TEST VW Golf VI: první jízdní dojmy

Zkuste si představit pět stupňů nad nulou, vítr ze všech stran, pusto a silnice mnohdy středoasijských kvalit. Naleštěné Golfy se mění v lapače vody ještě před vyjetím a to ještě pořadatelé netuší, že autor se zde narodil a doporučené trasy bude logicky ignorovat. Kde jinde vám dovolí projet se cesťákem po silnici, kterou jinak brázdí jen bigfooty a která se tak mile podobá českým okreskám?

Provazy vody láme boční vítr o nízké silniční náspy, takže v některých chvílích prší téměř zdola. Není čas na dlouhé popisy, zájemce o výčet všeho, co se šesté generace Golfu týká odkazujeme na podrobné představení.

Tak tedy obhlížejme: I ve skutečnosti je zvenku sporné, zda lze vůz skutečně nazývat novou generací či jen faceliftem. Boční profil je pochopitelně beze změn, upgrade masky ve stylu Scirocca ale fádnost páté generace trochu vylepšil. Zadní svítilny jakoby z oka vypadly Touaregu, i přes velkou plochu ale působí sympaticky. Zatímco o třídu a půl vyšší Škoda Superb češe vzduch hybridem ploutve a anténního prutu, Golf je již střešně vychován: nenápadná ploutev je standardem i u spartánských modelů stylu „cena od…“

Severně nepřipravenému zbytku posádky už déšť s větrem téměř čechrají žebra, je tedy pravý čas k nástupu. Doširoka otevíratelná čtveřice dveří naštěstí pouští dovnitř nejen onu slotu, ale i nás, mnohdy nestandardně rozměrné – a to rychle a s přiměřeným pohodlím. Na předních sedadlech konstatujeme bavlnku: 103 cm výšky nad sedákem a téměř volvoidně obepínavá a jízdně pohodlná sedadla jsou při relativní bídě vůkol třídy překvapením. Vzadu s 98 centimetry výšky též není příliš těsno, na vcelku měkký sedák se naskládají osoby s přesně tou skromností, jak se na třídu formálně pětimístných hatchbacků sluší a patří.

Plastová krajina, rozkládající se před řidičem, je nejen precizně zpracovaná, ale na rozdíl hlavně od minulé generace lze na ní spočinout okem i rukou bez rizika vykloubení sanice nudným zíváním. Ještě jasnější optika přístrojové desky v kombinaci s tříramenným volantem milé tloušťky jsou prvními signály chvályhodné evoluce, design středového panelu pak vylepšovací dílo dokonává. Ač trochu jednoduché, a stále špičkově zpracované, poprvé bez nudy. Nejsme zde ale jen kvůli chvále: odkládacích prostor je pohříchu poměrně málo a plastový hrb na obložení dveří před sklem nadále znemožňuje alespoň občasné odložení lokte.

Jízda s prozatím nejsilnějším dostupným zážehovým agregátem 1.4 TSI/118 kW i se slabší verzí 1.4 TSI/ /90 kW potvrdila hladkost řazení nové generace převodovek DSG a bohužel i problematičnost udávaných spotřeb: u papírově šestilitrových aut jsme při tříčlenném obsazení a jízdě limitované deštěm a kvalitou silnic dosáhli palubně-počítačových cca 9l/100 km. Údaj ale nepovažujeme za reprezentativní, počkáme na zkušenosti a přesná měření v ČR.

Ctitelé mantry TDI budou mít ještě více důvodů se klanět bůžkovi akustiky – turbodiesel 2.0 TDI/103 kW měla testovaná auta tak mimořádně dobře utlumen, že pokud se s tím autor setká i u produkčních verzí, vysekne vozu poklonu o napjatých kolenou, respektive se o to pokusí.

Karoserie je při jízdě nesmírně tuhá, a ani překvapivě komfortní naladění podvozku žehlícího kdekterý výmol nebrání vozu v dobrém držení stopy. Ano, dvakrát jsme si užili počátku smyku „přes kolo“ ale bylo to s vypnutým ESP, na trávě a navíc na místě, které dobře znám…

Řízení reaguje rychle a přesně, k přehřátí brzd jsme v krajině s kopci polabské výšky a subpolární teplotou neměli mnoho příležitostí…

Spory o to, zda jde o novou generaci či facelift, považujeme za zbytečné – stejně jde jen o marketing. Důležitější podle nás je, že Golf se pravděpodobně zbavil maxima nudy, které mohl obětovat na oltář golfovitosti. K nesporným kladům patří potěšující a dobře zpracovaný interiér, výborný podvozek a málo hlučné motory. S ohledem na poměry ve třídě jsme velmi zvědavi na cenovou politiku a to především s ohledem na základní výbavu. Cokoli nad 400 tisíc si troufáme považovat za VELMI odvážné, ale možná jen neznáme zákazníka, čekajícího na svého vysněnce z šestého kolena…

Vymlouvat mu to nebudeme. Zatím není proč.