TEST Citroën C4 1,6 HDi 16V - Nevznětlivá povaha?

Maloobjemový turbodiesel ve voze nižší střední třídy má dvojnásob těžkou úlohu. Majitel, motivovaný vyšší cenou oproti zážehovému agregátu, od něj oprávněně očekává úsporu provozních nákladů při zachování, ne-li vylepšení dynamických vlastností. Zda může těmto požadavkům dostát i model C4, jsme zjišťovali při testu silnější varianty moderního motoru 1.6 HDi 16V.

Začněme pohledem do ceníku. Pomineme-li akční nabídky, cení si Citroen své naftové motory vždy přibližně o 70-75 tis. Kč více než stejně výkonné zážehové verze. Pětidveřový hatchback s motorem 1.4i/ 65 kW tedy začíná na 425 tisících, s motorem 1.6 HDi 16V/66 kW stojí od 495 tisíc korun. Stejně tak zážehová šestnáctistovka s výkonem 80 kW stojí 490 tisíc a námi testovaná 1.6 HDi 16V/80 kW plných 565 tisíc korun. U dvoulitrů je rozdíl podobný. Při rostoucí ceně nafty už tedy musí vstoupit do rozhodování nízká spotřeba, doprovázená vysokým ročním proběhem kilometrů.

Po celý týdenní test jsme se tedy soustředili na pečlivé záznamy o tankování a ujetých kilometrech, přičemž údaje palubního počítače jsme brali jen jako pomocné hodnoty. Po ujetí 673 km ve všech režimech jsme se dočkali překvapení hned několikrát: Při vynuceně pohodové jízdě po mokrých a místy namrzajících cestách mimo město ukázala kalkulačka hodnotu 3,9 l/100 km, čímž jsme o desetinu překonali i tak optimistické údaje výrobce. Ve městě jsme se naopak museli smířit se spotřebou 6,5 l/100km, což je o 0,5l více než oficiální údaj. Průměr za celou dobu testu se zastavil na hodnotě rovných 5 litrů/100 km, čímž jsme čísla Citroenu přestřelili jen o 0,3 l. Vzhledem ke konkurenci i ve vztahu ke stejně výkonnému zážehovému „bratrovi“ (9,5/5,7/7,1) jde o ekonomicky lehce nadprůměrné hodnoty, volba vznětové motorizace je tedy z ekonomického hlediska v pořádku.

Trochu jinak je to ovšem s dynamickými vlastnostmi naftou poháněného vozu. Motor svázaný emisními limity vykoná jen to, co je mu dovoleno a tak ani 80 kW při 4000 otáčkách spolu s 240 Nm od 1750 otáček neudělují vozu mimořádné dynamické vlastnosti, na jaké jsme byli dříve zvyklí například u obdobně výkonné Octavie TDI/81 kW. To ovšem není kritika: pokud netrváte na tom, že vám turboefekt musí vytahovat kůži na obličeji, budete spokojeni. Po nastartování je sice třeba přežít hluk první zahřívací minuty, pak ale nastupuje poslušnost a plynulost, jakou byste čekali…například od zážehové šestnáctistovky. Nepokoušejte se o závodění – autu to nesluší, motor bude trochu protestovat a uřadíte si pravou ruku. Daleko spíš oceníte pružnost motoru při předjíždění a hlavně na dálnici, která se dá na (bohužel jen) pátý stupeň absolvovat od začátku do konce, včetně nadávacích zpomalení a zrychlení za kamiony. HDI je motor na dlouhé tratě v polosprinterském tempu – trasu Praha-Brno absolvoval průměrnou rychlostí 117 km/h se spotřebou 5,1 l/100 km.

Mezi lehké zápory vozu můžeme počítat ne zcela přesný chod řadicí páky, kladem je naopak jen malý vliv zvýšené hmotnosti motoru na přísně neutrální charakteristiku podvozku. Těžší příď je sice trochu znát při náhlých změnách směru, manévry tohoto typu ovšem patří až k výše nedoporučovanému závodění - při běžné jízdě je třeba hlídat spíše příčné prahy, do kterých se více zatížená přední náprava pouští s jistou nechutí.

Na pohodlí, prostornosti a nízkém aerodynamickém hluku se pochopitelně nic nemění, druhý vůz řady C4 nám ale připomněl, že tři displeje v zorném poli řidiče by možná přece jen zasloužily redukci, byť jsou nepopiratelně esteticky zvládnuté a efektní.

Turbodiesel 1,6 HDi u C4 tedy nepřináší žádná, u mnoha vozů obvyklá omezení daná odlišnou motorizací. Poměr ceny a spotřeby se nám zdá vyvážený, doménou tohoto provedení budou nejspíše dlouhé cesty, ke kterým přidá kromě pohodlí, prostornosti a velmi dobrých jízdních vlastností i nízké provozní náklady.

Info: Test C4 s motorem 1,4i 16V najdete zde.