TEST Ford Mondeo Combi 2.2 TDCi – Dálniční expres

Evropský Ford představil na srpnovém autosalonu v Moskvě faceliftované Mondeo. Kromě změn na karoseriích došlo i na modernizaci interiéru a kámen na kameni nezůstal ani pod kapotou. Před námi dnes stojí omlazený kousek v populární verzi Combi s nejsilnějším dodávaným turbodieselem.

Posun po třech letech

Aktuální Mondeo přišlo na trh před třemi roky s marketingovou podporou James Bonda. Sportovně střižené liftbacky a sedany doplnilo klasičtější kombi střední třídy, jehož rozměry lze i dnes směle označit za gigantické.

Nenápadnými úpravami designéři Fordu posunuli mírně zastarávající tvary Mondeí o kousek dále. Vepředu se o dynamičtější výraz stará nový nárazník s rozměrnějším, chromově rámovaným otvorem ve spodní části. Nově orámovaná je také maska chladiče, přes znak vede další chromová linka. Není toho chromu už nějak moc? Nová image masky se podle nás lehce kloní k americkému stylu a nemusí vyhovovat všem, ale nezoufejte, levnější výbavy vyhlížejí střídměji.

Světlomety zůstaly kupodivu totožné, pouze se mezi nimi a mlhovkami objevil pás moderních a žádaných diod pro denní svícení. Kvůli bezpečnosti se mírně změnila i kapota. Směrová světla se přestěhovala z blatníku do zpětných zrcátek, jejich místa zabrala falešná ventilační mřížka.

ford testy strednitrida  

Z boku přidává Mondeo stříbrné lišty okolo oken i nahoře a vzadu změnám dominují upravené světlomety, ze kterých v noci moc pěkně září tři světelné trubice. Znak modrého oválu se přesunul těsně nad registrační značku, nad něj přibyl nový prolis. Záď jako celek však zůstává nezměněna.

Dobrou zprávou je fakt, že nedotčeny zůstaly i stěhovací schopnosti auta, k dispozici je stále 549 litrů. Po sklopení sedadel a sedáků vznikne rovná ložná plocha a kapacita 1740 litrů na cokoliv. Pokud necháte sedáky na svém místě, vznikne sice plocha bez schodu, ale zadní část se bude zvedat. Škoda, že přetrvává stav vyžadující dva úkony, konkurence dnes umí vše najednou. Nakládání je příjemné, protože hrana zavazadelníku je pouze 58 cm nad zemí.

Hliník se odstěhoval do Humpolce

O interiéru můžeme s klidem napsat to samé co o zevnějšku, tedy že základ zůstává stejný a vpřed ho posunují vyladěné detaily. Tolik kritizovaný hliníkový středový panel (o nepovedené imitaci dřeva se raději nezmiňujeme) dostal méně hliníku, který je v naší verzi Titanium zatmavený a matný. Vnitřní část zůstala černě plastová a celek díky tomu lépe ladí s černým interiérem. Tlačítka na něm jsou velká a dostupná, i kulatý ovladač rádia je dostatečně velký. Proč tedy Ford osadil regulaci teploty dvěma titěrnými a úzkými kolečky, která se velmi špatně nahmatávají?

ford testy strednitrida  

Nový přístrojový štít dostal tvarování ve stylu malé Fiesty, mezi budíky je informační panel – vše je dobře čitelné a přehledné. Pouze nám staromilcům chybí ukazatel teploty chladicí kapaliny – ten je sice ukryt v menu, ale kdo má za jízdy zdolávat několikeré mačkání kolébkového přepínače na volantu!?

Hnědá kožená sedadla (s vyhříváním i ventilací) vypadají i díky prošití skvěle a skvěle se v nich také sedí. Opěradla o výšce 61cm poskytují slušné boční vedení, průměrný Evropan bude opravdu spokojen. Nevysouvací sedáky o délce 49 cm jsou dostatečně dlouhé, ale už i Opel umí nabídnout jejich prodloužení, které občas přijde vhod. Místa je vepředu přehršel a i vzadu je na tom kombi ve všech směrech také velmi dobře (délka sedáku 50 cm, výška opěradla 59 cm). Nohy se však hůře zasouvají do mezery pod předním sedadlem, zejména pokud řidič vyhledává nízký posaz. Díky širokým dveřím se vpřed i vzad snadno nastupuje. Tak má vypadat plnohodnotná střední třída.

ford testy strednitrida Volant má optimální průměr 37 cm, mohl by však mít tlustší věnec – třeba i za příplatek, tento je opravdu příliš útlý. V čelním skle se dost často zrcadlí mřížky vydechující vzduch na čelní sklo a díky jejich tvarování odraz vypadá jako ledvinky na nejnovějších vozech BMW. I když proti mnichovanům nic nemáme, raději bychom se bez toho obešli. Pochvalu modrý ovál zaslouží za jasné a příjemné bílé světlo, které se line z interiérového LED-osvětlení.

Menší bráška lokomotivy

Pod kapotou testovaného exempláře pracuje nový naftový čtyřválec z dílen PSA-Ford přeplňovaný jediným turbodmychadlem. Z objemu 2179 cm³ dokázali motoráři vykouzlit výkon 147 kW (200 koní) při 3500 min^-1 a také točivý moment 420 Nm dostupný v rozmezí 1750 až 3000 min^-1. V rámci jednoduše přeplňovaných čtyřválců se jedná o extrémní hodnoty. Agregát dostal nové osmiotvorové solenoidové vstřikovače paliva, pracující s tlaky až 1800 barů a také inovované spalovací prostory a modul řídicí jednotky. To vše mělo přispět ke snížení emisí a hluku při chodu. Plnící tlak turbodmychadla vzrostl na 1,8 baru.

Po nastartování studeného motoru tlačítkem (klíč stačí mít u sebe) je všem jasné, jaké že palivo agregát spaluje. Je slyšet naftový klapot, který je sice slušně utlumený, ale od nového motoru bychom čekali příjemnější zvukový projev. Navíc do volantu a pedálů pronikají lehké vibrace. Situace se zlepší po prohřátí, ale kolem 1500 min^-1 lze zase slyšet svištící turbodmychadlo, takže hlavně při jízdách po městě vám v okolí této mety bude dělat nechtěného společníka. A když už jsme v metropoli, tak přidáme rovnou i spotřebu, která činila lehce pod 8,5 l/100 km.

ford testy strednitrida  

Vyrazme ale mimo město, kde se Mondeo cítí daleko lépe. Pokud zrychlíte na 100 km/h bude motor na šestku točit 1900 min^-1. Aerodynamický šum je na velmi nízké úrovní a ani agregát v podstatě není slyšet. Navíc se bude spotřeba pohybovat v příjemných číslech, konkrétně jsme odečetli 6,3 l/100 km. Na kvalitním povrchu je uvnitř příjemné ticho, na dálnicích slyšíte tlumené bouchání při přejíždění větších spár.

Při troše snahy a dodržování mimoměstských limitů se lze dostat na 6 litrů, ale podvozek vás ke kolébavé a klidné jízdě rozhodně nabádat nebude – o tom ale později. Při svižné jízdě počítejte se spotřebou o litr vyšší.

To správné teritorium

Ani při jízdě po dálničních tepnách vám úsměv z tváře nezmizí. Motor není prakticky slyšet, aerodynamiku zastupuje lehoučké svištění vzduchu kolem zrcátek a v autě panuje příjemný klid. Dokonce jízda na krátkých příčných spárách je velmi dobře utlumená. “Dva-dvojka“ na šestku při 130 km/h potřebuje jen 2450 min^-1 a konzumuje 7,6 l/100 km. Síly má na rozdávání, takže ani předjíždění či stoupání není problémem, stačí pravou nohou pouze udělit pokyn a vůz táhne kupředu nezávisle na všech ostatních podmínkách. Tak si představujeme ideálního společníka na několikasetkilometrové cesty. A to máte ještě k dispozici několik pomocníků.

ford testy strednitrida  

Tím prvním je systém interaktivního řízení jízdní dynamiky IVDC, jehož součástí jsou nastavitelné tlumiče. Vaše pozadí hýčká režim Comfort a vy tak po nejrychlejších silnicích plujete houpavým stylem. Samozřejmě nemůžete očekávat hýčkavost Hydractivu od Citroënu, ale i tohle nastavení je dost komfortní. Hmotu nad přední nápravou ale stále dobře cítíte, při přejezdu větších příčných nerovností se předek ještě trochu “dovlňuje“ za zbytkem auta, který již pluje v klidu dále. Vadilo nám pouze umístění tlačítek na přepínání režimů vespod středové konzoly, někde po ruce by se místo nenašlo?

Další pomocnou ruku podává také systém LDW, který hlídá, zda neúmyslně neopouštíte jízdní pruh. Na prudké přejetí čáry nereaguje, při pozvolném vás upozorní vibracemi do volantu. Prostor vedle vás – mrtvý úhel – má na starost BLIS a dálnice je přesně tím teritoriem, ve kterém funguje bezvadně. Za chvíli se na žlutou signalizaci ve vnějších zpětných zrcátkách naučíte spoléhat a zjednodušovat si tím cestování. V noci a v blízkosti svodidel ovšem systém občas chytá “duchy.“ Pokud někdo po pomocnících netouží, lze je jednoduše (na páčce levého blinkru resp. v menu palubního počítače) vypnout.

Tradiční kvality

Řízení je příjemně tuhé, brzdy fungují na jedničku a jsou dobře dávkovatelné. Řazení šestistupňové manuální převodovky je přesné a při klidném používání s ním nebudete mít problém. Pokud budete sportovně skotačit tak počítejte s tím, že při přechodu přes neutrál bude lehce drhnout.

ford testy strednitrida  

Abychom nezapomněli – sportovní choutky ukojíte po přepnutí podvozku do režimu Sport. Podvozek citelně přituhne, vymizí plavné pohupování režimu Komfort a lehké náklony režimu Normal. Příď se při brzdění nenoří a při akceleraci nezdvihá, boční náklony taktéž vymizí. Zároveň se nedočkáte tvrdosti motokáry, takže nepřijdete ani o zuby. Někdo tím může být zklamán, my ostatní oceníme agilnost, se kterou se jde i s kombíkem dlouhým přes 4,8 metru proplétat zatáčkami či vracečkami. Váhu agregátu tam vepředu však stále cítíte. Srovnání s moderním 2,0 EcoBoost (176 kW) ukáže nevýhody úsporného turbodieselu v plném světle.

A co Newtonmetry na přední nápravě? Pozor je třeba dávat hlavně na mokrém či vlhkém asfaltu. Pneumatiky GoodYear Efficient široké 215 mm nedokážou přenést na tento povrch plný výkon resp. všechny Nm, které máte na první a druhý rychlostní stupeň k dispozici. Ke slovu se tak obvykle hlásí stabilizace, která na vás zuřivě bliká a omezuje vás. Nebo snad zachraňuje?

Na závěr si neodpustíme pár prohřešků či nedokonalostí, kterými testované Mondeo oplývalo. Zadní parkovací kamera je skvělá věc, která usnadňuje couvání i méně zkušeným jedincům. Ta v Mondeu však funguje pouze, když zařadíte zpátečku a když máte zapnutý displej – třeba rádio. Pokud jej zrovna nepoužíváte tak se kamera sama neaktivuje a vy máte k dispozici pouze senzory. Z jiného soudku – po usednutí do vozu se někteří rádi zamykají. Tak se uzamknete ještě před nastartováním a sklopí se vám vnější zpětná zrcátka. Nastartujete a ony zůstanou stále sklopena. Musíte jim pomoci odemknutím nebo tlačítkem na dveřní opěrce. Nebo to udělat naopak – první nastartovat a pak zamknout.

ford testy strednitrida Tak jako u mnoha jiných vozů i zde byl “chytrý“ rádce pro ekonomický provoz, který vám pomocí šipek ukazuje okamžik vhodný k řazení. Stejně jako jiný se snaží držet otáčky co nejníže – v tomto případě mezi 1500 a 2000 min^-1. Ovšem šipku nabádající k podřazení jsme nezahlédli ani jednou. Jak moc jste poslouchali si pak můžete zkontrolovat na pětilístečkové květince v menu palubního počítače, jejíž lístečky podle poslušnosti zelenají. Jak jsme dopadli nechtějte raději vědět…

Závěr

Venkovní provedení modernizovaného Mondea se od svého předchůdce zase tak moc neliší, upravené jsou pouze detaily. To však podle nás stačí k tomu, aby pohledný a nikterak zastaralý design obstál v konkurenci střední třídy po další tři roky. Interiér dostal malou omlazovací injekci, nyní vypadá urozeněji a přívětivěji.

Turbodiesel 2,2 TDCi pod kapotou je klenot, který sice neoplývá extra tichým chodem (poslechněte si EcoBoost), či linearitou, má ale síly na rozdávání. Nejlépe je mu stejně jako celému vozu na dálnici, kde letí kupředu jako japonský šinkanzen. Díky nastavitelnému podvozku si užíváte komfortu, který můžete na okresních silnicích po přepnutí do režimu Sport vyměnit za zábavnou jízdu (v rámci možností turbodieselu).

Na pár drobností, nad kterými jsme kroutili hlavami, jsme si po čase zvykli. Žádné zásadní slabiny jsme totiž u vozu našlapaného výbavou během osmi stovek ujetých kilometrů nenašli.

ford testy strednitrida  

* cena motorizace 2,2 TDCi 147 kW nebyla v době testu stanovena

Plusy:

• Výkonný motor
• Přiměřená spotřeba
• Dynamický design
• Gigantický interiér
• Nízká nakládací hrana zavazadelníku
• Působivé vnitřní osvětlení

Mínusy:

• Hrubší naftový chod studeného motoru
• Turboefekt kolem 1800 min-1
• Nutnost sklopit sedáky a opěradla zvlášť
• Malé a úzké ovladače teploty na středové konzole
• Chybějící ukazatel teploty chladící kapaliny na přístrojovém štítu