TEST Honda Jazz Hybrid: První jízdní dojmy

Honda začíná v Česku prodávat další hybridní auto – Jazz, a v současnosti tak její portfolio těchto verzí čítá tři modely. Dá se říci, že v tomto případě je jeho cena (poprvé) spíše příjemným překvapením, je totiž jen o dvacet tisíc dražší, než verze s výchozí motorizací a převodovkou. Oproti stejně vybavené verzi s manuálem představuje pořízení hybridu navýšení o 50 tisíc, což je zcela v duchu dieselových alternativ u konkurence.

Podle očekávání je jeho technika kompletně převzata z většího a (výrazně, o 90 tisíc Kč) dražšího Insightu, je ale zase o něco vylepšena. To je ale poznat až při jízdě, kterou jsme absolvovali na silnicích v okolí Mělníka, respektive zámku Liblice. Auto je k nepřehlédnutí – má výrazný zelený lak, specificky řešenou masku chladiče a čirou optiku zadních svítilen.

Na začátku testovací trasy nulujeme palubní počítač a „mise“ je jasná – vyzkoušet nejen spotřebu při normální jízdě, ale také otestovat jízdní vlastnosti omlazeného japonského mini-MPV, vybaveného hybridním ústrojím. Jazz zdá být o něco lépe odhlučněný, než jeho větší příbuzný, to by ale rozřešilo až přímé srovnání. O čem ale není pochyb už při klidné jízdě okreskovou stovkou, podvozek o poznání lépe tlumí rázy od nerovností a je i celkově vyspělejší – jeho náklony v zatáčkách jsou jen lehké a celkově šasi působí pevným, robustním dojmem.

Aby Honda zvýraznila nezřídka opomíjený fakt, že je i asistenční systém IMA schopen jízdy výhradně na elekromotor, byť pouze nevynuceně, v závislosti na aktuálních jízdních podmínkách, zakomponovala do svého grafického monitoru činnosti systému piktogram EV. A je třeba říci, že díky úpravám IMA je vidět při jízdě v obci poměrně často. Přepínání pohonu pouze spalovacím motorem a jízdou s asistencí IMA, popřípadě pouze na elektřinu je téměř neznatelné, o dobíjení akumulátorů pochopitelně řidič ví pouze díky sledování monitoru v kapličce.

Další příjemnou novinkou je chování systému při akceleraci. Při mírném sešlápnutí plynu se elektronika převodovky nesnaží hnát za každou cenu motor do vysokých otáček a více využívá síly elektromotoru. Ten také zabírá rychleji, takže zatímco dosud nejdříve vyletěly otáčky a teprve pak začal Insight zrychlovat, nyní je díky zásahu elektromotoru znát nárůst dynamiky a teprve poté jde benzinová třináctistovka do otáček.

Trasa vede po okreskách, kde se pohybuji kolem stovky, po opuštění obcí zrychluji tak, jako s běžnými auty, navzdory modrému podsvícení rychloměru (i Jazz Hybrid disponuje systémem Eco Assist, jenž mění podbarvení podle intenzity sešlapování plynového pedálu) a vjíždím do Mělníka, jenž je ucpaný snad vždy, když jím projíždím. Po zastavení auta v módu Econ elektronika vypíná motor a opět ho aktivuje po polevení tlaku na brzdový pedál. Jazzík se poté rozjíždí temperamentně a tiše, při intenzivnějším tlaku na plynový pedál s lehkým škubnutím, přece jen má automat spojku a nikoli měnič.

Projel jsem Mělníkem a stejným jízdním stylem dorazil do Liběchova. Palubní počítač ukázal na cca 20km trase 4,7 l na 100 km. Na to, že šlo o jízdu běžným stylem, to je parádní výsledek a troufám si odhadovat, že by v reálném provozu mohl být Jazz úspornější než Insight. Následuje mimořádně klikatá silnice plná náročných zatáček, kde prověříme jízdní vlastnosti malého hybridu.

Jak už jsme naznačili výše, naladění šasi vypadalo poměrně slibně a ostřejší jízdní styl to potvrdil. Oproti dosavadní verzi se Hybrid naklání výrazně méně a v zatáčkách si zaklekne, takže je jeho chování v oblouku čitelné. Podvozek má lehce nedotáčivou charakteristiku, z níž ho nevyvede ani nouzové brzdění v zatáčce a blížící se limit dává auto dobře najevo, takže umožňuje vcelku svižný jízdní styl, při němž řidič ocení i přepracované řízení s větším a vcelku přirozeně působícím odporem posilovače. Dá se tedy říci, že Jazz Hybrid dokáže nabídnout jak velmi zajímavou spotřebu, tak slušné jízdní vlastnosti, což doplňuje svými vyhlášenými vlastnostmi – prostorností (základní velikost kufru se neměnila) a variabilitou.

V rámci prezentace jsme měli možnost vyzkoušet i faceliftovaný Jazz bez hybridu. Vyšel na nás bohužel exemplář na zimních pneumatikách, které při teplotách kolem dvacítky jen tekly, což pochopitelně trošku zkreslilo dojem, nicméně ani tak nešlo přehlédnout, že v tomto případě už změny v rámci faceliftu nejsou tak markantní.

Také standardní verze tlumí nerovnosti lépe, než model před faceliftem, ale úrovně hybridu zdaleka nedosahuje, navíc se v zatáčkách více naklání. I řízení zůstalo přeposilované a při brzdění nebo polevení tlaku na plynový pedál dochází k odlehčování zadní nápravy, která má tendence k přetáčivosti. Pětistupňový manuál má stále krátké a přesné dráhy a vynikající točivá stokoňová třináctistovka nadchne stejně, jako před třemi lety.

Honda Jazz Hybrid vypadá tedy po prvních absolvovaných kilometrech velmi zajímavě, uvidíme, zda se první dojmy potvrdí v klasickém testu.

Honda Jazz 2011: Malý facelift a CVT