TEST Kia Sorento 2015: První jízdní dojmy z Česka

Pro značku Kia představuje velké SUV Sorento nejluxusnější a nejprestižnější model, což je pochopitelně dáno jak jeho velikostí, tak cenovkou. A to představovalo u dosavadní generace malinko problém, protože dnes už minulé Sorento (první dojmy s ním jsem vám tenkrát shodou okolností zprostředkoval také já, byť z celoevropské prezentace), bylo v některých ohledech o kompromisech.

Proto jsem ještě před oficiálním začátkem prezentace vyzvídal u PR manažerky Kia Katky Jouglíčkové, jak lidé od značky sami vnímají rozdíl mezi oběma generacemi. Odpověď jsem vcelku očekával - změny jsou prý opravdu velmi výrazné a budu prý překvapen, současně se také dozvídám, že korejský topmodel umí česky, a to nejen co se informací na přístrojovém štítu týče, ale také navigace a hands-free. Nezbývalo tedy, než ověřit ten posun vpřed zkušební jízdou.

Co se technické stránky věci a novinek nové generace týče, ty už vám přiblížil Ondra Chamilla v prvních dojmech se Španělska a díky stejnému článku už máte určitou představu o tom, jak asi Sorento funguje. Jenže nezřídka se stává, že auto funguje v našich podmínkách přece jen jinak a dojmy se tak mohou lišit, navíc při první prezentaci vozu pršelo. A to je i tento případ - mé poznatky z krátké zkušební jízdy jsou do jisté míry odlišné, ovšem od zveřejnění regulérního týdenního testu vás dělí už jenom několik dní a to už budeme mít Sorento prověřeno opravdu důkladně a s jednoznačným závěrem.

Tak pojďme na věc. Musím říct, že po stránce vzhledu na mě Sorento nedokázalo zapůsobit jinak, než vnějšími rozměry. Je prostě už od pohledu obrovské, ovšem styling vyznává filozofii "šedá myš" - nic neupoutá při zběžném pohledu vaši pozornost, což se oproti dosavadní, vcelku agresivně stylizované generaci trošku škoda, zvlášť s ohledem na to, že menší modely značky jsou dnes naopak vizuálně velmi atraktivní.

Po otevření dveří se ovšem objevuje úplně jiný svět. Už "měkký" zvuk při otevírání naznačuje, že se tady hrálo s detaily a to je pouze začátek - Sorento ani uvnitř není žádný "plasťák", kam oko pohlédne, tam najdete měkčené materiály a i ty tvrdé působí na pohled příjemně. Můžeme se sice bavit o designu palubní desky, ale interiér nejspíš nikoho nezklame a stávající klientelu Sorenta už vůbec ne. Zhýčkaný Evropan tak může žehrat snad jen na povrchovou úpravu měkčených plastů, jejich struktura je taková ...americká a také schopnost pohlcovat odrazy nedosahuje místních standardů, dost se leskne.

Když už jsme u těch negativ - sedadla jsou sice komfortní, ale v zatáčkách v nich snad musí lítat i tělnatý Amík, jak jsou široká, na boční vedení narazíte až poté, co se váš gluteus maximus už nějakou dobu klouže po koženém čalounění vyhřívaných i ventilovaných sedadel. A snad ještě jeden nedostatek - osobně nemám žádné pocity méněcennosti z klasických voličů automatu, ale ten v Sorentu je prostě ohavnýýý.

Sice to působí spíše jako kritika kokpitu, ale nenechte se mýlit, kabina je opravdu překvapivě příjemné místo k žití. Tak příjemné, že dosavadní klientela Sorenta bude doslova v šoku a ti u modelu noví majitelé nebudou muset omluvně krčit rameny, že to je přece jen "levné" korejské auto. Když k tomu přidáte velkorysý prostor i ve druhé řadě sedadel (tou třetí bohužel zkoušený vůz vybaven nebyl) a kufr, jenž v pětimístné konfiguraci nabídne 660 l prostoru (605 u sedmimístné verze se sklopenou třetí řadou a 142 l se vztyčenou), bude Sorento velmi silný hráč v segmentu rodinných SUV.

O záplavě elektronických udělátek a infotainmentu asi není třeba se rozepisovat, Sorentu prostě rozhodně nechybí nic, co byste našli u konkurence, za zmínku ovšem určitě stojí systém ATTC (Advanced Traction Cornering Control), jenž v zatáčce v případě potřeby přibržďuje vnitřní zadní kolo a pomáhá tak omezovat nedotáčivost. Po nastartování je znát, že čtyřválec 2,2 l s výkonem 147 kW a točivým momentem 440 N.m už není takový "žentour" jako dřív - jeho odhlučnění je výrazně lepší, s ohledem na současné poměry ve třídě pak zhruba průměrný, úrovní vibrací je to pak trošku horší průměr. V součtu to ovšem znamená, že v kabině neobtěžuje, jakkoli o něm posádka při jízdě ví. To je ovšem částečně způsobeni o tím, že do kabiny proniká v jisté míře i aerodynamický hluk.

Šestistupňový automat řadí rozvážně, avšak hladce a bez cukání, síla motoru si s téměř 1,9 tuny vážícím SUV poradí bez sebemenších problémů. Překvapí na danou kategorii vskutku miniaturní volant, bohužel také s docela tenkým věncem, jenž ovšem spolupracuje s lehkým (ve standardním módu), avšak nepřeposilovaným řízením, které je přesné a příjemně strmé, což řidiči dává pocit lehkosti a snadné ovladatelnosti.

Není to však jen pocit, jistě i díky zmíněnému ATTS Sorento ani na českých okreskách nepůsobí jako neohrabaný mastodont. Velmi dobře maskuje svou váhu a v zatáčkách působí při rozumných rychlostech hbitěji, než by člověk od tak velkého auta čekal. Pravdou je, že by ATTS mohl mít ještě ostřejší naladění, ale míra nedotáčivosti Sorenta je překvapivě malá, pokud se to tedy nepřežene s nájezdovou rychlostí, pochopitelně.

Pokud čekáte, že TEĎ to přijde, tak bohužel. Sorento se rázně vypořádalo i s jedním z největších problémů předchůdce a je při tom všem až extrémně pohodlné. Na větších nerovnostech se podélně a občas i příčně pohupuje, čímž evokuje highendové SUV modely Land Roveru a zdá se, že zvládne i krátké nerovnosti. Vybraná trasa sice byla, co se záplat týče, 50 odstínů šedi, ale je pravdou, že chyběly spáry a výtluky, definitivní verdikt v tomto ohledu tedy padne až při testu. Ovšem i když jsme opustili silnici a vyjeli na polní cestu, degradaci jízdního komfortu jsem nepociťoval. Současně je třeba říci, že co se hluku v kabině týče, jsou pneumatiky spíše až na třetím místě, za motorem a aerodynamikou.

Sorento možná (určitě) není nejlepší velké SUV na trhu, ale přijde mi takhle na první seznámení dobré, hodně dobré a přestože mezigeneračně podražilo, stále je za velmi zajímavé peníze. Jak už jsem poznamenal výše - stávající klientela bude v šoku a pokud vy stále trpíte vůči korejské produkci předsudky, tak nejspíš také.