Test 100 000 km: Volkswagen Touran 2.0 TDI DSG Highline

Tenhle dlouhodobý test má historii. A hodně bohatou. Torturou maratonských zkoušek sesterského Auto Bildu prošlo před tímto hnědým MPV už 199 aut. Jenže právě Volkswagen Touran, konkrétně ve verzi 2.0 TDI/103 kW s dvouspojkovou převodovkou DSG, se do story dlouhodobých testů

zapsal tím nejhorším písmem: S celkovými 77 trestnými body obsadil poslední příčku a zůstal tak i za podceňovanými francouzskými nebo italskými vozy…

„Domeček z karet“ – tak se tehdy jmenoval článek v Auto Tipu 03/07, který jasně ukázal „výdrž“ velmi dobře prodávaného MPV. Se spolehlivostí prvních touranů to vážně žádná sláva nebyla, což náš výsledek dokumentoval. Od té doby utekla spousta času, nicméně žádný ze zbylých dlouhodobě testovaných vozů nebyl horší než modrý touran. Jubilejní dvoustý dlouhodobý test nakonec vtipně vyšel na stejný vůz – rovněž s dvoulitrovou naftou a převodovkou DSG.

Do naší flotily se touran dostavil ve faceliftované špičkové verzi Highline s motorem 2.0 TDI, výkonem 103 kW, dvouspojkovým šestistupňovým automatem DSG, velkou navigací RNS 510, adaptivními tlumiči DCC, třetí řadou sedadel, asistentem jízdy v pruzích, samočinným parkováním nebo módní hnědou metalízou Toffee – ve výbavě tedy máte vše, na co si náročná rodinka může vzpomenout. Výsledná cena 907 300 Kč ale zní dost sebevědomě.

První kilometry dálkových cest ukázaly, že se pod stejným názvem a jen trochu změněným kabátem udály velké změny, které slibovaly mnohem lepší výsledek než před šesti lety. Modernější TDI se s common railem naučilo kultivovanosti, podvozek obdařený adaptivními tlumiči umožňuje

kromě komfortnějšího letu po rozbitých cestách také sportovnější svezení zatáčkovitými pasážemi. „Zpracování působí stále skvělým dojmem“ nebo „Tisícovka kilometrů zde vypadá skoro tak pohodově jako v letadle,“ tak zněly citace z palubního deníku. I skeptici, přistupující k touranu jako k nudnému přepravníku zcela bez emocí, museli uznat, že dálkové cestování je na jeho palubě baví a trvá překvapivě krátkou dobu. „Prostorné,

praktické, jednoduše ovladatelné a příjemně vitální rodinné auto,“ notoval si po výletu k moři jeden z redaktorů…

Být šik je fajn věc, ale u MPV se spíše počítá praktičnost a prostor. A toho vám krabicovitá karoserie s rovnými boky nabídne bohatě. Jak v první, tak ve druhé řadě se sedí královsky a v žádném směru nemáte pocit, že byste potřebovali více místa. Třetí řada sedaček je naopak vysloveně nouzová – tedy pokud nejste dítě. Za volantem se sedí vzpřímeně, a přestože hranatá přístrojová deska nepůsobí jako výkřik moderního umění, v běžném životě oceníte důvtipné odkládací prostory a pocit robustnosti.

Jenom slova chvály se snášela na hbitý a úsporný dvoulitrový turbodiesel (průměrná spotřeba v testu 7,4 l na 100 km), pouze hodnocení systému start-stop polarizovalo názory: Některým jeho necitlivost a opětovné startování vadily (a ihned ho vypínali), jiní oceňovali pozitivní přínos úspornosti v městských kolonách. Čert to vem, mnohem důležitější se totiž stal fakt absolutní spolehlivosti. Volkswagen si vzal fatální výsledky prvního testu

evidentně k srdci a na výdrži maximálně zapracoval – za celých sto tisíc kilometrů jsme se nesetkali s žádnou poruchou a při závěrečné rozborce ani neobjevili nadměrná opotřebení. Ačkoliv přece jen by se něco našlo: Všemi chválená dvouspojková automatika DSG s chytrým algoritmem

změny stupňů se po 50 000 km při řazení začala více ozývat a testovací jezdci pozorovali hrubší styl. Stačilo ale v 60 000 kilometrech vyměnit olej a byl klid.

Jestli máte obavy ze spolehlivosti složité elektroniky ovládající asistenční systémy, zde můžete zůstat v klidu – všechna příplatková zařízení

pracovala po dobu testu bezproblémově. „Jednou mě hlídač jízdy v pruhu opravdu podržel,“ zněl vzkaz v palubním deníku. Redakční tým si rovněž pochvaloval funkční samočinné přepínání dálkových/tlumených světel (v paketu s asistencí pro jízdu v pruzích za 14 100 Kč), které pracovalo velmi rychle.

Naopak nesmyslný příplatek 78 900 Kč za starou, pomalou a zloděje lákající navigaci si můžete v klidu odpustit, přístroj RNS 510 za to

opravdu nestojí, ani když má přehrávač DVD či harddisk na 30 GB dat. Levnější RNS 315 (21 300 Kč) sice obě vylepšení postrádá, funguje ale skoro stejně.

Když už jsme u těch nedostatků: Na zavření velké a těžké výklopné zádi potřebujete hodně silný švih, dítě zavazadelník těžko „dobouchne“ a elektrické ovládání touran nenabízí. Ani usazení dětské sedačky do standardních isofixů neprobíhá zrovna hladce, úchyty jsou ponořeny hluboko do čalounění a častá manipulace dá světlým potahům zabrat. A přestože se béžové kožené polstrování docela snadno čistí, chytří rodiče raději sáhnou po tmavém interiéru.

Kompletní text, včetně všech tabulek, naměřených hodnot a závěrečného hodnocení si přečtete v aktuálním Auto Tipu č. 5/13, který je právě k dostání na stáncích.