TEST Hyundai ix35 2,0 CRDi 4x4 – Štika v bahně

Co by to bylo za SUV bez nafty v nádrži a občasného prohrábnutí obou náprav? Že většinu života stráví na vysokohorských cestách z Kauflandu do kadeřnictví a úspornost turbodieselu je prověřována průměrným přesunem na vzdálenost dvou kilometrů? Žádný problém.

Bez turbodieselu a drsného pohonu obou náprav se v české kotlině neobejde ani městský crossover, natož kompaktní SUV. Hyundai je globální značka, takže zteč evropského trhu se bez nafty opět neobešla. Zatoužíte-li zasouvat do hrdla svého miláčka širokou černou pistoli, je na místě průzkum ceníku.

Relativně omezený rozsah individualizace výbavy nového ix35 poněkud vyvažuje možnost volby pohonu předních nebo všech kol, čtveřice motorů a trojice převodovek. I když některé kombinace možné nejsou, přesto se lze v nabídce snadno zorientovat a auto si vybrat téměř na míru. Pro naftychtivé zájemce existuje nejlevnější verze s pohonem přední nápravy, motorem 2,0 CRDi (100 kW) ve výbavě Classic už za 524.900,- Kč. Zážehovou alternativou je agregát 1,6 GDI (103 kW), který se stejnou výbavou, stejným pohonem přední nápravy a stejnou šestistupňovou manuální převodovkou stojí 409.900,- Kč, tedy o nezanedbatelných 115.000,- Kč méně, ale reálně jej bude možné koupit až během roku 2010.

suv hyundai crossover testy  

O stupeň výše stojí silnější naftový dvoulitr, konkrétně 2,0 CRDi (120 kW), který například ve výbavě Style a s pohonem obou náprav znamená cenovku 684.900,- Kč. (Slabší turbodiesel stojí o pouhých 20.000,- Kč méně). Zážehovým ekvivalentem je, alespoň co do výkonu, motor 2,0i DOHC D-CVVT VIS (120 kW) za cenu 589.900,- tedy o 95.000,- Kč více než výkonově srovnatelný naftový motor. I přes nepochybné výhody, které v určitém způsobu a intenzitě využívání vznětové motory přináší, je v případě ix35 na místě pečlivé zvážení, zda je právě pro daného zájemce naftový pohon to pravé.

Náš nedávný první test modelu ix35 se zážehovým motorem a automatickou převodovkou tak nyní doplňujeme o potenciálně nejprodávanější verzi, tedy naftového agregátu spojeného s manuální převodovkou a pohonem obou náprav.

Design míjíme bez zastavení. Vysoká příď je ve zvolené barvě poměrně nápadná zvláště při bočním pohledu, během týdenního využívání vozu jsme si ale bez problémů zvykli. Účelnost prohrála boj s designem na relativně málo frontách, k nejnápadnějším poraženým patří boční pseudookénko za C-sloupkem. Chválíme naopak rozměrné plastové kryty dveří, které pomáhají opticky zmenšit značnou výšku vozu.

suv hyundai crossover testy  

Uvnitř nacházíme sedadla čalouněná kombinací látky a kůže, která působí jen o málo méně honosněji, než ta celokožená v dříve testovaném modelu, znatelně lépe ale pomáhají držení těla v zatáčkách. Interiéru dominují poměrně tvrdé, nicméně dobře zpracované a neskřípající plasty.

Vysoká spodní hrana oken není při řízení na závadu, děti v sedačkách na zadním sedadle budou ale očima hltat přinejlepším detaily čalounění dveří – ven prostě snadno neuvidí. Styl pracoviště řidiče opět zevropštěl, ergonomické výstřelky se omezily pouze na obří spínače vyhřívání oken a přepínač palubního počítače pod volantem. I po deseti tisících km na tachometru byly ve voze cítit plasty měrou, kterou jsme u vozů východních značek už téměř odvykli.

Rodinnému využití naopak pomáhá dostatek odkládacích prostor v kabině a především uspořádání zavazadelníku. Základní objem 465 litrů je limitován mj. plnohodnotným náhradním kolem v jeho podpalubí, po sklopení zadních opěradel lze objem zvětšit až na 1436 litrů.

Vznětový přeplňovaný čtyřválec se vstřikováním common-rail byl ve voze přítomen ve své slabší variantě, tedy s maximálním výkonem 100 kW při 4000 otáčkách. Ani studené starty autem nijak neotřásají a hlučnost neroste až do zmíněné otáčkové hranice. Motor o sobě dává vědět od cca 1300 min^-1, maximum točivého momentu nabízí při 1800 min^-1. Ustálená jízda stokilometrovou rychlostí znamená 2200 min^-1, šestilitrovou spotřebu a velmi dobrou pružnost i na šestý rychlostní stupeň. Dálniční limit vytočí stejný převod na 2700 min^-1, a spotřeba vzroste přibližně na 7,8 l/100 km. Převody s výjimkou prvního „vyprošťovacího“ jsou spíše do rychla, pružný motor pak dílo dokonává: s trochou rozumu mezi sedadlem a pedály se i poměrně těžká čtyřkolka pohybuje po městě se spotřebou pod 7,5 l/100 km, komické tovární hodnoty 6,7 l/100 km se nám ale dosáhnout nepodařilo. A že jsme se snažili.

suv hyundai crossover testy  

Kvitujeme přímé řízení a relativně tuhé odpružení – obojí přispívá k příjemnému ovládání vozu na kvalitním povrchu, elektrický posilovač řízení ovšem maže i poslední zbytky vazby mezi řidičem a silnicí. Slečnám a méně stavěným mužům s hadrovitým úchopem bude ale možnost ovládání volantu jedním prstem i ve vyšších rychlostech snad vyhovovat. Sedmnáctipalcové pneumatiky nepřenášejí od děr na silnici tolik rázů jako dříve testované osmnáctky, pro milovníky komfortu ale doporučujeme jít ještě o palec níže. Půjčte si u dealera auto, přejeďte první retardér a budete vědět, o čem mluvíme.

suv hyundai crossover testy Schopnosti ix35 mimo zpevněné povrchy limituje kromě zvolených pneumatik především světlá výška 170 mm. V běžném režimu umožňuje systém přenést na zadní nápravu až 50 % točivého momentu, tlačítkem lze tento poměr dokonce natrvalo uzamknout. Na většinu „nesnází“ typu výjezdu k horské chatě bez řetězů to bude pravděpodobně stačit, větší dobrodružnost se u zmíněných aut i jejich majitelů ani nečeká.

Hyundai ix35 se slabším vznětovým motorem a manuální převodovkou nabízí vše, co zájemce od dané třídy očekává. Za poměrně ambiciózní cenu nabízí všestranně využitelnou kabinu, tichý, pružný a poměrně málo žíznivý motor a dostatečnou jízdní agilitu.

Plusy

• Prostorný interiér
• Velký zavazadlový prostor
• Tichý motor a pružný motor
• Přímé řízení
• Dlouhé převody a poměrně nízká spotřeba

Minusy

• Horší tlumení nerovností
• Horší výhled vzad
• Drobné ergonomické prohřešky