TEST Infiniti G37x - Nebezpečně ve formě

Už první letmé seznámení se sedanem Infiniti G37 s pohonem všech kol napovědělo, že jde o velmi zdařilé auto, nyní nadešel čas zaměřit se na něj důkladněji. A hned úvodem musíme říci, že realita předchozí očekávání ještě překonala.

Pihy na kráse

Při pohledu na tvary japonského sedanu máme dojem, jako by měl menší krizi identity. Zepředu jako bychom sledovali Mercedes, z boku Lexus GS a celek se příliš ztrácí v oblých tvarech, na nichž abyste nějakou ostrou hranu nebo výraznou linii pohledali. Nelze sice říci, že je G37 ošklivé, jen asi všichni konkurenti v prémiové střední třídě vypadají líp… Ani interiér nebudí přílišné nadšení, i když tam už se rozdíly oproti některým konkurentům stírají. Posaz za volantem je trochu vyšší než bývá u evropských prémiovek obvyklé, ale naštěstí je ještě snesitelný, boční vedení sedadel je dostačující. Pokud však patříte k lidem s vyšším vzrůstem, mohli byste už mít s čalouněním stropu trošku problém.

Malý volant se dobře drží a má široký rozsah nastavení. Na zadních sedadlech zbývá pro kolena pár centimetrů místa, hlava však už je v kontaktu s čalouněním stropu, je tedy třeba se vzadu trochu uvelebit, aby se tam člověk s výškou kolem 180 cm vešel.

infiniti testy vyssistredni  

Kufr o objemu 450 l není z největších, ale nedostatkem místa pro zavazadla také trpět nebudete. To spíš nedostatkem místa pro vkládání předmětů do kufru. Umístění CD měniče ve vstupním otvoru je velice nešťastné a citelně zhoršuje využitelnost kufru.

V8 a orchestr

Vpředu podélně uložený motor si po ťuknutí do startovacího tlačítka odkašle a hlásí svou připravenost hlubokým hučením, jako by ani nešlo o vidlicový šestiválec, ale o V8. Dost možná za to může na šestiválec poměrně velká kubatura 3,7 l, nebo že by snad výrazně nízkozdvihová technika motoru? Takže volič sedmistupňového automatu na déčko a můžeme se opřít do plynového pedálu.

Motor vyrazí překvapivou razancí, a také zvukovým doprovodem, jenž budou asi slabší povahy považovat ze poněkud přehnaný. Ale věřte mi, vůbec tomu nerozumí… Zato můj zanedlouho dvouletý syn ohodnotil ze své sedačky vzadu vpravo práci japonských motorářů uznalým hůůů hůůů, znáte to o tom jablku a stromu, že?

Automat přeřazuje při plné akceleraci při 7200 otáčkách, přičemž červené pole začíná ještě o 200 výš. Tam se ale máte šanci podívat pouze v případě, že přesunete volič převodovky do manuálního režimu a sázíte tam kvalty pomocí hořčíkových pádel pod volantem. Trošku rozpaky způsobuje omezovač zasahující pouze 100 otáček za červeným polem, na druhou stranu však tento šestiválec točí až 7500 min^-1 a to je rozhodně skvělý výsledek

Podřazení provádí sedmistupňový automat za všech okolností rychle, přeřazení je však poněkud americké. Nejvíce je to znát v případě, kdy jedeme pohodovým tempem a následně potřebujeme rychle akcelerovat. Automat podřadí na dvojku, otáčky vyletí až k omezovači, ale tam agregát na okamžik zaváhá, jako by přemýšlel, zda tam tu trojku opravdu má dát. Totéž zopakuje i z trojky na čtyřku. Jakmile však držíme chvíli ostré tempo, logika automatu se srovná a i přestože je i nadále přeřazení pomalejší, nijak dramaticky to nevadí.

infiniti testy vyssistredni  

Zvuk motoru je opravdu nakažlivý a dynamika po pravdě řečeno také. Není problém plynule akcelerovat již z nízkých otáček a auto poskytuje nejen sympatický zvukový doprovod, ale i pružnost. Mnohem zábavnější je ale kickdownem pobídnout motor k trysku a sledovat, jak ručička otáčkoměru nahání tu od rychloměru. Přece jen objem 3,7 litru není zrovna málo, 235 kW také ne. Asi stopadesátikilová nadváha proti srovnatelnému BMW při jízdě není příliš cítit. Charakter motoru svádí, a pokud se rozhodnete jízdu si užít, ukazatel palivoměru s velkou radostí ukazuje hodnoty citelně nad dvacetilitrovou hranicí. Pokud budete chvíli držet na rychloměru stovku, zjistíte, že si vůz bere 8,9 l na 100 km. Při dálniční stotřicítce musíte počítat se spotřebou 10,8 l na 100 km, což je také snesitelné. Jenže o tomhle zábavná jízda rozhodně není, a pokud si budete chtít sílu motoru alespoň trochu užít, počítejte s tím, že vám bude palubní počítač hlásit hodnoty od 16 do 18 litrů.

Spíše EVO než "trojka"

Příslušnost spíše k těm větším autům střední třídy a zadokolkové platformy Infiniti si přímo říkají o srovnání s vozy značky BMW, G37x s pohonem všech kol v nás vyvolalo trošku jiné asociace. Spíše než precizně se chovající sedany s roztočenou vrtulí ve znaku se nám vybavila jízda s Mitsubishi Lancer Evolution. Géčko je totiž až překvapivě hravé a je velice příjemné ho řídit. Nechová se totiž jako naprostá většina čtyřkolek, u nichž se lehce nedotáčivé chování mění v neutrální až lehce přetáčivé teprve při tvrdém zacházení. Infiniti působí už při klidné jízdě dojmem zadokolky, avšak se špičkovou trakcí. Příď vozu vůbec nepůsobí těžce a nedotáčivost přichází pouze v případě, že nájezd do zatáčky vysloveně zkazíme.

infiniti testy vyssistredni  

Za běžných podmínek je ale podvozek přísně neutrální s lehkou tendencí k přetáčivosti, kterou lze pobídnout přidáním plynu. V tu chvíli se záď sedanu vydá na cestu vpřed, a tak si jen můžeme vybrat, jestli ho rychlým kontra umravníme nebo zda si dovolíme nějaký ten lehčí driftík pro radost. Díky tomu je jízda s G37x tak zábavná, jako s málokterým jiným autem střední třídy. Vynikajícímu podvozku sekunduje navíc opravdu perfektní řízení. Tomu se sice dá vytknout lehká netečnost kolem přímého směru, ovšem ve všech ostatních případech funguje naprosto fantasticky. Účinek posilovače je přesně takový, jaký by měl být a celý mechanizmus přenáší do rukou naprosto samozřejmě to, co už jsme považovali v současných autech za beznadějně vykořeněné – zpětnou vazbu od kol. Lehké pohyby volantu způsobené vyjetými kolejemi a dalším nerovnostmi vozovky nepůsobí uměle a nepřichází se zpožděním, ale dostavují se v reálném čase. Prostě nádhera!

Dá se asi vcelku domyslet, že bude pérování dost tvrdé. Ano je, a to i na poměry prémiových sportovních sedanů této třídy. Svou tuhostí se docela blíží tomu, co lze čekat u M paketu od BMW, takže se osádka vozu na nerovné silnici dost výrazně natřásá a bohužel se v kabině občas ozývají i pazvuky z palubní desky. Jenže skvělou práci neodvedli japonští inženýři jen při nastavení podvozku, ale i při výběru tlumičů. Ty totiž nedovolí téměř žádné nerovnosti silnice projevit se v kabině tupým rázem ani nelibým zvukem. Nepříjemná tedy jízda v Infiniti opravdu není, k čemuž přispívá i znamenité odhlučnění kol a poměrně slušně vyřešené obtékání vzduchu.

Japonské BMW

Svého času se o Hondě říkalo, že je japonským BMW. Jenže jak čas plyne, z japonského BMW se stalo spíš japonské Audi a původní titul tak může směle připadnout nejmladší z japonských prémiových značek. A ta se opravdu snaží – až na trochu vyšší posaz a občas trochu apatickou převodovku toho nelze sedanu od Infiniti moc vytýkat. Takže pokud z nějakého důvodu nechcete nebo nemůžete mít BMW a nevadí vám benzinový šestiválec s objemem lehce nad 3,5 l, mám pro vás skvělou zprávu – už nemusíte dělat příliš kompromisů!

infiniti testy vyssistredni  

Plusy

• Dynamický motor
• Pohodlná sedadla
• Vynikající jízdní vlastnosti a ovladatelnost
• Přesné a komunikativní řízení
• Účinné brzdy
• Dobrá schopnost tlumit rázy

Mínusy

• Poměrně tvrdé pérování
• Vyšší posaz za volantem
• Pomalejší přeřazování převodovky
• Méně místa vzadu pro hlavu
• Omezený vstupní otvor do kufru a menší zavazadlový prostor
• Vyšší hmotnost