TEST Mazda6 2.3i Sport
Už při prvních desítkách kilometrů při srpnové novinářské prezentaci jsme se jen stěží bránili pozitivním dojmům z tohoto japonského vozu. Nebudeme vás napínat - klasický redakční test první dojem jen potvrdil.
Mazda 6 je bezesporu autem, do kterého vkládá výrobce velké naděje a jeho vývoji věnoval mimořádnou pozornost. Svědčí o tom i nástup vozu v České republice - o kolika jiných modelech můžeme říci, že byly uvedeny na trh najednou ve třech karosářských variantách, s pěti motory, třemi převodovkami a včetně varianty 4x4? S testováním jsme začali u sedanu s nejvýkonnějším motorem - a udělali jsme dobře.
Tak především: Jestliže kolega z jednoho motoristického časopisu napsal, že okounějícím připomíná tohle auto Alfu Romeo, můžeme se pod tuhle zkušenost klidně podepsat. Podívejte se na fotografie. Auto je ze všech stran štíhlé, přední sdružené světlomety jsou designérským veledílem a zadní skupinové svítilny nemají chybu. Dobrá, jsem osobní. Ale co byste řekli ještě před pár lety na to, že Mazda vyrobí auto střední třídy, které bude mít velmi prudce se svažující přední sklo a B sloupky zamaskované tak, že při prvním pohledu připomíná kupé? Čelní maska říká - jsem ušlechtilý sportovec. Mohutné sbíhající se prolisy na přední kapotě po vzoru sebevědomého Volva S60 pak dávají světu najevo, že solidnost a důstojnost nezůstaly opomenuty. Nejvyšší verze výbavy Sport má v základu sedmnáctipalcová kola.
Kde jste, poučky? Je tenhle krasavec manažerským vozem střední třídy nebo japonskou Alfou 156? Po týdnu radostného nasedání a udivených pohledů okolí (tohle že je Mazda?) musím přiznat, že nárokům manažera i sportovce vyhoví.
Nepřeháním. Manažer ocení mimo jiné to, že opravdu rozměrné zadní dveře se otevírají do velkého úhlu a umožňují tak obchodním partnerům pohodlný nástup i na zadní sedadla. Sportovec pak ocení to, že zavřené zadní dveře jdou spíše tušit než vidět. A tak bychom mohli pokračovat. Manažera potěší příkladně zpracovaná a lícující palubní deska se vším podstatným uspořádaným přehledně a v dosahu ruky či očí. Vše je z kvalitních materiálů a kromě důmyslně ukrytých spínačů vyhřívání sedadel i intuitivní. Sportovec pak bude jistě potěšen materiálem středové konzole, chromovými rámečky přístrojů a červeným podsvícením úplně všeho včetně plastových kotoučů regulace klimatizace. Manažer ocení velmi pohodlná elektricky nastavitelná sedadla, sportovec pak jejich solidní boční vedení.... Mohli bychom pokračovat, ale nemá to mnoho smyslu a ještě jsme se nerozjeli.
Volant s optimálně silným věncem padne dobře do ruky, takže zbývá jen všimnout si toho, že i při 195 cm výšky mám ještě ke střeše daleko, že dlouhonohá kolegyně za mnou nemá obvyklé poznámky o místu pro kolena a že je kam si odložit mobil. Po nastartování zjišťuji, že motor je opravdu dobře zvukově ukrocen a ani sousedé zjevně nebudou mít důvod k předčasnému probuzení... Hladká jízda, přesné, i když o malý kousek delší dráhy řazení a motor si jen přede.
Nelze odolat. Jednička, dvojka a... pár důvěrně známých zatáček projela Mazda 6 zhruba stejně rychle jako extrémně neutrální Impreza! Tajemství spočívá v pomocném rámu, na který je uložena dvojitá lichoběžníková přední náprava. Toto na přesnost náročné řešení způsobuje, že se nemění odklon kola ani při propérování - výsledek je ten, že jinak neutrální vůz dá o své nedotáčivosti vědět až tehdy, když už v podstatě svlékáte pneumatiku z předního kola. Zadní náprava typu multilink je pak vybavena další technickou lahůdkou - asymetricky uloženými pružinami a tlumiči. Spolu s mohutnými stabilizátory pak tohle řešení zabraňuje velkým náklonům karosérie. Účinek je impozantní - velmi přesné řízení umožňuje řidiči precizní vedení vozu a ani při hodně krkolomných změnách směru nemá Mazda 6 problém s držením stopy. Když už jsme u řízení - velký rejd a malé náklony můžeme považovat za ctnosti, naopak příčné nerovnosti (řekněme rovnou hloupé a zbytečně vysoké kovové retardéry) se vozu a ni posádce moc nelíbí.
Pohonná jednotka je dalším povedeným kouskem japonských konstruktérů. Nejenže uspořili při vývoji (motory 1.8, 2.0 a 2.3 mají společné vrtání nebo zdvih), ale každé pohonné jednotce dokázali dát do vínku něco, co udělá radost té které cílové skupině. Na třílitrový šestiválec, se kterým se tohle auto prodává zatím v Japonsku můžeme zapomenout, proto se náš businessman i sportovec bude muset spokojit s námi testovanou variantou, tedy řadovým čtyřválcem o maximálním výkonu 122 kW při 6500 otáčkách. A opět se zdá, že oba budou alespoň částečně uspokojeni. Tichý běh, síla nevyžadující časté řazení a překvapivě rozumné spotřeba jsou klady pro manažera. Rychlá duše pak ocení možnost společných výletů ručiček otáčkoměru a rychloměru ke hranicím povolených hodnot za odpovídající zvukové kulisy a kupodivu taktéž solidní spotřeby. Motor táhne odspodu jen zlehka, sílu předvádí až ve středních a vyšších otáčkách.
Sportovec i šéf mají pravděpodobně rodinu se spoustou zavazadel. Nebo přítelkyni se spoustou zbytečností. Nebo aspoň sadu golfových holí - a tohle všechno se i do sedanu vejde. Základní zavazadlový prostor má objem velmi dobrých 500 litrů (stejně jako pověstně všepolykající Octavia), přičemž jednoduchým táhlem v zavazadlovém prostoru lze sklopit opěradla zadních sedadel a převážet tak třeba sáňky nebo malé skříně naležato. Nikdy mě nebavilo to odsouvání zadních bezpečnostních pásů při sklápění opěradel - a tady jde vše samo...
Návrat zpátky z pozitivních dojmů k holým faktům není až tak bolestný. Ve všech režimech jsme dosáhli spotřeby 8,8 l/100 km, což vzhledem k podílu dálnic a popojíždění po Praze považujeme za vynikající hodnotu. Zvukový projev nemůžeme hodnotit, neb jsme motor skoro neslyšeli - zato jsme si užili audiosystému BOSE se sedmi reproduktory (základní výbava verze Sport)...
Nu a když jsme (s onou dlouhonohou kolegyní) na C sloupku objevili nápis airbag a v katalogu si potvrdili, že vše, co se týká bezpečnosti (včetně šesti airbagů) je už v základní výbavě i té nejlevnější varianty, vzdali jsme hledání negativ skoro definitivně.
Ale nezklameme vás, milí čtenáři. Vzdor vcelku marnému výhledu zadním oknem byste u vozu marně hledali parkovací asistent, a to ani za příplatek. Jestliže tenhle "pípák" citelně chybí, pak s jeho kolegou, hlídajícím nezapnuté bezpečnostní pásy si při popojíždění u garáže užijete až dost.
Ale vážně - pokud jsme tento rok byli něčím VELMI příjemně překvapeni, je to právě Mazda 6. Designem počínaje, úrovní zpracování a komfortem pokračuje a motorem a jízdními vlastnostmi konče: střední třída, a zvláště její sportovněji naladění konzumenti se mají věru nač těšit. A to ještě bude turbodiesel... a kombi... a 4x4...