tím, že nástavba, s mnoha pozdějšími konstrukčními úpravami a přestavbami, zůstane u původního francouzského majitele.

Tatra z rallye Paříž-Alžír-Dakar 1986 objevena ve Francii

V první fázi tedy byly zahájeny práce na podvozku se všemi agregáty a kabinou. Při rekonstrukci kabiny spolupracuje tým kopřivnické automobilky s externími odborníky, podílejícími se též na vestavbách ochranných rámů do kabin současných soutěžních speciálů značky Tatra. Ostatně původní ochranný rám T 815 6x6 VE „Ostrý-II“ sehrál významnou úlohu při nalezení vozu. Právě podle něj Ing. Radomír Smolka, vůz na jedné z internetových stránek odhalil a identifikoval.

Vnější ochranný rám je tedy velmi cennou součástí. Jinou záležitostí je vnitřní ochranný rám, jehož provedení odpovídalo některým technickým reglementům z devadesátých let, kdy se vůz ještě aktivně účastnil soutěží. Z toho důvodu musel být uveden do původního stavu.

Po odstrojení podvozku bylo při bližším ohledání zjištěno, že vůz utrpěl poměrně masivní náraz z pravé přední strany a poté byl opraven. Všechny znaky opravy napovídaly, že šlo sice o práci vysoké řemeslné úrovně, ale nikoliv továrních standardů. Zvlněná střecha kabiny, zkřivený základ včetně motorového tunelu, posunutá pravá poloosa o cca 10 mm vzad a rozřezaný a opět svařený pomocný rám v pravé přední části odhalují opravdu silný náraz.

Vzhledem ke skutečnosti, že střecha kabiny byla deformována až demolovaná, bylo rozhodnuto o její kompletní výměně, k níž došlo i u podlahy kabiny a stejným způsobem bylo naloženo s elektrovýzbrojí vozu.

Samostatnou kapitolou je vybavení kabiny vozu původními sedačkami. Dvě ze tří byly podstatně modernější, třetí potom v základu zřejmě původní, ale s různými modifikacemi.

Jeden z prvních dakarských speciálů zpátky v Kopřivnici. Po 30 letech!

Podvozek a pomocný rám prošly kompletní renovací s odstraněním letitých nánosů písku, bahna, několika nátěrů a zbytků základního laku. Samotné vyčištění pomocného rámu trvalo nasazenému pracovníkovi celou směnu. Na podlahu dílny vyplavoval tlakovou vodou celých osm hodin saharský písek a nejrůznější zbytky terénu nasbírané v průběhu třiceti let ve státech západní Afriky a jižní Evropy.

Jednotlivé agregáty vozu prošly pečlivou prohlídkou a repasí. Motor, ve velmi zachovalém a funkčním stavu (vozidlo přijelo do Kopřivnice z jižní Francie po vlastní ose!), si vyžádal výměnu jedné ze dvanácti hlav válců a preventivní obměnu všech „gumových“ částí a některé spojovací techniky. Blok motoru dostal původní černý lak, zbytek je vyveden v laku šedém.

Repasí prošla páteřová roura, všechny polonápravy včetně systému odpružení a sestupný převod. Maximální pozornost si vyžádala vzduchotechnika. Aby se dosáhlo 100% funkčního stavu, bylo třeba vyměnit některé části vzduchotlakého potrubí, nicméně drtivá většina je v původním stavu. Podvozek i pomocný rám dostal nový černý lak.

Zatímco probíhala rekonstrukce, tzv. fáze „hrubých“ prací, odborníci již dohledávali drobnosti, které nakonec celou renovaci vyšperkují a uvedou vůz do stavu, který se bude co nejvíce blížit originálu.

Například sluneční clona. Nebylo jednoduché zjistit, odkud byla původně pořízena. Nakonec pomohla tak trochu náhoda, ale i důslednost a odborné znalosti. Na zářijové výstavě IAA v Hannoveru si zástupci kopřivnické automobilky všimli, že clona se nápadně podobá té, která je určena pro dnes již historické vozy Volvo F89 (v průběhu sedmdesát let byly v několika stovkách kusů dovezeny do Československa pro potřeby MKD). Ba co více, i dnes se v rámci zájmu o veterány a tzv. youngtimery ještě vyrábí.

V současnosti má její objevitel Ondřej Skácel, vedoucí projektant nákladních vozidel, za milou „povinnost“ clonu zakoupit, a získat tak další kamínek do mozaiky rekonstrukce vozu Tatra 815 6x6 VE Ostrý-II.