TEST Nové Mini: První jízdní dojmy

Na první pohled se může zdát, že nejnovější generaci Mini od jejího předchůdce rozeznáte jen těžko, několik specifických detailů však nenechá nikoho na pochybách. Revoluční britský hatchback dostal zakulacenější příď a výraznější tvar předních světlometů, které disponují LED technikou. To dosud žádný malý vůz nenabídnul. Pozměněn byl také design víka zavazadelníku a koncových svítilen – jsou větší, mají lehce odlišnou grafiku a širší chromované orámování.

O třetí novodobé generaci Mini se hovoří jako o novém voze zcela oprávněně. Od podlahy až po střechu bychom napočítali plejádu více než 3500 unikátních dílů, které se podepsaly nejen na odlišném vzhledu, ale také na zvětšení základních proporcí. Vůz stojí na zcela nové platformě koncipované hlavně pro pohon předních kol, která umožňuje měnit rozvor a rozchod kol a cizí jí nakonec nebude ani čtyřkolka či hybridní technika. Mini je s délkou 3.821 milimetrů (3.850 ve verzi Cooper S) o citelných 98 milimetrů delší než předchůdce, rozvor náprav se zvětšil na 2.495 milimetrů (+ 28 mm) a do šířky přibylo 44 milimetrů (1727 mm). Vzhledem k potřebám cestujících narostla výška na 1.473 milimetrů (+ 7 mm), což ocení především ti, kteří se posadí na zadní sedadla. Přibylo také pět nových odstínů laku karoserie (Volcanic Orange, Moonwalk Grey, Blazing Red, Deep Blue a Thunder Grey) a v nabídce najdeme dvanáct typů litých kol s velikostmi od patnácti do osmnácti palců.

Interiér

Zatímco předchozí generace měla vše důležité umístěno ve středu přístrojové desky, nová se vrací k osvědčené koncepci kapličky přístrojů před řidičem. Praktičtější uspořádání přitom není samoúčelné – na původním místě se totiž usadil displej multimediálního systému Mini Connected (má úhlopříčku 8,8“), který se ovládá pomocí nového zařízení umístěného mezi předními sedadly. Menu systému a samotný otočný ovladač s dotykovou horní plochou pochází od BMW, nechybí tedy připojení k internetu, možnost zadávání adres do navigačního systému pouhým „psaním“ písmen nebo okamžitý přístup na sociální sítě, což je v dnešní době v podstatě nutnost. Úplnou novinkou je barevný head-up displej (také od BMW), který umí kromě rychlosti vozu a nastavení tempomatu zobrazit navádění navigace či aktuální rychlostní omezení. Ruku v ruce s tím jde i smysl pro detail – startovací tlačítko se přesunulo do spodní poloviny středové konzoly a velkou váhu přikládáme také jeho estetickému ztvárnění.

Mini: S Pacemanem, Coupé a Roadsterem se v nové generace možná rozloučíme

Větší rozměry se podepsaly na prostoru pro posádku. Přestože je Mini skutečně malý vůz, stísněně jsme se cítili pouze na zadních sedadlech. Nad hlavou sice zbývalo zhruba dvacet milimetrů prostoru (při výšce postavy 190 centimetrů), kolena se však dotýkala opěradel předních sedadel a nakonec ani vstupní otvor není kdoví jak velký. Vpředu je to ovšem úplně jiná káva. Sedí se příjemně nízko a další centimetry bychom uvítali pouze v příčném směru. Perfektní pozice k řízení je zajištěna také díky dostatečnému rozsahu podélného a příčného nastavení volantu. V duchu tradic se však se sloupkem řízení zvedá také rozměrný rychloměr s otáčkoměrem. Pokud tedy přes věnec nevidíte na příslušná čísla, seřízením volantu si zpravidla nepomůžete.

Přestože si zákazníci nekupují vozy Mini výlučně kvůli praktičnosti, nyní by už možná mohli. V souvislosti se zvětšením vnějších rozměrů totiž narostl zavazadlový prostor na 211 litrů (+ 51 litrů) a protože je vůz vybaven pneumatikami typu run flat, nepotřebuje rezervu ani lepicí sadu. Pod podlážkou tak vzniknul další prostor pro uložení drobností, přehnanou využitelnost ale nečekejte.

V nabídce vedou tříválce

Třetí novodobá generace Mini přichází se zcela novou motorovou paletou. Z trojice nabízených tříválců jsme vyzkoušeli hned dva, základní dvanáctistovku (Mini One) a vrcholný dvoulitr (Cooper S) si necháme na později.

Jako první jsme vyzkoušeli nový tříválcový turbodiesel 1.5 TwinPower Turbo o výkonu 85 kW (Cooper D) a točivém momentu 270 N.m v 1.750 otáčkách za minutu. Motor nahrazuje dříve používanou šestnáctistovku (82 kW, 270 N. m) a překvapil nás příjemným a vyváženým chodem, který dokáže perfektně maskovat „absenci“ jednoho válce. Nejlepší dynamiky se dočkáte ve středním pásmu otáček, výraznější překračování 4.000 otáček, kdy se do procesu zapojuje všech 85 kW, už proto nemá větší smysl. Oceňujeme však práci manuální šestistupňové převodovky – její kulisa má krátké dráhy a řadicí páka se v ní pohybuje se „sportovním“ odporem.

I přes přítomnost naftového agregátu na přední nápravě překvapilo „ekonomické“ Mini velmi vyváženými jízdními vlastnostmi. Čiperný hatchback se do zatáček vrhá se značnou chutí a známky nedotáčivosti vykazuje mnohem později, než bychom čekali. Náklony karoserie jsou díky skutečně tuhému podvozku prakticky minimální, a pokud se už dostaví, udrží tělo ve vzpřímené poloze perfektní sedadla s výrazným bočním vedením. Jízdní projev navíc zlepšuje další novinka - volič režimů Green, Mid a Sport. Auto v každém z nich upravuje charakteristiku řízení a reakcí na povely plynovým pedálem a nutno podotknout, že ve sportovním módu se Mini chová jako skutečná motokára! Negativa se však najdou – spojení tuhého nastavení podvozku a osmnáctipalcových kol vyžaduje „vyžehlený“ asfalt a strmější řízení s elektrickým posilovačem ztrácí citlivost okolo středové polohy volantu.

Nedlouho po dokončení „naftové“ jízdy jsme usedli do Mini Cooper s další novinkou pod kapotou. Tříválcová benzinová patnáctistovka TwinPower Turbo nahrazuje dosud používanou atmosférickou šestnáctistovku (90 kW). Oproti ní si však výkonově polepšila – 100 kW máte k dispozici v rozmezí 4.500-6.000 min^-1 a točivý moment 230 N.m zasahuje již ve 1.250 otáčkách. Motoru nelze upřít elán a chuť se vytáčet, stejně jako zajímavý zvukový projev. Jeho spojení s automatickou šestistupňovou převodovkou (příplatek 43.650 Kč), která se nabízí vedle klasického manuálu o stejném počtu rychlostí, však není z hlediska požadavku o sportovní svezení úplně ideální. Klasická měničová skříň to totiž s rychlostí řazení moc nepřehání, což může být při potřebě náhlého zrychlení limitující. Změna rychlostí v manuálním režimu, kdy se vyšší stupně řadí logicky k sobě, však funguje daleko lépe.

Stejně jako u naftového Cooperu oceňujeme precizní chování vozu v zatáčkách, ovšem tuhost podvozku je i v tomto případě značná. Problém by se dal vyřešit příplatkem 12.825 Kč za systém dynamické kontroly tlumičů, více o něm si však povíme v klasickém redakčním testu.

Závěr

První jízda s novou generací Mini prokázala tradičně skvělé jízdní vlastnosti i přes výrazný nárůst rozměrů, vzhledem k tuhému (ale jistému) podvozku je však nutné dobře volit kvalitní silnice. Potěšily nás perfektní sportovní sedadla, pozice za volantem a pokrokové multimediální technologie BMW, které ve třídě malých vozů nemají obdoby.

Velkým překvapením jsou zcela nové pohonné jednotky. Oba testované tříválcové motory dokážou skvěle maskovat „absenci“ čtvrtého válce, nechybí jim elán ani adekvátní kultura projevu. K benzinovému agregátu je však lépe volit klasický šestistupňový manuál, který se i v tomto případě vyznačuje přesnými drahami a výborným zpřevodováním.

O kvalitách a záporech třetí novodobé generace Mini se budete brzy moci přesvědčit i sami. Vůz se totiž začne v Česku prodávat již v sobotu 15. března za základní cenu 447.500 Kč.