TEST Porsche Cayenne GTS a Turbo S: První jízdní dojmy (+video)

Výkon 570 koní, točivý moment 800 N.m, maximální rychlost 284 km/h a hmotnost 2.235 kg. Proboha, vždyť tohle nemůže fungovat, pomyslím si, zatímco usedám za volant Porsche Cayenne Turbo S na ze sněhu udělané dráze v bývalém vojenském areálu nedaleko švédského města Skellefteå. Hlavou se mi honí známé přísloví o slonovi v porcelánu a obrázky nekontrolovatelného SUV, jehož plechy jsou krčeny zledovatělým sněhem.

Porsche nás pozvalo na severovýchod Švédska, abychom si vyzkoušeli, jak jeho nejrychlejší a nejsportovnější varianty modelu Cayenne, tedy Turbo S a GTS, zvládají zábavnou jízdu na sněhu. První je rekordmanem Severní smyčky Nürburgringu mezi vozy SUV, tento náročný okruh zvládl pod osm minut, a také se jedná o nejsilnější model řady. Druhý má zastávat nejsportovnější verzi, což není zas takový nesmysl, jak byste si mohli myslet, nyní nově s přeplňovaným šestiválcem místo atmosférického osmiválce. Tyto dva vozy pro nás ale nejsou k dispozici jen na běžných silnicích. Máme si s nimi vyzkoušet hlavně program Winter Driving Experience, který umožní zájemcům o vůz Porsche poznat chování auta na sněhu v kontrolovaných podmínkách.

Dráha v rámci bývalého vojenského areálu je opravdu velkolepá. Nejen že máte k dispozici rozlehlou upravenou pláň s kuželkami pro slalom, nechybí ani ze sněhu vymodelovaná „hadovka“, kruhy pro zkoušení přetáčivého smyku, dlouhá lesní cesta a hlavně již zmiňovaná, pořádně namotaná úzká dráha.

Sedím v rekordmanovi mezi SUV na Nordschleife, a cítím se zde velmi dobře. Člověk si za volantem nepřipadá jako ve velkém neohrabaném SUV, spíše má pocity podobné sportovního sedanu, byť vyšší posed poznat samozřejmě je. Pomalu se však rozjíždím na trať a v hlavě mám neustále ta čísla. Velký osmiválec se dvěma turbodmychadly, železničním točivým momentem a masivním výkonem, to nezní jako ideální auto na sníh, tady mi nepomohou ani standardní karbon-keramické brzdy, zejména když trať při teplotách okolo nuly velmi rychle ledovatí.

Není však čas na paniku, snažím se brzdit co nejjemněji do první zatáčky, tak, aby ABS nedostalo šanci zasáhnout, což se povede pouze do chvíle, než najedu na vyklouzanou část od aut přede mnou. Udržuji si dostatečně nízkou nájezdovou rychlost, abych nedal přední nápravě šanci uklouznout. I tak je ovšem přilnavost přídě na velmi dobré úrovni, auto se tak dá i při své nemalé hmotnosti poměrně solidně vodit zatáčkami.

Projíždím rychlejší pasáží a konečně si dovoluji sešlápnout pedál plynu do podlahy trochu více. Velkému motoru pod kapotou chvíli trvá, než se nadechne, pak ale s tarzaním řevem zatáhne silou 570hlavého stáda Valachů, a rozložitý stroj vyrazí razantně kupředu, a to i na tomto kluzkém povrchu. Rychle ale zase zpět na brzdy, blíží se zledovatělá „vracečka“. Zde je důležité zpomalit opravdu na minimum a zvolit úplně jinou stopu než na suchu – ta by vás na výjezdu poslala do sněhové bariéry. Nájezdový bod posouvám dál, poté ostře zatáčím a směřuj čumák auta zpět na vrchol zatáčky, přičemž si pomáhám lehkým přidáním plynu. Zatočit v příliš vysoké rychlosti, pojedu rovně do bariéry a již s tím nic nenadělám. Takto se však auto kontrolovaně sklouzne zádí, což nasměruje příď tam, kam potřebuji, rychlé kontra a abych se nepřetočil, musím také razantněji přidat, což zajistí, že mě přední kola vytáhnou ze smyku.

Instruktor nám hned od začátku říkal, že tuto část pojedeme v režimu Sport Plus, tedy pouze s omezenou, ale ne zcela vypnutou stabilizací. ESP však zasahovalo příliš brzy, malý ďábel v hlavě tak našeptával, že takto to dál nejde, následně tedy stabilizaci vypínám. Vysoké bariéry ze zledovatělého sněhu se mi však naštěstí trefit nepodařilo, byť párkrát k tomu bylo blízko – zadní kola již rozhazovala sníh do vzduchu, jako na finské rally.

Do auta si nyní sedá můj polský kolega a testuje odolnost karoserie proti nárazům do bariér. I v tomto ohledu obstál Cayenne na jedničku, všechny plechy i plasty jsou stále tam, kde mají být. Po pár kolech nastává výměna aut a já se poprvé potkávám s modelem GTS, který však přišel o dva válce, jejichž absenci mají vykompenzovat dvě turbodmychadla.

Hned po nastartování je jasné, že lahodný zvuk atmosférické V8 je ten tam, místo toho přichází zlověstné vrčení, které v otáčkách přechází do jekotu, jenž je však i se sportovními výfuky méně výrazný, než dříve. Milé ale je, že GTS jede v nízkých otáčkách výrazně lépe a hbitěji, než Turbo S, které se potřebuje nadechnout, a také je vůz obratnější díky nižší hmotnosti na přídi i celkově.

Za alcantarovým volantem mě překvapuje, že se sedí ještě výrazněji níže, než ve výkonnější verzi. Pro mě je to již až moc, nedokážu si volant nastavit dostatečně nízko, takže sedadlo netypicky pumpuji mírně výše. I tak je ale zvláštní, že si v tomto SUV připadám opravdu jako ve sportovním autě, ne v rodinném voze.

Najíždím opět na trať a najednou se pohybuji citelně vyšší rychlostí, než s Turbem S. Vůz se mnohem ochotněji vrhá do zatáček, i když jsme jezdili na běžných zimních pneumatikách, zároveň se dá snadněji ovládat ve smyku a má rychlejší reakce. Tohle mě začíná bavit, začínám jezdit tak rozevlátě, až mě instruktor začíná správně podezřívat, že ESP v mém voze je plně vypnuto.

Možná bude lepší přesunout se na další stanoviště, kde je zcela vypnutá stabilizace povolena. Začínáme na „hadovce“, tedy silnici ve tvaru vlnovky, kde se mění povrchy a je tak obtížné vůz udržet v požadovaném směru. Na to navazuje zledovatělá plocha s rozestavěnými kužely. Sedím i nadále v modelu GTS, který se na sněhu jednoduše ovládá lépe, až bych se nebál říci, že jezdí vážně jako sportovní auto. Těžké, ale komunikativní, předvídatelné a obratné vozidlo.

Vyjíždím tedy do první zatáčky a snažím se najít rytmus či ideální stopu tak, abych mohl jet bokem, ale zároveň kontrolovaně a rychle. GTS je v tomto ohledu přístupné, ochotně pohazuje zádí a dá se vodit snadněji než pes na vycházce. Dojíždím ke kuželkám a zde jsem opravdu nadšen. Přední kola krouží přesně kolem kuželů, zatímco záď vlaje více než české vlajky při mistrovství světa v hokeji. Na rozdíl od dalšího pokusu zvládám neshodit ani jednu kuželku.

Přesedám zpět do Turba S a vydávám se do velkého kruhu, kde se dá testovat točení se kolem středu ve smyku. Vypadá to jako snadná věc, kterou umí kdejaký tuner z parkoviště, jenže chyba lávky. Povrch je v tomto případě z poloviny zcela uklouzaný, druhá polovina má přilnavosti trochu více. Jemné laborování s plynem pak znamená pouze brzké navštívení bariéry či neotáčivý smyk, v tomto případě je potřeba poslat auto razantně do driftu a čumák nasměrovat do středu kruhu, následně držet kola roztočená. Pak se již pouze pomalu točíte za řevu osmi válců a syčení dvou turb, ostatně to můžete podobně jako jiné věci vidět na přiloženém videu.

Na poslední zastávku jedeme skrz dlouhou táhlou zatáčku, která vyloženě svádí k pokusu o stometrový drift. Zastavuji na jejím začátku a z místa šlapu na plný plyn, záď mírně vybočuje, tlačítky pod volantem řadím dvojku, motor si radostně pobrukuje a inteligentní pohon všech kol drží auto v mírném smyku, přichází řada na trojku a mírné škubnutí volantu, aby auto stále zůstalo ve smyku. Kolem mě létají kusy sněhu a fotograf na sněhové bariéře se směje. Po několika dalších sekundách zatáčka končí, srovnávám vůz do přímého směru a jedu dále směrem k lesní cestě.

Tam dostáváme pokyn zvolnit, přece jen jsou všude stromy a při teplotách kolem nuly má sněhová pokrývka proměnlivou přilnavost. Nakonec dojíždíme k tunelu ve skále, při jehož průjezdu si můžeme vychutnat zvuk vozů. Už jsem říkal, že šestiválec sice nezní špatně, ale GTS dříve znělo prostě lépe?

Úplně na závěr si konečně můžeme Turbo S vyzkoušet i na pouze mokrém povrchu, byť jen na dálnici. Je opravdu obdivuhodné, jak takto veliké a těžko auto dokáže zrychlovat stylem „Boeing“, tedy téměř z každé rychlosti s nenuceným, avšak intenzivním zátahem. Má takové auto nějaký smysl? Zcela jistě ne, nedá se mu však upřít, že cestování v něm je velmi příjemné, rychlé a zároveň svým způsobem jedinečné.

Mně ale více nadchnul model GTS, který se na sněhu choval opravdu skvěle a troufám si říci, že pokud z nějakého důvodu potřebujete SUV a zároveň vás baví řídit, mohla by to být dobrá volba. Za volantem si totiž vůbec nepřipadáte jako v přepravníku dětí do školky, nýbrž jako v autě, které myslí raději na vás, na řidiče. Je obratné tak, že si s ním užijete i na úzkých silnicích, reaguje jako sportovní auto a skvěle potlačuje svou hmotnost. Řídit jej vás tak baví a úplně zapomenete na to, že ostré SUV je vlastně nesmysl.

Samotný program Porsche Winter Driving Experience poblíž města Skellefteå nabízí jedinečnou možnost vyzkoušet si chování auta velmi důkladně v různých situacích, ale hlavně v bezpečí. Kéž by takto pěkný areál byl volně přístupný i u nás, pomohlo by to řidičům pro lepší zvládání zimních situací.