TEST Jízdní dojmy: Jaguary XF Sportbrake a XJR575. Rodina a luxusní sportování

Od představení druhé generace Jaguaru XF před dvěma lety neměl britský výrobce ve vyšší střední třídě kombi, což se právě mění. Novinka přijíždí s očekávaným, velmi elegantním designem zádě a vedle sedanu se nemá vůbec za co stydět. Mnoha kolegům dokonce připadá líbivější. Lze tak očekávat, že si ji leckterý zákazník vybere jen proto, že se mu prostě líbí, aniž by hrál kufr hlavní roli.

Základní objem se nezvětšil nijak dramaticky, sedan nabízí 540 litrů, kombi Sportbrake pak 565 l. Ve vyšší střední třídě jde o obvyklou hodnotu, větší je jen Mercedes třídy E (640 l). I ten pak přerůstá duo Passat/Superb (650/660 l).

TEST Jaguar XF Sportbrake 2,2D – Lord chatař

Zásadním bonusem kombíku proti sedanu je pochopitelně lepší přístupnost a využitelnost až ke stropu, po sklopení opěradel přepraví nováček až 1,7 m³.

Konstruktéři si dali za cíl vytvořit praktickou jeskyni s rovnými stěnami bez výstupků a záhybů, což se podařilo. Schránky na drobnosti jsou schované za dvířky v bocích. Samozřejmostí je pečlivé čalounění a přítomnost nejrůznějších kotevních přípravků. Potěší taková drobnost jako kožené poutko pro zvedání podlahy. Ta je zcela rovná a lícuje s nákladovou hranou, takže i dlouhé předměty naložíte velmi pohodlně. Roleta se po otevření víka sama odsune vzhůru, tudíž se jí nemusíte nijak zabývat. Jízdně jsme nepoznali proti sedanu rozdíl, hmotnost narostla podle verze o 65 až 125 kg. Vyzkoušeli jsme tři motory. Dvoulitrový diesel nenadchne, ani neurazí. Jede adekvátně a po pravdě nás nenadchl spotřebou, když v kopcích nárokoval ve verzi 4x4 mezi osmi a deseti litry – a to jsme na něj ani moc netlačili.

Mnohem důstojnější nám připadal pocitově lehčí a obratnější benzinový dvoulitr. Spotřeba neklesala pod deset litrů, ale alespoň jsme se hezky svezli. Podvozek XF je trošku hlučnější, ale pevný v kramflecích a věrný sportovní pověsti značky.

Třílitrová nafta by vás měla zajímat nejvíc. Tři sta koní a sedm set newtonmetrů jede náramně, pěkně zní, spotřeba na naší trase se držela do devíti litrů.

Paleta motorů je v Česku zatím skromnější než u sedanu, chybí například nejslabší a nejsilnější verze benzinového dvoulitru nebo vrcholný třílitrový šestiválec.

Jaguar XJR575: Jumbojet i stíhačka

Jaguar XJ je s námi od roku 2009 a stále nekončí. Dotaz na novou generaci odbyl šéfdesignér Ian Callum úsměvem a poznámkou, že příští rok to nebude. Pro následující sezonu se mohou zákazníci těšit na pár vylepšení. Nový je multimediální systém a přibyla řada asistečních systémů. Současně vstoupí na trh nový vrcholný model XJR575. Ten nás v kraji portského vína potěšil svou přítomností v nové křiklavé modři Velocity Blue. Samotná verze XJR není novinkou. Kompresorem přeplňovaný mamut 5.0 V8 byl celé roky třešničkou na dortu třílitrových šestiválců. Teď posílil z 550 na 575 koní (proto XJR575), a jak prozrazuje tabulka, polepšil si ve všech ohledech.

Vyrážíme v pohodovém tempu, seznamujeme se a zvykáme si. Dostali jsme exemplář s pravostranným řízením a jízda vpravo je hodně proti přírodě. Vše, co jinak děláme automaticky, teď musí mozek řešit. Nepřirozený je pohled do zrcátek, celkové vnímání auta, o odhadu rozměrů nemluvě. Plujeme dálnicí a kocháme se fantastickým odhlučněním i komfortem odpružení. I Portugalci umějí vyrobit výmoly a ani na nich nám nepřipadá sportovní podvozek nepohodlný. XJR je o hodně jiné než německé luxusní sedany. Interiér s nízkou palubní deskou těsně obepíná posádku a vytváří svérázné prostředí. Na to, jak je auto obrovské, najdete vpředu minimum místa, s jaguarem zkrátka srostete v jedno tělo a jednu duši. Cítíte každý pohyb karoserie, ruce jsou zásobeny dostatkem informací od kol, řízení je na tuto třídu neskutečně přesné a citlivé. Líbí se nám, že Jaguar dělá věci po svém.

Dálnici střídají klikatice, volíme nejostřejší režim a utíráme slzu dojetí – tak krásný řízný zvuk je dnes vzácnost. Motor má nehoráznou sílu a neuvěřitelně okamžité reakce. Mechanicky poháněný kompresor je jiná liga než výfukovými plyny hnané turbo. Otáčky motoru přesně kopírují pohyb pravé nohy na plynu, až máme pocit, že nám auto čte myšlenky. Nekonečné serpentiny jedeme naplno a s každou zákrutou se náš úsměv rozšiřuje. Chce to naučit se pracovat s hmotností toho autobusu, být citlivý na plynu a pak přichází euforie. Žádný z německých konkurentů nemá sportovní část osobnosti tak ostrou. Jen klasické ocelové brzdy, krotící 1,9 tuny, časem dost vadly. Karbon-keramické kotouče by přišly vhod. U auta za čtyři miliony by příplatek málokdo neřešil.