TEST Ford Mondeo 2015: První jízdní dojmy

Ford Mondeo je zpět! Poté, co se dobíhající generace prodávala 7 let, se k nám dostává evropská verze globálního amerického sedanu Fusion, jenž je na tamním trhu už dva roky. Otázka tedy zní, jestli Ford dokázal vymazat dvouletou ztrátu a srovnat krok s elitou evropské mainstreamové střední třídy nebo zda mu zpoždění nějak uškodilo. To jsem zjišťoval na silnicích v okolí Malagy - od jako zrcadlo rovných dálnic až pro roztrhané okresky čtvrtých tříd.

Co se vnějšího vzhledu týče, Aston Martin Mondeo je magnet na oči. Prezentace nových vozů ve Středomoří se většinou setkávají s apatií domorodců, tahle novinka ale budila vskutku neobvyklý zájem. Otáčeli se lidí na ulicích, řidiči v autech a dokonce i jindy neviditelná policie provedla „rutinní prohlídku“. Mondeo prostě bylo v permanenci a to už v tamní oblasti jezdí více než měsíc. V Gaydonu by se (ne)divili. Kromě výrazné přídě s denními LED za to určitě mohl i opravdu nádherný modrý a zejména pak červený lak karoserie.

Interiér už vyvolává poněkud smíšené pocity. Dobrá zpráva hned na úvod - je skutečně obrovský a to ve všech směrech, však také v USA musí zastat roli tamního „midsize“ modelu, což už představuje bezmála evropskou vyšší střední.

Velice povedený je přístrojový štít, kombinující klasické číselníky s displejem, jenž má pěknou grafiku i kontrast, trošku s ním ale neladí nepěkná „plotna“ matného černého plastu středového panelu, lemovaná pro změnu lesklým černým plastem s metalickým efektem. Na něm jsou pozitivní snad jen nové (údajně příplatkové) audiosystémy od Sony, které hrají o pořádný kus lépe, než byste čekali, zvlášť s ohledem na kvalitu těch předešlých. Volant má na můj vkus (stále) velký průměr a moc tenký věnec a látková sedadla jsou měkčí, než by asi bylo vhodné. Perfektní jsou naopak ta kožená, která se však asi bohužel objeví jen v hrstce prodaných aut.

TEST Nový Ford Mondeo: První jízdní dojmy

V kabině je také spousta odkládacích prostor, mezigeneračně se ovšem zmenšil kufr, s plnohodnotnou rezervou, kterou měla zkoušená auta, má liftback 458 l a kombi 488, což není žádná sláva s ohledem na rozměry auta, zvlášť když že si Mondeo vybudovalo pověst slušného „stěhováku“. Pozitivní je, že je prostor pro zavazadla pěkně „uklizený“, bez honění litrů v nevyužitelných zákoutích, široký, ale docela mělký a od pohledu byste ani jednomu z nich ten objem nehádali. Když už je řeč o interiéru - u Fordu jsou hodně pyšní na airbagy v bezpečnostních pásech zadních sedadel, které dokáží snížit rizika, spojená s havárií. Jde o první vůz střední třídy s tímto bezpečnostním prvkem a teprve druhý na trhu vůbec.

Měl jsem možnost vyzkoušet, benzinovou verzi s motorem 1.5 EcoBoost o výkonu 118 kW a ještě naftový dvoulitr se 132 kW. Nevím, jestli je to dobrá nebo špatná zpráva, ale pokud se mám na Mondeo podívat komplexně, lépe se povedlo vyladit turbodieselový model.

Svůj podíl na tom má rozhodně spousta síly motoru 2.0 TDCi, jenž poskytuje výkon 132 kW a točivý moment 400 N.m, ale není to jen o zátahu z nízkých otáček a hrubé síle. Motor má jen velmi malou prodlevu a nárůst síly přichází sice kultivovaně, ale důrazně. Navíc je v kabině velmi dobře odhlučněn, v nízkých otáčkách do kabiny proniká jen jemné „tikání“ a ani při vytočení do středního pásma neruší, byť nemůže být pochyb o tom, co spaluje.

Spolupracuje s manuálním šestikvaltem, jenž má krátké a přesné dráhy, působí ale trošku gumově, v neutrální poloze zadrhává a v kulise jsou jednotlivé dráhy hodně daleko od sebe. Páku ale není třeba moc často používat, motor si nechá líbit opravdu hodně, i když se pokles otáček pod 1800/min projevuje klepáním.

Podvozek naftové verze je tužší, což ale v podání Fordu rozhodně neznamená tvrdý, i v tomto případě se vývojovému týmu povedlo naladit šasi tak, aby poskytovalo opravdu vysokou míru komfortu. Na delších nerovnostech je Ford Mondeo opravdu plavný a současně velmi dobře zvládá pohltit přejezd většiny krátkých nerovností. Čas od času sice dojde k rázu a zavěšení nemá moc rádo příčné spáry a zpomalovací prahy, ale jízdní komfort i přesto patří k nejsilnějším stránkám vozu.

Asi tušíte, co teď přijde – ano, je to bohužel tak, Mondeo už, stejně jako předtím Focus, zase ubralo kus ze sportovního chování a přiblížilo se „střednímu proudu“. Auto sice za asistence lehkého náklonu perfektně sedí v rychlejších zatáčkách a je velmi stabilní na dálnicích, avšak na okreskách mu schází lehkost a obratnost a časté ševelení pneumatik Michelin Primacy 3 naznačuje, že i ve chvílích, kdy řidič ještě nezaznamenává v jízdním chování žádný problém, už pneumatiky svádí svůj boj s fyzikou.

Větší nerovnost v zatáčce auto dokáže auto pěkně rozvlnit a překlápění ze zatáčky do zatáčky také nepatří k oblíbeným kratochvílím lehce nedotáčivého amerického „midsize“. Nevím, zda je to vzhledem k naturelu auta dobře nebo ne, ale v rychle projížděných ostrých zatáčkách vyvolává systém jízdní stability lehkou přetáčivost zádě, ale jakoby se zpožděním, ve stylu „ty ty ty, příště trošku opatrněji“. Vzhledem k celkové stabilitě a robustnosti auta to působí poněkud zvláštně. I přes „korábový“ jízdní projev zůstalo Mondeu řízení jako ze sporťáku, přechod na elektrické posilovače zvládla prostě značka na výbornou a výjimkou není ani toto nejnovější Mondeo. Je sice malinko lehčí, ale perfektně vyvážené, citlivé a s příjemnou mírou zpětné vazby od kol.

Jak už jsem naznačil, právě kombinace tiché kabiny, plavného podvozku, silného naftového motoru a prostorného interiéru mi přijde v případě Mondea jako ideální kombinace. Se ztrátou sportovních ambicí, ale stále velmi dobrými jízdními vlastnostmi se stane určitě dobrým služebníkem ve fleetech, ale i při relaxovaném rodinném cestování.

Trošku hůř k sobě šla kombinace 1.5 EcoBoost a karoserie kombi. Těžko říci, jaké faktory do toho vstoupily, zda pouze odlišné naladění šasi nebo kondice testovaného kusu, ale v tomto případě Mondeo propáslo šanci stát se zase tou jízdně zábavnou štikou v rybníce současné střední třídy. Naladění šasi je podle očekávání komfortnější, protože odpadá nutnost vypořádat se s těžkým motorem na přední nápravě, ale Mondeo v zatáčkách, kde by mělo na hlavu porazit těžší TDCi, působí dojmem, že se nemá o co opřít a přestože je na klikatých silnicích citelně rychlejší, nedává řidiči potřebnou jistotu pro svižné a zábavné svezení.

To souvisí do značné míry i s posilovačem řízení, jenž si žil trošku svým vlastním životem, občas zprostředkoval „feedback“ od nerovnosti na silnici, která tam ve skutečnosti nebyla, řízení občas bezdůvodně ztuhlo nebo naopak na okamžik přestalo klást odpor a ve výsledku byla radost z projíždění zatáček menší, než v případě dieselu.

Dost možná to byl nějaký gremlin v tom konkrétním autě, nicméně další mínus si Mondeo odnáší za odhlučnění benzinového motoru. Rčení, že o motoru „nevíme“, neplatilo ani trochu, i kolem 2500 otáček byl slyšet víc, než diesel ve svém běžném provozním spektru a už někde od 3500/min se v kabině projevoval výrazněji, než by ve voze s ambicemi stát se leaderem segmentu měl. A tři a půl tisíce otáček rozhodně je oblast, kde se motor bude pohybovat docela často a ze sportovních ambicí 1.5 EcoBoost opravdu podezřívat nelze.

Motor však bohužel nenadchl ani dynamicky, slibné papírové parametry se kamsi vytratily a Mondeo působilo dojmem, že má pod kapotou sice možná opravdu 160koňovou, ale atmosféru. Patnáctistovka poskytuje autu slušnou dynamiku až za hranicí 4500 otáček, kdy má dostatek výkonu i minimální prodlevu turbodmychadla, bohužel do té doby se projevuje s ohledem na své parametry hodně nevýrazně. Problémem je především všudypřítomný lag, než se turbodmychadlo roztočí, chvíli to trvá (déle, než turbodieselu), takže auto při každém sešlápnutí plynu působí dojmem, že mu chybí síla. Točivý moment se pochopitelně následně na pružném zrychlení projeví, ale ani tehdy to nepůsobí jako 240 N.m. Pochvalu v tomto případě ale zase zaslouží řazení, kulisa je sice stále široká, ale změny kvaltů jsou velice hladké a plynulé, což umožňuje příjemně rychlé řazení, které se v tomto případě může občas hodit.

Stalo se to, co asi každý očekával, Ford se prostě vzdal sportovního ladění svých aut a spoléhá se spíše na co nejlepší kombinaci kvality jízdy a jízdních vlastností. Tento dojem umocňuje prostorná a velmi tichá (až na benzinovou verzi) kabina a měkké čalounění sedadel. Ze sportovnosti dřívějších verzí zůstalo pouze řízení, nepochybuji však o tom, že přesně takovýto vůz střední třídy dnešní zákazník očekává a chce. Ten, kdo vyžaduje sportovnější zaměření, bude muset do Japonska, popřípadě do prémiové třídy. Zbývá tak už jen zjistit, jak moc se Volkswagenu povedl nový Passat, oproti současnému mi to zatím vychází lehce ve prospěch americké značky…