TEST První kilometry s BMW 3 Touring - Kubíky radosti navíc

Už z prvních fotografií bylo jasné, že základní tvary se již do značné míry ustálily a radikální změny již nelze očekávat - nové trojkové kombi se na první pohled podobá oběma svým předchůdcům E36 i E46 a láká dosavadní zákazníky na povědomé tvary. Přesto ovšem Trojka ani ve své užitečnější variantě neustrnula – plastický chirurg Chris Bangle provedl několik omlazujících korekcí a celek nyní působí rafinovaněji; ač si víceméně zachoval původní tvary, opustil převahu pravých úhlů a přímek a nabízí obecenstvu ostré úhly, okořeněné trochou nevtíravých obloučků.

První kontakt

naživo s řadou vyrovnaných kombíků připomněl lednovou novinářskou premiéru limuzíny – několik desítek blankytných a tmavě modrých přídí a výběr mezi vznětovým čtyřválcem a zážehovým šestiválcem; tentokrát namísto třílitru 325i. To vše zarámováno futuristickými exteriéry mamutího mnichovského letiště, postaralo se o velmi silný dojem. Touring pochopitelně připomíná své předchůdce, zejména E46, ovšem silueta směrem vzad více klesá a samotná záď je nižší s menším oknem a dále opticky miniaturizovaná rozlehlejšími koncovými světlomety. Subtilněji působí i dole výrazně zaoblené páté dveře a ještě více síly dodávají zvýrazněné lemy blatníků a stoupající linie zadního nárazníku.

Uvnitř

je až po B-sloupek vše jako v limuzíně, ovšem zadní sedadlo prošlo invenční kúrou; kromě obvyklých kombíkových funkcionalit lze všechny tři hlavové opěrky sklopit do vodorovné polohy a zlepšit výhled vzad. Domyšlený je také modul, obsahující kromě rolety i výsuvnou mříž, fixovatelnou v úrovni B-sloupku. Obdobně jako v pětkovém Touringu, i zde přilehlý konec roletky samočinně vyjede ke stropu po vyklopení samotného zadního okna. Zavazadelník se prakticky zbavil hluchých prostor a nabízí spoustu kotevních míst, výklopných háčků, elektrickou zásuvku a inteligentně uspořádané úložné prostory na provozní drobnosti – bude tedy možné snadno udržovat pořádek. Opticky se prostor zdá větší než u předchůdce, avšak s vyšší nakládací hranou. Možnost přímého srovnání však chyběla, proto počkáme s definitivním závěrem až na objektivní měření v redakčním testu.

Nejdříve jsme – podobně jako v případě limuzíny – sáhli po budoucím hitu – ekonomickém a dynamickém moderním dvoulitrovém turbodieselu, který v minulé Trojce boural prodejní rekordy. Pro co nejobjektivnější porovnání opět ručně řazená šestistupňová převodovka, nelišila se dokonce ani barva.

320d

První dojmy po rozjezdu se prakticky neliší od limuzíny; prestiž a preference sportovních kombíků v Mnichově dále roste a pečlivá konstrukce smazala další podstatný kus vnímatelných rozdílů mezi jednotlivými karosářskými verzemi. I převody se zdají být nezměněny, proto se jedinou odchylkou stává poněkud odlišný zvukový projev agregátu. Ač jsme logicky čekali, že kombi bude hlučnější, není tomu tak. Vznětové tóny znějí jinak a dokonce o něco příjemněji, než v limuzíně. Poněkud hůře je na tom výhled vzad, ovšem ve srovnání s předchozím malým Touringem, nikoliv limuzínou. Ještě že bdí znamenitý parkovací asistent, jinak je vzdálenost za vysokým zadním nárazníkem prakticky neodhadnutelná. Ježdění po městě i po dálnici se subjektivně prakticky neliší od limuzíny, tedy opět zcela suverénní kontakt s vozovkou ve všech situacích, pocit absolutní kontroly a znamenitý zátah kultivovaného dieselu.

Skutečné rozdíly se začínají projevovat až po opuštění dálnice. Už v první prudší zatáčce je totiž cítit masivnější záď, která vůz o poznání více tlačí do přetáčivosti. Ovšem tyto tlaky vnímáme pozitivně, Bavor se díky nim na každé zatočení doslova těší a eliminuje značnou část přirozeného strachu z nedotáčivého smyku. Užívat si velmi rychlé táhlé oblouky je proto doslova slastí a mohutný kroutící moment vznětového dvoulitru na požádání snadno tlačí zadní kola ven ze stopy. Nic ovšem není zadarmo a řidič kombi platí v každém výjezdu z šikany; ochota k návratu do přímé stopy vůči limuzíně citelně poklesla. Znát je to zejména v ostré vracečce, ovšem rozhodně se nejedná o fatální problém a navíc mluvíme o jiskrné jízdě na hranici smyku a vězení za dopravní přestupky; civilně jezdícího řidiče nic takového ani náznakem trápit nebude. Spotřeba při velmi ostré jízdě s častými výlety k červenému poli otáčkoměru oscilovala mezi 8,5 – 9 l/100 km, což vzhledem k okolnostem hodnotíme příznivě. Stejně jako v případě limuzíny nás opět velmi potěšily dynamické schopnosti a charakteristiky posíleného zkultivovaného dvoulitrového dieselu, který prohlašujeme za jednoznačného kandidáta na nejprodávanější motorizaci v Trojce.

325i

jsme si s ručně řazenou převodovkou vyzkoušeli poprvé; zatímco samočinný Steptronic zůstal něco málo dlužen našemu verdiktu ideální převodovky k menšímu zážehovému šestiválci v Trojce, kombinace s manuálem se nám zalíbila na první dotek. V porovnání s třílitrem, který nás oslnil v limuzíně, je dvaapůllitr střídmější zejména v akustickém projevu. Je patrně zaměřen na trochu jinou cílovou skupinu a tak místo adrenalinových trubkových sól vydává uhlazenější zurčení sametově klidného agregátu, schopného ovšem v případě potřeby bleskově vzít za pořádnou práci. I nástup, ač bezprostřední, se nám zdál poněkud utlumenější, než v případě třílitru, a nová 325i se pocitově i výkonově vyrovnala předchozí 330i. Jako všechny mnichovské zážehové šestiválce, i tento hořčíkový nabízí úžasný rozsah použitelných otáček a nájezd pod plným plynem na dvojku do ostré zatáčky neznamená rychlé zvadnutí pod hranicí 5 tisíc otáček, jako u dieselu; ručka otáčkoměru letí k sedmičce, na obvodu kol je neustále k dispozici neslábnoucí porce síly a řidičovy pocity se blíží orgasmu, zvláště poté, co se zadní kola utrhnou a zcela kontrolovatelně se překlopí do řízeného přetáčivého smyku. Ano, stále popisujeme kombi s jinou, než vrcholnou motorizací…

Podobné hrátky odčerpaly necelých 15 litrů na 100 km, čemuž opět za daných okolností aplaudujeme. Silný šestiválec nás opět pustil daleko blíže limitům vozu, ty ovšem i v té nejdivočejší chvíli zůstaly ještě pěkný kus před námi.

Kombi

nemusí znamenat cosi objemného a neohrabaného – o tom bavorští úspěšně přesvědčují veřejnost již více než patnáct let. Jejich vývoj jde kupředu o kousek rychleji, takže dále dochází ke sblížení s vlastnostmi lehčích limuzín a možná se již u příští Trojky dočkáme výměny ve vedení. Ta současná k tomu má již velmi blízko a ze současné produkce naplňuje význam termínu „sportkombi“ dle našeho názoru nejlépe. Přejeme Vám podobně příjemné první setkání, jako jsme prožili my!