TEST Toyota Corolla 1.6 Valvematic – Legenda pokračuje
Design, Interiér
K Toyotě Corolla mám v posledních letech poměrně silný citový vztah. Bylo to totiž první auto, které jsem otestoval pro Auto.cz, a na první test na největším českém automobilovém webu se přece nezapomíná. V pořadí již jedenáctá generace se prodává od roku 2013, a přestože to z mého pohledu zatím ještě nepotřebovala, letos dostala facelift. Změnilo se toho docela hodně, podstata auta jako takového však zůstala zachována.
Jistě nebudu daleko od pravdy s tvrzením, že corolla patří k nejhezčím současným toyotám. Karoserii sedan v segmentu nižší střední třídy čeští zákazníci příliš nevyhledávají, právě proto ale s tímto autem nezapadnete v davu, i když na sebe ničím na první pohled moc neupozorňuje. Modernizace je nejvíce patrná v přední části, která díky protáhlým světlometům a „vysekanému“ nárazníku připomínaá vodíkový mirai, za předními blatníky ale vzrušení opět opadá. Zezadu poznáte facelift snad jenom podle nové grafiky svítilen, jinak je to ale pořád docela nuda.
Za málo peněz… však to znáte
Testovali jsme vrcholnou verzi Executive, a přestože o japonských automobilech obvykle panuje představa, že jsou příliš drahé, tady tomu tak není. Se zkoušeným motorem 1.6 Valvematic, který je mimochodem nejsilnější z celé nabídky, se vejdete pod půl milionu, přičemž se bavíme o autě s navigací, vyhřívanými předními sedadly, čalouněním kombinujícím látku a koženku, sedmi airbagy, diodovými světlomety, bezklíčovým odemykáním a startováním, parkovací kamerou a balíkem bezpečnostních asistentů. Zkoušený vůz měl navíc vlastně jenom metalízu (15.000 Kč), paket chromovaných dílů (8700 Kč) a paket ochranných prvků karoserie (4900 Kč). Dohromady jsme v tom za 528.500 Kč, a to za plně vybavený sedan nižší střední třídy s výkonem přes 130 koní opravdu není moc!
A není to moc zejména poté, co si uvědomíte, že corolla dokáže zastat také funkci manažerského sedanu. Jednak vypadá reprezentativně, ale uvnitř najdete až překvapivě hodně místa. Měřím 190 centimetrů a za sebe si sednu s pořádnou rezervou před koleny i nad hlavou, vpředu do šířky je pocitově více než naměřených 1475 milimetrů, nesedíte ani příliš vysoko, ani příliš nízko, bodl by snad jenom o něco větší rozsah nastavení volantu. Málem bych po těch letech zapomněl, že právě vnitřní prostor je jednou z věcí, pro kterou jsem si corollu tolik oblíbil.
Překvapivě mnoho změn v rámci faceliftu prodělala palubní deska. Přístrojový štít s trojicí budíků je minulostí, nyní jsou už pouze dva a mezi nimi najdete 4,2palcový barevný displej palubního počítače. Infotainment Toyota Touch 2 pak se sedmipalcovou dotykovou obrazovkou přišel o všechna hardwarová tlačítka a odpovídá priusu, nové řešení ale mohu pochválit pouze z části. „Skleněná“ obrazovka vypadá luxusně, rychle se však upatlá a tlačítka po stranách nereagují tak rychle jako původní klasická. Mohlo zůstat alespoň klasické ovládání hlasitosti, to ale naštěstí zvládnete i z volantu. Z priusu pochází rovněž i panel klimatizace, u něj je všechno bez výhrad.
Motor, jízdní vlastnosti
Jde to i bez turba
V době přeplňování je skoro zázrak najít vůz, jehož zážehové motory jsou čistě atmosférické. Jedenáctá generace corolly takto funguje od svého uvedení a nic na tom nezměnila ani modernizace, což je trochu zvláštní, pokud uvážíme, že Toyota disponuje novou dvanáctistovkou turbo. Stejně jako před třemi lety jsme zkoušeli nejsilnější agregát nabídky, šestnáctistovku Valvematic o výkonu 97 kW v 6400 otáčkách a točivém momentu 160 N.m. Navzdory přísnější emisní normě (v roce 2013 motor plnil Euro 5) však nejde o takového lenocha, jak jsem předpokládal. Uznávám, že na zátah turbodmychadla se zvyká rychle, takto vybavená toyota je ale klidná, když nespěcháte, a příjemně dynamická, když to potřebujete.
Parametry motoru se v rámci faceliftu nezměnily, zachována byla i dynamika a deklarovaná spotřeba paliva. Komu by nevoněla precizní, standardně dodávaná šestistupňová manuální předovka, může sáhnout po skříni Multidrive S za příjemných 35.000 Kč, osobně bych ale neměnil. Toyota sice u verze s automatem uvádí až o 0,7 l/100 km menší spotřebu, maximální rychlost se však rázem sníží o 10 km/h a čas akcelerace z 0-100 km/h naopak vzroste o více než vteřinu, a to už výchozích deset sekund není nic, čím by se atmosférická corolla mohla vyloženě chlubit. Dvoulitrová Mazda 3 sedan se 120 koníky corolle ujede na každých světlech…
Manuál je tady z mého pohledu ta nejlepší volba, obzvláště v kombinaci s motorem, který se dokáže plynule a bez kašlání sebrat i z těch nejnižších otáček. Vážně, i v těch nejpomalejších kolonách stačí nechat zařazenou dvojku a jezdit jako s automatem, já jsem si ale naopak řazení užíval nejvíce, jak to jenom šlo. S touhle převodovkou je to zkrátka radost – jednoduchá hlavice padne příjemně do dlaně, kulisa je krátká a páka se v ní pohybuje bez škobrtnutí. Nějak takto by to mělo vypadat!
A nakonec ani ta spotřeba není tak hrozná, jak by se možná mohlo zdát. Snad by ji šlo označit za univerzální. Výrobcem udávaných šesti litrů v kombinovaném cyklu dosáhnete relativně snadno, ale i když se nebudete krotit, nepřekročíte osmičku. Nejčastěji jsem jezdil za 7,2 l/100 km, a to v ne zcela ekonomickém režimu. Ustálená dálniční stotřicítka pak znamená přibližně sedmilitrovou spotřebu a dojezd téměř 800 kilometrů na jedno natankování. Vidíte, málem bych zapomněl - faceliftovaná corolla má nádrž o objemu 55 litrů, tedy o 4 litry více než před modernizací.
Bezproblémové auto
Corolla jedenácté generace je jedním z aut, které lze zjednodušeně klasifikovat jako bezproblémové. Nemá žádné nastavitelné režimy, adaptivní podvozek, adaptivní tempomat, dokonce ani stop-start, prostě si jenom nastavíte sedadlo a volant, připoutáte se, nastartujete a vyrazíte. Atmosférická šestnáctistovka je úžasně tichá, na volnoběh a pod nízkou zátěží prakticky neslyšná. Motoru je nejlépe mezi dvěma až pěti tisící otáčkami, po překročení hranice čtyř tisíc otáček přechází do poslední fáze a ani jeho zvuk není nepříjemný, ale co vám budu povídat, žádné terno to není.
Dokonce i s vrcholnou atmosférickou „jedna-šestkou“ je corolla autem pro klidnější řidiče, a takto je potřeba k ní přistupovat. Tlumiče hrají na vyloženě komfortní notu, stejně jako řízení a ovládací síly pedálů, všechna ta měkkost a poddajnost jízdy ale vychází už ze samotného uložení náprav. Podvozek díky tomu dokáže odfiltrovat i nerovnosti, s nimiž si vozy s tužšími silentbloky obvykle moc dobře neporadí, druhou stranou mince je mírné vlnění karoserie na brzdách a při náhlých vyhýbacích manévrech. Rozhodně nelze corollu považovat za nepředvídatelné kyvadlo, s rozvernější zádí je ale dobré počítat.
Jsou to všechno vlastnosti, které od corolly tak nějak očekáváte. Od pohledu to není nudné auto, „závodníci“ s choutkami po jednom z posledních atmosférických aut daného segmentu se ale musejí poohlédnout jinde. Motor není vyloženě líný, nezlobil bych se však za točivější charakter a naopak rychlejší padání otáček, když už se přece jenom budete chtít povozit trochu rychleji. V zatáčkách se pak můžete spolehnout na přesné řízení s příjemnou zpětnou vazbou a měkčím odporem posilovače, které vám vždy dá s dostatečnou rezervou vědět o přicházející nedotáčivosti. No jak říkám, bezproblémové auto.
Závěr
Závěr
Toyota Corolla jedenácté generace se do druhé etapy života vypravila s minimem změn, osobně si ale myslím, že ani ty zatím ještě nebyly potřeba. Výraznější příď vzbuzuje pozornost a přiznávám, že se mi docela líbí, zezadu je to ale stále ten stejný sedan – možná trochu nudný, ale zároveň velice seriózní. Novinky v interiéru poznáte na první pohled a z hlediska designu jsou rozhodně ku prospěchu, „skleněný“ displej infotainmentu s dotykovými tlačítky bych ale z fleku vyměnil za starší a snadněji ovladatelné řešení.
Toyoto Corolla 1.6 Valvematic - srovnání s vybranými konkurenty | ||||
Model | Toyota Corolla | Fiat Tipo | Mazda 3 | Renault Mégane GC |
Motor | 1.6 Valvematic | 1.6 E-TorQ | 2.0 Skyactiv-120 | Sce 115 |
Zdvihový objem [cm3] | 1598 | 1598 | 1998 | 1598 |
Válce/ventily | 4/4 | 4/4 | 4/4 | 4/4 |
Převodovka | 6M | 6A* | 6M | 6M |
Největší výkon [kW/min-1] | 97/6400 | 81/5500 | 88/6000 | 84/5500 |
Největší toč. mom. [N.m/min-1] | 160/4400 | 152/4500 | 210/4000 | 156/4000 |
Max. rychlost [km/h] | 200 | 192 | 198 | 190 |
Zrychlení 0-100 km/h [s] | 10,0 | 11,2 | 8,8 | 11,8 |
Komb. spotřeba [l/100 km] | 6,0 | 6,3 | 5,1 | 6,3 |
Základní cena [Kč] | 389.900 | 366.300 | 457.900 | 349.900 |
*v nabídce pouze s automatem |
Jde o skutečně prostorné a kvalitně vyrobené auto pro širokou skupinu zákazníků, z hlediska zpracování a materiálů se mu vlastně nedá moc vytknout a vůbec bych se nedivil, kdyby současná corolla přežila dnes ještě nevyrobené konkurenty. Jízdně neoslní, ale zase uspokojí ty, kteří hledají přiměřeně dynamické a zároveň velmi komfortní auto. Atmosférická šestnáctistovka coby vrcholný agregát působí v době turbomotorů docela archaicky, stále se však jedná o důstojný pohon pro běžné denní použití. Těch 97 kilowattů pod kapotou opravdu je, musíte si na ně ale zkrátka chvíli počkat.
Vůbec nejlepší je ale cenová politika Toyoty Corolla. Zkoušený kousek v maximální výbavě vyšel na necelých 530.000 korun, přičemž jeho cena může být ještě o 25.000 Kč nižší, pokud u prodejce necháte svoje staré auto. Nedivím se, že jde o neprodávanější auto na světě. V posledních měsících navíc hlásí nárůst prodejů také na českém trhu!
Plusy
- Skvělý poměr ceny a výbavy
- Pohodlný podvozek
- Prostorný interiér
- Přesné řazení a řízení
Minusy
- Vlnění karoserie na brzdách
- Odhlučnění podvozku
- Motoru chybí výkonová špička
- Menší citlivost tlačítek infotainmentu
