TEST Za volantem Fordu Mustang GT Cabrio. Jaká je po letech minulá generace slavného pony caru?
Není to ještě youngtimer, ale už jsem zaznamenal, že tak začíná být brán. Je to určitě dáno tím, že je ještě ze staré školy, podle osvědčeného receptu a navíc má ty krásné retro tvary odkazující na první generaci. Jo, design se Sidu Ramnaraceovi opravdu povedl. Ford se s Mustangem v roce 2004 trefil do černého a jméno sportovního modelu po mnoha letech doslova vzkřísil. Dalších deset let pak byl synonymem pro populární sportovní model, a to nejen v Americe, dobře se prodával i v Evropě. Nabízel se jako kupé nebo kabriolet, s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Segment pony cars je od té doby opět na vzestupu.
První náznak nové generace přišel už v roce 2003, kdy Ford představil dva koncepty – Mustang GT a Mustang Convertible. Jak je z názvů jasné, šlo o předobraz kupé a kabrioletu, přičemž kabrio se už tehdy představilo v krásné červené. Další koncept se ještě uvedl v následujícím roce, inspirace designem prvních modelů z let 1964 až 1970 byla patrná na první pohled. U Fordu jej nazvali „retro-futuristickým“.
Od září 2004 pak naběhli na sériovou výrobu modelového roku 2005, platforma auta byla ale zcela nová a Ford ji nesdílel s žádným jiným modelem. Nebylo tomu tedy jako u první generace, která prodávala styl na technice obyčejného sedanu. Tady důvěrně poznáte jen některé spínače nebo klíček. Kabriolet byl masivně vyztužen, aby bylo co nejvíce omezeno kroucení karoserie. Podle mlhovek v masce poznáte na první pohled, že jde o osmiválcovou verzi GT. A nechybí ji ani bezrámová okna nebo decentní křídlo na víku kufru.
Průměrné zpracování, ale skvělý výhled
Interiér je sice čtyřmístný, ale na první pohled poznáte, že pohodlně se sem vejdou jen dva lidé. Těm bude stačit i na poměry třídy slušný zavazadelník. Zadní lavice je spíš taková nouzovka nebo vhodná pro děti, ostatně je tu i systém ISOFIX.
Občasnému zavrznutí se tohle auto neubrání, zvláště na rozbitých okreskách, ale v segmentu muscle cars to není nic neobvyklého. Kvalita materiálů a jejich zpracování jsou sice průměrné, ale řeči o hrozném interiéru jsou spíš jen pomluvami. Řidič si za volantem sedí pohodlně v příjemné pozici v objímající sedačce, také ergonomie ovládacích prvků je zvládnutá na jedničku. Přitom má palubka také retro tvary připomínající tu originální z původního Mustangu. Výhled z auta je navíc mnohem lepší než ve většině konkurentů. A u konkrétního kusu nechybí ani proslulé plyšové kostky, které v takovém autě prostě musíte mít.
Že neumí zatáčet?
Auto váží 1637 kg, což není zrovna málo, automobilka ale musela vykompenzovat tuhost otevřené karoserie. Rozdíl oproti kupé je tu 150 kg. Stejně, kabrio si kupujete kvůli ježdění bez střechy, a v tu chvíli je vám podobná věc skoro ukradená.
Navíc Mustang jezdí opravdu dobře, protože je skvěle vyvážený (51 % připadá na přední nápravu). Vpředu je klasický MacPherson, vzadu tuhá náprava s panhardskou tyčí, ale rozhodně to neznamená, že Mustang neumí zatáčet, jak se občas povídá. Chce to cit na řízení a předvídat chování auta, pak se s ním ale můžete sžít a pobavit. Ford nezávislé zavěšení zadních kol tehdy nedodával schválně, aby ušetřil hmotnost auta a také cenu. Nakonec ale po kritice Ford couvl a nabízel jej alespoň za příplatek, ale tak nějak mám pocit, že už to pak není pravý Mustang.
Jinak jste moc připlácet nemuseli, už v základu jste dostali elektrická okna a zrcátka, centrální zamykání s bezklíčovým přístupem, sedmnáctipalcová kola, přední airbagy nebo rádio na CD. Další kvantum výbavy bylo za příplatek. Interiér sice nijak honosně nevypadá, ale také si Mustang nikdy nehrál na prémiový segment (a to ani cenou).
Za volantem osmiválce
V nabídce byl čtyřlitrový šestiválec nebo vidlicové osmiválce bez (4,6 litru), případně s kompresorem (5,4 litru). Právě ten zlatý střed, vidlicový osmiválec SOHC Modular bez kompresoru je i v testovaném kabrioletu. Nabízí 300 koní a 433 Nm, což je tak akorát na zábavné svezení, motor táhne krásně a lineárně od volnoběhu. Stovku můžete atakovat za 5,5 sekundy, maximálka je 240 km/h, dynamika tedy téhle strojovně nechybí. Motor je spárován s pětistupňovým manuálem Hurst, protože prostě v Mustangu řadit chcete. I když automat byl v nabídce taky. Vyměněná hlavice za kovovou vyžaduje pro přeřazení trochu síly a cviku, páka a dráhy jsou ale příjemně krátké. Skrze dvě koncovky nerezových výfuků Flow Master má nádherný zvukový projev, takový plnotučný mechanický rachot, který neustále graduje, z koncovek výfuku zase hlasitě duní. Tedy alespoň v tahu, na volnoběh si jen tak ševelí. Ale litoval jsem, že po cestě nemáme žádný tunel. O nějaké protúrování si tenhle osmiválec opravdu říká, protože pak si rázem vzpomenete na soundtrack skvělé honičky z Bullittova případu.
Řízení je strmější než u šestiválcové verze, aby se s autem lépe jezdilo. I tak ale manipulace s velkým volantem občas připomíná trochu kormidlování. Jednodušší podvozek protestuje proti kvalitě českých silnic, je celkem tuhý a pevný. Na filtrování nerovností zkrátka nebyl nikdy navržen. Robustní a odolná konstrukce však české cesty bez problémů vydrží, jen to chce v uskákaných zatáčkách akcelerovat s rozmyslem. Proto byste měli dbát na citlivé zacházení se spojkovým pedálem, který má tužší chod a proto vám možná napoprvé Mustang chcípne a napodruhé zase předvedete burnout. Hodně citlivý je i pedál plynu. A když si nedáte pozor na akceleraci v zatáčce, můžete se dočkat i ukázkového přetáčivého smyku. Jakmile si však Mustang trochu osaháte, začnete podobné situace vyhledávat a budou vás bavit. Auto je krásně čitelné, předvídatelné a nezáludné.
Skvělý pro exhibicionisty
Mustang páté generace je skvělý pro exhibicionisty, v Evropě poutá pozornost spousty lidí. Nápadnost a dynamika mu opravdu nechybí ani v originálním stavu a spoustě lidí se líbí už jenom na pohled. Když tak jedete krajinou, osmiválec řve a vám stříká adrenalin i z uší, tak prostě nemůžete mít špatnou náladu, ale také vás nikdo nepřehlídne. Jen můžete snadno zjistit, že je jízda Mustangem silně návyková, protože to je ohromná zábava. Tohle je vážně divoký hřebec a nabízí skvělý pocit. Pokud po něm toužíte, proč si sen nesplnit? Třeba jako Milan, který po Mustangu toužil, už když měl jako malý angličáka. A pátá generace není vyloženě nedosažitelná, i hezké kusy se dají sehnat kolem čtyř set tisíc.