TEST Range Rover Evoque: Oficiální prolog
Range Rover Evoque teprve finalizuje vývoj. To ale rozhodně nepředstavuje překážku pro to, aby se automobilka pochlubila téměř definitivní podobou své letošní novinky – včetně jízdních zkoušek.
Design již na živo dobře známe díky loňské premiéře na autosalonu v Paříži. Land Rover ale důsledně dávkuje informace zveřejněné předtím, než se Evoque dostane v létě k prvním zákazníkům. O technice toho proto bylo dosud známo jen málo, prezentace specialistů z vývoje ale udělaly ve všem jasno.
Zjištěným podrobnostem se budeme věnovat v samostatném článku, kde Evoque představíme nadstandardně, téměř do posledního šroubku.
Tou klíčovou novinkou, proč jsme se vydali do Gaydonu, je nový adaptivní podvozek. Pod názvem Adaptive Dynamics se představuje třetí generace magnetických tlumičů Magneride od BWIGroup. Technici slibovali vynikající spojení jízdního komfortu a ovladatelnosti, která pramení mimo jiné z kombinace jednoplášťové konstrukce tlumičů s dvojicí cívek ovlivňujících jejich tuhost.
Na továrním polygonu jsme vyzkoušeli, jak to celé funguje v praxi. Tedy vyzkoušeli… za volant nikdo z přítomných novinářů nesměl. Prezentované vozy totiž byly prototypy, které od produkčních kusů dělí ještě čtyři vývojové fáze (Land Rover bude ještě například pilovat reakce motoru a chování převodovky). Asi si říkáte, že posuzovat auto z místa spolujezdce, není nic moc zajímavého – alespoň mě to okamžitě napadlo. To jsem ale nevěděl, že testovací piloti mají v úmyslu předvádět auto na 100 % jeho možností.
Mimochodem, v autě se sedí relativně nízko. Konstruktéři si dali (i s ohledem na nízkou stavbu karoserie) záležet na tom, aby byly sedáky co nejblíže podlaze, takže zatímco velké Range Rovery mají v tovární hantýrce vysokou Command Position, Evoque nabízí komornější Sporty Command Position.
První ukázka s turbodieselem v automatu probíhala ještě v relativně umírněném duchu. Cílem bylo ukázat, jak se adaptivní tlumiče vypořádají s rychlým přejezdem terénních vln. Díky frekvenci výpočtů 500x za minutu se mění charakteristika tlumičů rychleji, než dokáže lidský organismus pocítit, a opravdu – i přejezd hupu v rychlosti vysoko nad 100 km/h nevedl k sednutí auta na dorazy ani k nepříjemnému zhoupnutí zádi. Působivé.
Evoque se téměř nenaklání. Táhlé a úzké okreskové zatáčky přitom projíždíme při druhém kolečku s manuálním turbodieselem rychlostmi, které by byly na jakékoliv evropské silnici ilegální. Do toho všeho auto stále zachovává elegantní komfort tlumení nerovností i na všelijak nekvalitním zkušebním asfaltu.
Řidič demonstračního auta potvrzuje a následně i předvádí, že řízení reaguje na změnu natočení volantu okamžitě. Celé kouzlo se tedy neukrývá v měkkém uložení náprav, ale opravdu v precizním odladění elektronických tlumičů a volbě vhodných pružin.
Jediný problém pro spolujezdce (pokud dobře snáší divokou jízdu) je absence madla nad dveřmi. V zatáčkách není čeho se pořádně chytit a podle všeho tomu tak zůstane i v produkční verzi – kvůli designu a také kvůli účinnosti okenních airbagů.
Až třetí pilot, evidentně duchem závodník, se nechá v benzinovém Si4 přesvědčit k přepnutí tlumičů z módu Normal na Dynamic. Auto citelně ztuhne, ale podvozek stále nemlátí. Všechno už mám po těch několika testovacích kilometrech zprostředkovaně odzkoušené, a tak se vyptávám na další fakta a dojmy.
Ve světle nečekaně dynamických schopností Evoqu je můj hlavní zájem jasný – dá se vypnout stabilizační systém? „Doba nevypínatelného ESP je pryč,“ zchladí mě jeho odpověď. „Umíme jej naladit tak, že bude pro řidiče za všech okolností přínosem.“ Abych snad nepochyboval, okamžitě následuje ukázka s výkladem.
Do středně rychlé zatáčky najíždí opožděným trhnutím volantu v rychlosti asi 120 km/h a následně začne volantem kmitat kolem středové polohy. Elektronika správně vyhodnotí zamýšlený směr a nedovolí karoserii zneklidnit. Zásahy ESP jsou přitom zcela nenucené – kdybych se nedíval řidiči na ruce, nedovedu si z jemných zhoupnutí představit, jaké šílenosti s volantem provádí. Demonstraci uzavírá suchým konstatováním: „bez ESP bychom se okamžitě převrátili nebo vyletěli do stromu.“
Tato poslední ukázka mě definitivně utvrdila, že Evoque bude dobrým autem, které dokáže naplnit všechna vytoužená očekávání. Zbývá už jen počkat, až dorazí první předváděcí vozy, a přesvědčit se vlastníma rukama z místa řidiče.
Méně vzrušující inovací je systém automatického parkování Park Assist. Evoque vybavený touto funkcí dokáže sám detekovat vhodné parkovací místo a po aktivaci do něj zacouvat. Systém kontroluje řízení, rychlost manévru ovládá sám řidič pomocí brzdového pedálu. Nejedná se proto o plně automatické zařízení, v praxi považuji takové řešení za bezpečnější.
Díky možnosti několikanásobné korekce popojetím vpřed či vzad dokáže automatický parkovací asistent vmáčknout auto do prostoru, který jen 1,2 násobně překonává jeho délku (tzn. parkovací místo s délkou 5,2 metru).
Tedy nic zcela revolučního – podobné systémy známe například z Volkswagenů, Toyoty a Lexusu nebo nejnověji Fordu Focus 3. generace. Range Rover si ale zakládá na stylu a luxusu, proto nepřekvapí, když jsou lidé z vývoje právem hrdí na to, že dovedli tuto inovaci do sériové výroby mezi prvními.
